V uplynulém týdnu mě ve sdělovacích prostředcích zaujalo několik témat natolik, že jsem se odvážil zveřejnit na ně své názory.

Když ministr Rath začal šetřit naše kapsy snížením marže lékárníkům, vrtalo mi hlavou proč stejně nepostupoval i u distributorů. Vždyť výsledný efekt pro nás, pacienty, by byl příznivější. Až tento týden jsem pochopil proč to neudělal. Proč se s nimi hrdlit o procenta, když jim nemusí zaplatit nic. Sice pacienti úsporu přímo nepocítí, ale nemocnicím řízeným ministerstvem to pomůže. Alespoň něco! To je přímo ukázkový příklad systémového konání při nápravě neduhů resortu. Pane ministře – gratuluji.

Velkým šlágrem tohoto týdne byly prolamující se střechy. Ministr vnitra sice již dříve pověřil hasiče aby ledabylé vlastníky uháněli, případně za ně střechy uklidili, tento týden jim na pomoc zmobilizoval i stavební úřady. I když věřím tomu, že i bez tohoto podnětu se spolupráci s hasiči nebránili, zejména při poskytovaní potřebné dokumentace, pokud nebyla k mání u vlastníků staveb. Možností jak vlastníky k něčemu přinutit sice moc není, ale snaha tu je. Možná by pomohla i možnost pohrozit lhostejnému vlastníku nemovitosti hrozbou obvinění z obecného ohrožení.

Hlavní práce stavebních úřadů by však podle mě měla spočívat v nařízení oprav nebo odstranění poškozených objektů v co možno nejkratším čase. Stavební úřady mají ze zákona značné pravomoci nařídit zabezpečovací práce nebo odstranění objektu, pravda je však, že se do této činnosti příliš nehrnou. Nedivme se jim. Každý postižený se snaží tato rozhodnutí ze všech sil a všemi možnými prostředky zvrátit nebo alespoň co nejvíce prodloužit. A často se jim to daří. Velkou podporu nemají stavební úřady ani u obcí, protože ty často musí ( ze zákona ) provést zabezpečení stavby nebo její odstranění na svůj náklad a po vlastníku nemovitosti pak tyto náklady pracné vymáhat.

Účinnou pomocí stavebním úřadům by byla větší pružnost krajských úřadů při řešení odvolání, ministerstvo vnitra by mohlo v tomto oboru činnosti lépe proškolit pracovníky stavebních úřadů, zejména aby se vyvarovali formálních pochybení, které často celý proces zhatí nebo alespoň prodlouží. Stranou by nemělo zůstat ani ministerstvo spravedlnosti, zejména soudnictví, kde stále dochází ke značným průtahům, ale ani ministerstvo financí, které by mohlo převzít úhradu nákladů za nařízené práce a jejich následné vymáhání od neochotných vlastníků nemovitostí. Bohužel ani nový stavební zákon v této oblasti žádné změny nepřináší, takže vše pojede po starém.

Dalším námětem který mě zaujal byl požár v garážích poslanecké sněmovny. Z vlastní zkušenosti vím, jak důsledně kontrolují hasiči projektovou dokumentaci před vydáním stavebního povolení, často bývají připomínky hasičů příčinou přerušení kolaudačního řízení, důsledné bývají i jejich kontroly provozovaných staveb.

O to víc mě překvapily potíže, které hasiči měli při zdolávání výše uvedeného požáru. Velmi špatný přístup k požářišti, neodpovídající dokumentace, možná i špatné technické vybavení budovy, které nezvládlo odvod spalin. A to u relativně nové stavby, která byla navrhována podle předpisů, které platí v podstatě i dnes.

Já vidím hlavní příčinu ve dvou možnostech:

a) buď hasiči při povolování, kolaudaci nebo kontrolách přimhouřili oči,
nebo
b) správce budovy si hotový objekt přizpůsobil k obrazu svému, bez ohledu na příslušné předpisy .

Zatím se úporně bráním myšlence, že všudy přítomná korupce zasáhla i Hasičský sbor.

U hasičů ještě zůstaňme. V souvislosti s padajícími střechami hasiči zintenzivnili kontroly únikových cest u rizikových objektů. Je správné, že postihují provozovatele kteří omezují průchodnost únikových cest, lze však chápat i námitky, že zcela volné možnosti úniku jsou značným pokušením pro nekalé živly všeho druhu. Slabinou je zde zabezpečení únikových dveří.

Nejsem sice expert, ale jistě existují, nebo by nebylo tak nesnadné vyvinout únikové dveře zajištěné třeba elektromagnetickým zámkem který by je uvolnil při výpadku el. proudu nebo na pokyn personálu. Pokud by v objektu nebyla veřejnost, bylo by možno tato zařízení doplnit mechanickými prostředky, třeba i tankem postaveným před dveře.

Možná by bylo nutno v tomto smyslu upravit i příslušné normy, aby podobná zařízení byla pro objekty ve kterých se pohybuje větší množství osob, nebo kde je zvýšené požární nebezpečí povinná. Námitka, že takováto opatření stavbu prodraží je sice pravdivá, ale v porovnání s cenou celé stavby se jedná o navýšení v řádech jednotlivých procent, nebo jejich zlomků. Své plus by možná řekly i pojišťovny.

Uvidíme, co přinesou další týdny.

únor 2006