4.12.2020 | Svátek má Barbora


SPOLEČNOST: Chvála pražských kaváren

3.12.2012

Lidé z pražských kaváren jsou z pohledu tuzemských politiků značně podezřelými existencemi, a to už dlouhou dobu. Zřejmě totiž nemají co dělat, proto popíjejí kávu či něco ostřejšího a baví se o tom, co je napadne. Na tom by ještě nebylo nic tak úplně hrozného, problém je v tom, že svými řečmi se dostávají do médií, a ovlivňují tak veřejné mínění, někdy dokonce samotné voliče.

Pražské kavárny dnes nesnášejí politici všech stranických odstínů, reprezentantem takového smýšlení může být například část sociální demokracie, která za reprezentanta pražských kaváren považuje svého místopředsedu Jiřího Dienstbiera. Straníci se tak vyrovnávají se skutečností, že je u veřejnosti oblíben víc než mnohem zkušenější političtí matadoři.

Rizikem pražských kaváren není ovšem jen to, že si čas od času oblíbí nějakého politika, kterého pak dosadí do vedoucí pozice. Kavárenští diskutéři nejsou v tomto směru příliš efektivní, protože se nedokážou dostatečně organizovat. Vždyť například v prezidentské volbě nepodporují pouze Jiřího Dienstbiera, ale zcela nepochybně také herečku Táňu Fischerovou.

Mnohem vážnější je nepochybný fakt, že kavárenští povaleči šíří myšlenky, které se pak rozšíří po celé zemi. V tom jsou kavárny mnohem nebezpečnější než tradiční restaurace čtvrté cenové skupiny, kde se scházel normalizační underground a kde lidé bez velkého rizika nadávali na komunistický režim. Konzumace alkoholu byla ve čtvrté cenové skupině mnohem intenzivnější, a tak se na všechny skvělé myšlenky druhý den ráno obvykle zapomnělo.

V zásadě ale už dnes mají pražské kavárny stejný efekt jako svého času hospody. Vlastně vytvářejí jediný prostor pro otevřenou politickou debatu, které se může účastnit každý.

Politická diskuse na vyšší úrovni totiž do značné míry degenerovala, protože se stala polem ideologických a osobních výpadů mezi jednotlivými politiky i stranami. Proslovy politiků jsou zpravidla jen nástrojem politického boje a jejich obsah je více než povrchní. Kdo nesouhlasí s vládou, ten je komunista nebo něco velmi podobného.

O mnoho lepší to není ani v médiích, která stále zkracují své formáty. Prezentovat hlubší úvahu v novinovém článku o dvou tisících znacích, v desetiminutovém konfliktním rozhovoru v rozhlase nebo v minutovém klipu v televizi není prostě možné. Naštěstí zbývá pražská kavárna. Pochopitelně nejde o kavárny jenom v Praze. Zmíněné klišé rádi používají politici podle pravidla "rozděl a panuj", aby lidi z jiných měst ani nenapadlo se zajímat o cizí myšlenky, nebo aby dokonce nevymýšleli něco vlastního.

Ve skutečnosti existují kavárny také v Brně a dalších městech, i když z ubývajícím počtem obyvatel možnost svobodné diskuse klesá. Potíž je v tom, že se v malých městech všichni znají. Současná atmosféra vede k vytváření přirozených klanů, kde se sdružují lidé, kteří se navzájem podporují. Mluvit úplně otevřeně a přitom s každým se tedy úplně nedoporučuje, úplně podezřelé už potom je, když někdo založí jakoukoli iniciativu, třeba petici, občanské sdružení nebo protestní hnutí. Pokud tedy nevystupuje ve službách nějakého zavedeného klanu. Toho jsou naštěstí pražské a jim podobné kavárny v jiných městech ušetřeny.

Přes všechnu nelibost politiků vliv kaváren v příštích měsících a zřejmě i v příštích letech poroste. Obecně je známo, že levice nemá se spíše liberálně smýšlejícími intelektuály úplně dobré vztahy už delší dobu. Zajímavější je však rozkol, ke kterému dochází mezi kavárnou a pravicí.

Především lidé z kaváren svého času podporovali tažení předsedy ODS Mirka Topolánka, a pomohli tak svým vlivem ke svržení levicových vlád. Také kavárenské nápady o výměně politiků a o kroužkování vedly k tomu, že se pravici podařilo rekonstruovat vládu po minulých volbách.

Nezodpovědní lidé z kaváren však se svými debatami nepřestali ani potom a dnes stále častěji odsuzují vládu, kterou pomohli instalovat.

Dočkali se toho, že na ně zanevřeli i představitelé pravice. Reagují tak na skutečnost, že v kavárnách nikdo netoleruje vládu s důvěrou zajištěnou od člověka, který byl byť nepravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu za korupci. Lidé z kaváren těžko mohou strávit boj TOP 09 proti vyšetřování korupce na ministerstvu obrany. Nemůže se jim líbit druhý nejsilnější muž ODS Martin Kuba, který měl příliš dobré vztahy s jihočeským kmotrem Pavlem Dlouhým. Vadí jim i rozdělování pozic ve státních firmách poslancům, které potřebuje vládní koalice uklidit ze sněmovny.

O mnoho nejde, ale v kavárnách se o tom stejně bude mluvit. Bude se o tom mluvit tím víc, čím víc bude pravice názory jejich návštěvníků ignorovat. Jak bývá zvykem, mohou přitom vzniknout zcela neobvyklé myšlenky.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.