Debata se vede o čtyřech zadržených, řadových nýmandech, obviněných z provedení akce. Ale co reakce náckovských hlavounů? Server Národního odporu předstíral, že neví, kdo vítkovští paliči jsou, od ataku se vlažně distancoval a psal, že zadržení se přiznali až „v policejních kobkách“. Web Autonomních nacionalistů uveřejnil (ale během dne zase rychle stáhl) manifest Násilí škodí věci národního hnutí, litující „dvouletou holčičku“ a „nevinné civilisty“, psaný údajně stylem jednoho z neformálních vůdců „nazis“, Filipa Vávry. Nejvíc opatrnicky se projevili bývalí Sládkovi kumpáni ovládající dnes tzv. Dělnickou stranu (DS). Ti se snaží náckům zalíbit radikálním řečněním na demonstracích, šikovně naaranžovanými fotkami mladé „hrdinky z Janova“ Lucie Šlégrové na svém webu či založením „Dělnické mládeže“ pořádající bojové hry a výlety. Ve skutečnosti ale mladé raubíře potřebují spíš jako voličskou základnu a zadarmo, jen kvůli adrenalinu pracující propagační sílu, která pouličním kraválem dostane stranu do médií a přitáhne k ní voliče a tím pádem státní příspěvek za získané hlasy (přesněji za překročení 1 % v „evropských“ a 1,5 % v parlamentních volbách). Šéf DS Vandas se od zapálení domu romské rodiny vícekrát distancoval: „My jsme opoziční strana a ne žádná teroristická skupina. To, co se stalo na Vítkově, odsuzujeme. Není to v souladu s našimi principy.“

Pěšáci z akce Vítkov tak byli více méně hozeni svými führery přes palubu. Vandas, Šlégrová, Vávra a další je nepřímo desítkami svých projevů a článků, symbolikou a hesly k akci směrovali a provokovali, jejich šedivým životům v zapadlém koutě severní Moravy jakoby dodávali vyšší smysl. Nakukali jim – jeden z nich pracoval u technických služeb a druhý v pětadvaceti zdárně absolvoval učiliště – že jsou národní elita, pověřená úkolem potírat zlořád. Pěšáci se nechali vyprovokovat k akci, možná čekali od vlastního vedení uznání – tak proč teď od nich dávají vůdci ruce pryč? Inu, z podobných důvodů, ze kterých nechal ten s knírkem v roce 1934 zlikvidovat své někdejší věrné velitele SA. Prostě špinavou práci udělali a pak se mu najednou nehodili.

Snad si teď ti, kteří sedí doma na podpoře a s obdivem hltají „pravdu“ z webů pseudodělnické strany, aspoň občas otevřou nějakou solidní knihu o historii 30. let. Snadněji pochopí, že problém vězí úplně jinde, ne v domě obývaném Romy.

Rovnost, 22.8.2009