Nebojme se slova na P

Omezení prodeje alkoholu snížilo na různých místech světa počet násilných trestných činů. V zemi posedlé bezpečím slušných lidí se k takovým opatřením nikdo nemá.

Českem a Slovenskem obchází strašidlo hovad, která si pletou lidskou hlavu s kopačákem. Měsíc poté, co skupina Nizozemců v centru Prahy překopla číšníkovi čelist a skoro vykloubila oko z očnice, zabil Juraj H. v centru Bratislavy podobným způsobem Filipínce, který se zastal obtěžovaných žen. Debata se v obou případech kvůli rozdílné národnosti pachatelů a obětí točila kolem migrace, rasismu a „našeho a vašeho násilí“. Vytratil se z ní zásadní poznatek, na kterém se dají stavět praktická opatření: čím víc opilců, tím víc bitek.

Nizozemce popudilo, že je obsluha vykázala ze zahrádky kvůli donesenému alkoholu. Jestli byl opilý nebo jinak ovlivněný Juraj H. a jeho kumpáni, nevíme jistě. Dá se předpokládat, že v sobotu o půl páté ráno na Obchodní ulici nehulákali po ženách v pauze při cvičení nešporovského smíchu veverky.

Policie v Česku ročně objasní mezi deseti a třiadvaceti tisíci trestnými činy pod vlivem alkoholu a návykových látek. Podle statistik hraje alkohol roli ve třetině případů úmyslného ublížení na zdraví; agresivní opilci v Česku zraní tři lidi denně, nešťastné nehody nepočítaje. Na rozdíl od mnoha jiných statistik lze tuhle pozorovat prostýma očima: když přicestujete ze zahraničí do Prahy, Brna nebo Ostravy, zarazí vás množství opilých nebo viditelně napikovaných lidí v kteroukoliv denní, natož noční dobu.

Slovo na P

Jedno aspoň částečné řešení zoufalý stav má: prohibici. Namítnete, že ta nekompromisní americká dala před sto lety zbohatnout mafii a že roste i počet zločinů spáchaných pod vlivem drog, jejichž prodej je nelegální úplně. Jenomže bez ohledu na liberální mantry rozumně nastavené omezení prodeje alkoholu funguje.

Přehled konkrétních opatření, která pomohla snížit násilnou kriminalitu od Skandinávie přes Severní až po Jižní Ameriku, nabízí stručný sešit Světové zdravotnické organizace. Je mezi nimi například zvýšení cen pití nebo omezení doby, ve které jde pořídit alkohol. Že může mít pozoruhodné výsledky i regulace, kterých si většina lidí a nejspíš i většina alkoholiků sotva všimne, dokazuje zkušenost z australského Newcastlu. Radnice v něm donutila bary zavírat ve tři hodiny ráno a od půl druhé nepouštět nové hosty. Počet nočních napadení klesl oproti kontrolnímu regionu o třetinu, aniž se násilí viditelně přelilo do jiných míst. Jak upozorňuje Kypros Kypri, podobné výsledky přineslo omezení otevírací doby v Perthu, Amsterdamu nebo norských městech. V Sydney opatření ještě změkčili: bary nemusejí zavírat, pokud se nad ránem omezí na nealkoholické nápoje.

A co opilci, mají se kde prát?

Je samozřejmě možné, že by kopírování jinde fungujících vyhlášek jedna k jedné v Česku z nějakého důvodu nefungovalo. Legislativa ale nechává obcím a městským částem v tomhle ohledu poměrně volné ruce. Stačilo by jedno volební období malých experimentů na různých místech a byli bychom poučenější. Jenomže Česko pamatuje jediný významnější pokus o pokus: Praha 1 chtěla jít před čtyřmi lety do extrému a nechat všechny restaurace zavírat v deset večer. Revoluce neprošla.

Krom kontroverzních, protože selektivně vynucovaných zákazů pití na veřejných místech se tu v posledních letech neobjevilo jiné opatření, které by se pokusilo počet agresivních opilců snížit. Naopak. Velká města podporují turistický ruch spolufinancováním akcí, které jsou s davy opilců utržených z řetězu nerozlučně spjaty: Brno si živí Velkou cenu, Ostrava zase Colours. Vláda se chystá zařadit točené pivo do snížené sazby DPH. Jako by šlo o stejnou životní nutnost jako menstruační tampony nebo školní učebnice a jako by už teď nebyla jeho v mezinárodním srovnání nebývale nízká cena magnetem na nejproblémovější turisty.

Do seznamu českých paradoxů můžeme přičíst další: i když se tu o ohlasy voličů uchází řada populistických hnutí zaklínajících se bezpečím slušné většiny, prokazatelný a regulovatelný významný zdroj nebezpečí prochází pod jejich radarem. Příštího zmrzačeného nebo mrtvého přivítáme dalším kolem kulturní války a moralizováním, proč se tlupě agresivních goril nepostavil žádný pořádný chlap. Kazí nám to tady čmoudi, rasisti, zbabělci – a na to si připijem.

Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce