Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Co potřebujeme? Aby ten kdo pracuje nebo podniká byl ceněn více než ten, kdo parazituje na společnosti nebo pořádá pouliční kravály. Aby ten, kdo dodržuje zákony byl ceněn více než nefachčenko, který se celý život potácí mezi vězením a sociálkou. Aby pracující rodiny s dělmi byly ceněny více než sterilní queerkomunity. Aby lidé, kteří celý život pracovali a platili důchodové pojištění byli oceněni lépe než dáfkoví pobírači, co do sociálního systému nevložili ani korunu. Potřebujeme přechod od bláznovství ke zdravému rozumu.

To je dobrý blábol, pane autore.

Ano, můj otec pracoval asi do 80 let jako překladatel, seděl u počítače, makal hlavou a ťukal do kláves, což není fyzicky příliš náročné. Díky tomu vydělal dost na to, aby pokryl veškeré náklady domácnosti včetně plynového topení pro mou starou zimomřivou maminku, která chtěla mít v kuchyni 23° C, a vyvracel oči v sloup, když říkal, že je to stojí 40 tisíc ročně. Dnes by za to zaplatil asi 150 tisíc, ne-li o mnoho víc.

Pracovat déle? Moje bývalá šéfová stříhala metr a těšila se do důchodu (v 63 letech a 8 měsících). Říkala jsem jí, ať pracuje do konce roku, že bude mít něco víc k důchodu. Řekla, že "ani den navíc!" Zemřela v 67 letech na rakovinu slinivky. Druhý kolega zemřel na rakovinu žaludku v 61 letech. Další kolegyně zemřela asi v 65 (?) letech v hospicu (asi Alzheimer). Co to tady povídáte o práci do 70 let? Viděl jste někdy 60-letou letušku nebo zdravotní sestru na LDN, jak obrací na lůžku 120 kilového pacienta? Tomu já říkám extrémně náročná práce. Kolegyně (59) je už měsíc na marodce s artrózou. A jen pro připomenutí - moje máma šla do důchodu v 54 letech (ženy šly do penze v 57 letech mínus rok za každé dítě). Zas.ranej socialismus...

No, a demografický vývoj? Co pro něj děláme? Podporujeme LGBT+76 pohlaví. Jděte se bodnout - to opravdu není cesta k zářným zítřkům. Můj moudrý kamarád říkal: "Když zakládáš novou rodinu, musíš opustit tu starou." Jak ji mám opustit, když nemám na samostatné bydlení (pokud mám jen průměrný plat)? Co jsou Husákovy děti? Jejich rodiče měli jakž-takž dostupné bydlení (byť v panelových "králíkárnách"), bezúročné novomanželské půjčky, školky, stabilní zaměstnání, sociální jistoty. A taky výchovu ve školách - a ne od genderových neziskovek. V Maďarsku jsou ženy se 3 a více dětmi doživotně osvobozeny od daní. Ne přídavky na děti - ale osvobození od daní! Zamyslete se nad tím - je to geniání. No, my to asi budeme řešit pod taktovkou EU jinak. Palestinci (a nejen oni) mají 6 - 8 dětí v rodině...

Bohužel, pan autor patrně pozapomněl, jakou dělali oba naši nejvyšší ústavní činitelé za práci. Totiž, řídící, rozhodovací Pan prezident jako generál . pan skoropremiér si řídil svůj Agrofert.

No, sice by se dalo říct, pokud jim zbyla čirá mysl, tak takto mohou řídit , rozhodovat i za stát.

Akorát že je v tom mezigenerační konflikt, známý ještě z dob vícegeneračních rodin. Že totiž "mladý hospodář většinu života dřel na poli a úpěnlivě čekal až mu jeho otec předal grunt. aby si ho řídil po svém, zatímco tatík se odebral na vejminek...

Takže aj takto - byli by tací, kteří by až třeba do 80 let fyzicky dřeli (nejen na poli). ale i tací, kteří by si tím jen prodloužili dobu, kdy budou jen sedět a komandovat jiné

Ale to je stále stejný chybný pohled, snaha vidět demografickou krizi přes špatně nastavenou ekonomiku. Přitom zrovna ty nejchudší země demografickou krizi nemají.

Autor píše o demografické krizi, jako by šlo o problém, který lze vyřešit jednoduchou apelací na „více dětí“ a „delší práci“. Jenže právě tento způsob myšlení je součástí problému, nikoli jeho řešení. Demografickou krizi nelze pochopit, pokud ji vykládáme prostřednictvím modelu společnosti, který s jejími příčinami vůbec nepočítá. Takový model implicitně předpokládá, že společnost je stabilní a že lidé se rozhodují racionálně v rámci ekonomických pobídek. Jenže realita je strukturálně odlišná – lidská civilizace funguje podle jiných, hlubších zpětných vazeb.

Úvahy, které se spokojí s pouhou kvantifikací porodnosti nebo s chválou „aktivního stáří“, jsou ve skutečnosti skrytým platonismem: věří, že společnost má nějakou ideální formu, ke které se můžeme vrátit pouhou vůlí či správným rozhodnutím vlády. Takové myšlení se však pohybuje v kruhu. Nezahrnuje vnitřní příčiny krize – změnu hodnot, struktury práce, rozpadu mezilidských vazeb, ekonomické neudržitelnosti rodiny, ani psychologické a kulturní faktory, které určují, proč lidé děti jednoduše nemají.

Pokud nezměníme samotný způsob uvažování o společnosti, budeme donekonečna opakovat, že „nevíme, proč se nerodí děti“ a že „lidé nechtějí pracovat“. Tento stav ale není důsledkem lenosti nebo morálního úpadku – je důsledkem myšlení, které se odmítá podívat na sebe samu. Myšlení, které se dívá na člověka jako na zdroj a na společnost jako na mechanismus, ztrácí schopnost chápat, proč se lidé z tohoto mechanismu dobrovolně či nedobrovolně stahují.

Demografická krize proto není jen ekonomickým ani sociálním problémem, ale epistemologickým. Nejsme schopni ji vysvětlit, protože myslíme v pojmech, které ji samy zakrývají. Skutečné řešení nezačne novými pobídkami nebo reformou důchodů, ale proměnou způsobu, jak chápeme antropologickou podstatu lidské společnosti a fungování lidského druhu jako takového. Bez této proměny se budeme dál točit v kruhu mezi statistikou a moralizováním – a žádné děti z toho nevzejdou.

Mimochodem, když se na to podíváme ze vzdálenější perspektivy, tak zjistíme že ten původní model fungoval, doslova celé věky, na bázi samostatných rodin. Když člověk vychoval víc dětí, mohl se do určité míry spolehnout, že se pak o něj ve stáří postarají. Samozřejmě že to nefungovalo na 100 procent, takže to musely doplňovat starobince a chudobince.

Zatímco když to už někdy před 100 lety přebíraly do ruky státy, a ty rozhodly, že to budou řídit, vybírat od všech lidí od mlada důchodové pojištění a pak z nich sám vyplácet důchody. tak se tento státní model skutečně v delší době začíná i díky demografii rozbíhat.

Ale jaké nastavit jiné řešení, je skutečně otázka za sto bodů, jak se říkávalo,

Tohle je satira? Na mě to tak působí..

"Dala nám asi 200 slibů ohledně energií, zdravotnictví, stavebního řízení, obrany a sociálních věcí." zásadní chybou je, když politik slibuje čeho dosáhne. Ale obvykle tam někdo či něco "hodí vidle". Přijde povodeň, sucho, tornádo, covid, Speciální vojenská mírová operace... Politik by měl jen a jen slibovat že se bude o něco snažit. Jako v životě, něco vyjde, něco nevyjde... život je jen náhoda.... J.L. end

Mezi to něco házející vidle musíte především započíst koaliční partnery.

Protože povodeň, sucho, tornádo nemusí přijít, ale koaliční partnery už máte.

Mimochodem, ona ani není pravda, že by ".. komunisti nedokázali za čtyřicet let nic především proto, že na to měli čtyřicet let". Protože a jak známo, sami si stanovovali strategické plány na pětiletky, a ty se i plnily.

V čem byl samozřejmě ten zásadní rozdíl, ty podniky tehdy nebyly privátní ale státní, takže "jaký z nich byl finanční zisk, tehdy nebylo to hlavní kritérium, a právě v tom se dost formálně šidilo. A bylo tedy i věcí státu, určovat si v nich svoje priority.

Pravda, svobodné volby tehdy nebyly, takže si případné neúspěchy museli vydiskutovat soudruzi mezi sebou..

Za dost velký úspěch se tedy považovalo nerozpoutání třetí světové války a mnohé věci byly podřízeny i neustálému vyrovnávání vojenských sil. Tím komunistické zlodějiny ani další zhůvěřilosti neomlouvám, jen zmiňuji důležitý faktor.

Pokud má někdo v dnešní době pět dětí, nemá to v hlavě v pořádku.

Pak jich tedy musíte mít alespoň 50 ... :-P