SPOLEČNOST: Co s tím?
Důsledky jsou snáz definovatelné a čitelné z minulých dějů. Pokud to takto funguje, je demokracie velmi problematickým způsobem řízení společnosti. Jistě, je vládou lidu, občas však také tupohlavého stáda, jež na náměstích později vyřvává loajalitu Henleinovi, Hittlerovi, Stalinovi, Husákovi a podobným kreaturám. A nejen vyřvává, často je toto stádo ochotno i vraždit.
Zjistit, v čem to vězí, je zřejmě složitější. Dalo by se to však trochu zjednodušeně shrnout konstatováním, že obecně chybí schopnost kritického myšlení. Podle mé samorostlé představy - přijímám informaci (například budou volby), mám se rozhodnout (volit poslance). Porovnávám proto dostupné informace se svými zkušenostmi, případně sháním informace z dalších zdrojů. Zvážím jejich důvěryhodnost a rozhodnu se.
Princip je naprosto stejný jako při koupi jakéhokoliv zboží - nabídka za cenu, úvaha, zda je cena přiměřená, zda zboží není šmejd, a také úvaha, na jak dlouho kupuji!
U levice (zůstanu- li u voleb) bývá cena pečlivě utajena. Vše je přece zdarma a dávají to ti hodní oranžoví, růžoví, rudí strýčkové - a tváří se, že ze svého. I alternativně myslící tvor by si měl alespoň položit otázku - vždyť oni nic nevyrábějí, nevytvářejí hodnoty, tak co mohou rozdávat? Ne tak skalní volič levice. Ten patrně věří i reklamě, že zakoupí-li za x korun plyšového medvěda, dostane zdarma ještě dvanáct plyšových zajíců a parní válec. Že nepotřebuje ani jednoho zajíce, natožpak válec, je v tu chvíli fuk. Je to přece "zadarmo"!
Má to malý háček. Počínaje zákonem o zachování energie není ve vesmíru nic zdarma! A nikdy nebude. Když budu zcela osobní, pak malé vysvětlení. Dám-li někomu z blízkých dárek - je to zdarma? Já za to přece něco chci. Chci, aby dotyčný měl radost (a já mohl mít hezký pocit z jeho radosti). Je to sobecké? Je to zištné? Nevím.I pocity jsou přece zboží, jinak by nebylo možno prodávat filmy, hudbu, knihy atp.
Je to ale lidské.
Obdarování cizího má ne shodný, ale podobný motiv. Vidíte někoho potřebného a rozhodnete se dát - mimo jiné pro klid své duše. Kdo to alespoň jednou udělal, ví, o čem mluvím.
Obojí obdarování má něco společného - dáváte z hodnot, jež jste vytvořili vlastní prací. Dáváte z vlastní svobodné vůle. Neobdarujete na dluh, soudný člověk rozdává, pouze má-li z čeho!
V politice je to jiné. Slíbit lze naprosto vše. Dluhy lze dělat až na nepatrné výjimky beztrestně. Platí je pravidelně daňový poplatník za vlády politického konkurenta "hodných strýčků", který se dostal k moci až poté, co zadlužení dosáhlo kritických hodnot nebo došlo ke krachu. "Obdarovávaní" by si toho měli být vědomi.
Pokud nejsou schopni uvědomit si tyto elementární pravdy, jsou hlupáky, kteří by neměli mít volební právo (takových je však minimum).
Pokud sice podvědomě cítí, že je něco ve vztazích má dáti - dal v nepořádku, ale raději nechtějí nic vědět, neboť by to otřáslo jejich pohodlným pohledem na svět a vedlo je k odpovědnosti, jsou nezodpovědní (téměř každý z nás k tomu občas inklinuje). Co s tím - viz níže.
Pokud jsou si uvedeného problému vědomi a je jim to fuk, jsou to hajzlíci, jimž je lhostejná budoucnost potomků nebo své potomky díky svým "schopnostem" již zabezpečili. Neměli by mít volební právo.
V zájmu zdravých státních financí, ale i rozumného společenského klimatu by měla existovat výchova dalších generací k schopnosti logického a kritického myšlení. Obávám se, že je to i nutnou, nikoliv však postačující podmínkou přežití "bílé" civilizace. Se školstvím se ovšem v této zemi již velmi dlouho zachází jako s hadrem na podlahu - ode zdi ke zdi.
Ve školách se zřejmě náznakům logického a kritického myšlení s výjimkou matematiky neučí (za mých školních let určitě ne). Matematika je, pokud vím, dnes žactvem považována za něco, co umí i blbý počítač, tedy nemusí to umět elita živé přírody - člověk.
Pokud považujeme za matematiku schopnost dojít k nějakému výsledku a nezajímají nás postupy, kterými se k němu došlo, je to velmi riskantní. Ztrácí se totiž schopnost kontroly řádů odhadem, citem pro věc. Překlep či "překlep" při zadávání se pak projeví řádovou chybou a nikdo za nic nemůže.
Co vy na to?
Co s tím?
