Zmatení jazyků voblasti sexuálního obtěžování
Po návratu z dovolené se mi dostalo do rukou monotématické číslo Deníku N ze dne 17. července obsahující výpovědi 35 žen, které se odhodlaly novinám svěřit svou zkušenost se sexuálním obtěžováním.
Jako soudního znalce mě to pudí k vlastnímu vyjádření. Mé odhodlání bylo však poněkud utlumeno článkem uveřejněným tamtéž o týden později. Pochází z pera filmového kritika Kamila Fily. Kritik mne označuje za vyšeptalého sexuologa, který svou práci dělá hlavně proto, že je sám prasák zaštiťující se bodrým slizkým humorem, ve skutečnosti už nejsem žádným odborníkem a mladá generace sexuologů, psychologů a terapeutů nade mnou láme hůl. Bohužel nejsem však ve svém prasáctví osamocen, k podobným zrůdám zařazuje Kamil Fila celou generaci lékařů, kteří nevědí, co už „není cool“. A aby to nebylo málo, přiřadil k nám ještě tak veskrze slušného člověka, jakým je Marek Eben. Ten prý v přímém televizním vysílání pronesl jakási lascivní vyjádření, která se podle Fily rozhodně nehodí do úst ženatého člověka a katolíka. A jelikož jsem sám taky už 53 let ženatým a 80 let katolíkem, musím se chtě nechtě ozvat.
Celý soubor zkoumaných žen tvoří pestrou mozaiku jak co do věku, tak i do vzdělání a zaměstnání. Jednoznačně lze potvrdit závěry, že sexuální obtěžování zažila velká část Češek a bojí se o tom mluvit. To je obecně známá skutečnost nepotřebující výzkum. Soubor 35 žen není možno považovat za reprezentativní; spíše je to jakási sonda. Je však zapotřebí ocenit iniciativu vybírajících a tázajících se novinářů; také určité hrdinství všech 35 respondentek, které se nebály jít „se svou kůží na trh“, svolily k publikaci svých fotografií a uveřejnění často intimních zážitků. Obávám se, že mnohé z nich budou v budoucnu této své otevřenosti litovat, pokud ovšem nelitují už nyní. Některé z nich musí dlouho vzpomínat na v paměti dávno zasunuté zážitky, které nezanechaly žádné škodlivé následky. Ženy na ně nyní vzpomínají snad jen proto, aby tazatelům vyhověly a přispěly k potírání společenského zla, kterým sexuální obtěžování nesporně je. Naskýtá se tak otázka, zda celá anketa není vlastně kontraproduktivní, zda položené otázky neoživí zapomenutá a v mysli dávno zpracovaná psychická traumata.
Výrazný benefit zaznamená především redakce Deníku N nepochybným zvýšením nákladu. Původně časopisem podporovaná kampaň proti sexuálnímu obtěžování zvýší zájem veřejnosti postupným „přikládáním pod kotel“. 24 novinových stran čísla 137 představuje jakési vyvrcholení sexuální černé kroniky, která odjakživa představuje zlatý důl každé populární žurnalistiky.
Samotná definice sexuálního obtěžování je bohužel tak široká a různorodá, že k jejímu potvrzení není zapotřebí dělat žádné ankety a žádný výzkum. Skutečnost, že většina žen se ve svém životě setká s frotérem (Deník N vás poučí, že je to otírání o ženu v tlačenici), nebo exhibicionistou obnažujícím genitál, je obecně známá. Však také většina respondentek uvádí jako jediné sexuální obtěžování tento neblahý zážitek. Některé z nich to mají ještě zpestřeno onanií. Ženy se liší svou reakcí od prostého znechucení až po trvalé následky vyžadující psychologickou intervenci. Nesporně je to dáno kvalitou sexuální výchovy pubescentek.
Každá dívka by měla umět obtěžování čelit a na ně reagovat. Ani čtrnáctiletá dívka by neměla v tramvaji stát jako dřevo a strpět nemravné dotyky, ale přinejmenším odejít, eventuálně upozornit spolucestující. Pokud před okny dívčí ubytovny bude onanovat nějaký muž, tak prostě se nedívat, zavřít okno a upozornit výchovnou autoritu. Za sexuální obtěžování je v anketě považován i catcalling, což je pouze akustická aktivita spočívající v pokřikování a hvízdání. Je správné, že i mladá studentka se na ulici snaží „už to tak nebrat“, i když ji to dříve trápilo. Obávám se, že však výsledky této ankety nedokáží pouliční pokřikování a hvízdání zrušit nebo aspoň nějak omezit.
Autoři výzkumné ankety Deníku N nám bohužel zatajili, podle jakého klíče ve výběru respondentek postupovali. Výběr jistě není náhodný. Početnou skupinu tvoří redaktorky a spisovatelky, prostě ženy „od pera“, zřejmě kamarádky a známé výzkumného týmu (jedenáct žen), nechybí relativně početná skupina političek (těch je osm). Političky jsou zkrátka pro novináře vždycky osvědčenou lovnou zvěří. Své zastoupení mají zaměstnankyně ve zdravotnictví a učitelky všech stupňů, studentky a herečky. Jako bílá vrána pak působí farářka Československé církve husitské. Jejich řazení v časopisu není podle abecedy, ale takové, aby budilo dojem kašírované reprezantativnosti a různorodosti.
Ze všech 35 dotazovaných žen překvapivým způsobem vyčnívá známá česká spisovatelka Milena Holcová. Přečetl jsem snad všechna její cestopisná i beletristická díla a bylo mi předem jasné, že tato dáma ve výzkumné anketě Deníku N bude opravdu jedničkou; její názory na sexuální obtěžování by zasluhovaly tesat do mramoru. Mezi těmi všemi ostatními obtěžovanými postpubertálními redaktorkami a herečkami, s někdy zřetelnými stopami hysterie a exhibicionismu, se ocitla zřejmě jakýmsi omylem. Je ze všech 35 účastnic „výzkumu“ nepochybně nejstarší a jediná se netají svým věkem – je jí hodně přes šedesát. A co je hlavní – procestovala prakticky celý svět, umí porovnat různé kultury a na to veškeré lidské obtěžující hemžení dokáže posoudit se shovívavým a úsměvným pohledem.
Po přečtení tohoto příspěvku máte chuť redakci Deníku N bych poradit celou tu slavnou pseudoanketu zrušit a rozhovory zahodit do koše. Ušetří se tím čas, peníze a papír. Na celou problematiku sexuálního obtěžování by totiž stačilo uveřejnit jenom moudrý pohled této zkušené cestovatelky a spisovatelky.
Milena Holcová kamkoliv jede, vždy respektuje místní pravidla. Velmi dobře totiž ví, že sexuální obtěžování má různé odstíny. Může být dobromyslné, pokrytecké, tupě násilné, rafinované, vyděračské, nesmělé, podlézavé, nebo žadonící. V každé zemi totiž platí jiná nepsaná pravidla. Žena by to měla umět vyhodnotit a reagovat uměřeně. Když nabídne sex třeba Francouz, lze nabídku v klidu odmítnout, když Kubánec dobromyslně pokřikuje, dá se tomu pousmát a skoro dojemný je pak arabský puberťák, který strachy upocený si někde v autobuse tajně sáhne. Nelze dělat vědu z latinskoamerické přímočarosti. Ta ženě ponechává možnost volby. Nechceš? Najdu si jinou. Ve veřejné dopravě se frotérství dá uniknout prostým přesunem. Na cestách světem si může žena tato nepsaná pravidla rychle osvojit. Vážné jsou pak projevy jednoznačného násilí, ale takové jsou vzácné a ani v celém souboru Deníku N se prakticky vůbec nevyskytují. Postoj mnoha žen se zpravidla v průběhu života pohybuje od pobouření ke shovívavosti.
V porovnání s obtěžováním v jiných zemích z toho Češi vycházejí tak trochu jako troubové. Mnozí z nich svou iniciativu považují za projev zájmu, který přece každou ženu potěší. Milena Holcová uznává, že to ti chlapi se svou rolí taky nemají lehké. Nabídka by měla přijít od nich, očekává se to. Ale jak to udělat elegantně, tomu se musí učit. Někdy celý život. Zlatá slova!
Zmatení jazyka a nedorozumění někdy vyplývá i z drobných verbálních rozdílů mezi dotykem, pohlazením a poplácáním; z anatomického určení hranice mezi oblastí bederní páteře a hýžděmi. K tomu je zapotřebí přiznat, že náš živočišný druh Homo sapiens je druhem dotykovým. Zrušením jakékoliv dotykové aktivity, objímání, přátelských polibků a pohlazení se zpronevěřujeme naší biologické podstatě. A nejhorší na tom je, že kritéria se mění a zpřísňují. Mnohý náš školní řád třeba zakazuje dnes učitelům jakýkoliv tělesný kontakt s žactvem. Pochopil bych to jistě v oblasti tělesných trestů, ale ten učitel nesmí žáka ani pohladit! Otec dospívající dcery se už bojí posadit si svou dceru na klín a pomazlit se s ní, aby nebyl obviněn ze sexuálního zneužívání nezletilé.
Automatické přebírání kritérií z jiných zemí a jiných kulturních zvyklostí a tradic může vést ke zmatkům. A obávám se, že trend se zpřísňuje a bude hůř. Možná je to také příčinou toho, proč feminista, genderman roku a filmový kritik Fila tvrdí, že mladí kolegové nad námi starci a prasáky už lámou hůl. Nezbývá než doufat, že i oni snad časem dozrají k toleranci a shovívavosti tak, jak to dokázala v šedesáti letech spisovatelka a cestovatelka Milena Holcová.
Organizací kampaní, jaká je obsahem celého zmíněného čísla časopisu Deníku N, nedocílíme vymýcení všech exhibicionistů, onanistů, frotérů a catcallingových pískajících a pokřikujících aktivistů. Aniž bych se snažil podobné úchylky zlehčovat, nezbude asi jiné východisko než naučit se s nimi žít a umět jim v každé situaci a v každém věku čelit. Učili jsme se to i my od našich starších kolegů sexuologů a psychiatrů. Třeba se to dnešním filmovým kritikům nebude líbit, ale uměli jsme kdysi výskyt sexuálních úchylek i humorně nadlehčit. Vzpomínám na slavnou hymnu úchyla:
Oblékám si ženské prádlo spodní,
onanuji v posteli i pod ní.
A když vyjdu do ulic,
pod kabátem nemám nic...
Já jsem totiž sexuálně deviovanej!
Složil to psychiatr kolega Pavel Zemek na počest založení České sexuologické společnosti. Není sporu o tom, že třeba v USA jsou tyto verše nepublikovatelné a taky Kamilu Filovi se nebudou líbit, protože jsou nesporně prasácké.
Na závěr by se slušelo říci, že zejména určitá povolání jsou v ohledu sexuálního obtěžování nebezpečnou půdou. Nebezpečí zažívají servírky, tanečnice a herečky. Ve školení zdravotnického personálu učíme zdravotní sestry čelit verbálním a dotykovým aktivitám psychicky a tělesně hendikepovaných pacientů. Gynekolog musí být připraven na občasné odpudivé zrakové i čichové pocity a nepovažovat je za obtěžování od svých pacientek. Návštěvník kavárny se musí obrnit před hnusně potetovanou číšnicí, od které mu podaná káva nechutná, protože už pohled na ni je vlastně obtěžováním. A muž obsluhující lyžařský vlek se musí smířit s často pro něho nepříjemnými dotyky, kterými pomáhá k upevnění kotvy v rozkroku nezkušených lyžařek, i když je mezi nimi třeba Michaela Marksová Tominová.