Komunisté nedají na Vítězný únor nikdy dopustit

Podle prohlášení z 25.2.2016 se KSČM k revolučnímu základu února 1948 hlásí. Oceňuje práci a obětavost generací budovatelů první formy socialismu. Zároveň však hluboce lituje tragických deformací a nedostatků, které během vývoje myšlenku socialismu ochudily a poškodily. KSČM odmítá vysvětlit zásadní politické změny jako mocenský puč. Protikomunistické tažení se snaží zastřít fakt, že KSČ tehdy aktivně prosazovala životní zájmy širokých neprivilegovaných vrstev a to jí přineslo úspěch.

Podle programu přijatého na 2. sjezdu 13.12.1992 KSČM navazuje na humanistické poselství zakladatelů socialismu, na pokrokové ideje minulosti a současnosti, na teoretický přínos Marxe a Engelse. Tento program je stále platný a je uveřejněn jako aktuální např. na webových stránkách KSČM.

Musíme dodat, že teoretický přínos Marxe a Engelse spočíval také v propagaci genocidy Slovanů. Viz např. Změna zamítnuta, Neviditelný pes 5.8.2014. Již před léty Sláva Volný ve Svobodné Evropě přirovnával vztah komunistů k Marxovi a Engelsovi jako vztah milenců k milované, která je vždy odmítala. „Ty zhrdáš mnou, přesto Tě mám rád.“ Soudím, že šlo o zcela mírné přirovnání. Správné přirovnání by obsahovalo slova, která zcela jistě nejsou vhodná k uveřejnění.

Při vztahu komunistů k Vítěznému únoru jde o analogickou záležitost. Jde o záležitost citovou, nikoliv racionální. Prohlášení KSČM z 25.2.2016 není ani zčásti racionálním stanoviskem. K tomu připomínáme diskusi v KSČM, zda události kolem 21. srpna 1968 byly okupací nebo nezištnou internacionální pomocí. Zatím skupina kolem soudružky Marty Semelové údajně representuje v KSČM menšinu.

Samotné tzv. únorové dny 1948 byly provázeny četnými trestnými činy ze strany komunistů. Například zřízením Lidových milicí (ozbrojených oddílů KSČ) docházelo přinejmenším k nedovolenému ozbrojování. Protiprávně byly zřízeny akční výbory, aby vyčistily od odpůrců totality školy, podniky i státní instituce (zločiny proti lidskosti). Proti občanům, kteří demonstrovali za demokracii, použil SNB fyzického násilí s následky vážného poškození zdraví. Atd. Není pravdou tvrzení komunistů, že v únoru 1948 vše proběhlo ústavní cestou.

V ekonomické oblasti přinesla komunistická diktatura zaostávání za demokratickými zeměmi.

Jde například o srovnání Rakouska a ČSR. Rakousko na tom bylo před 2. světovou válkou podstatně ekonomicky hůře. Po letech budování socialismu u nás je v Rakousku nesrovnatelně vyšší životní úroveň, sociální dávky i důchody. Lékaři z Rakouska do SRN neemigrují.

Je ovšem pravda, že jsou daleko lepší příklady srovnání socialismu s kapitalismem: KLDR a Korejská republika na jihu poloostrova.