Pomni, abys den sváteční světil, praví třetí přikázání. V Exodu je to podrobně rozvedeno, aby se nenašel chytrák, který by sváteční den slavil – jak se to dnes s oblibou dělá – prací. Píše se: Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.

Naše kultura zahodila toto přikázání, jakož i mnohá další, ale ne úplně a všude. Připomenu příklad, který budí pozornost v mé profesní komunitě digitální fotografie. V New Yorku je světoznámý obchod zvaný krátce BH, s fotoaparáty a fotopříslušenstvím. Má samozřejmě i svůj webový obchod. Funguje ve dne v noci, s výjimkou svátečních dnů. Když se na adresu bhphotovideo.com obrátíte o šábesu nebo v kterýkoli jiný židovský sváteční den, stránka se zbožím se sice otevře, ale zároveň se objeví varovný nápis, že se v tuto dobu neobchoduje a že to máme zkusit znovu za tolik a tolik hodin a tolik a tolik minut. Obchod je čistě židovský.

Přichází o peníze. Zbytečně? Vždyť přece objednávku nepřijímá žádný člověk, přijímá ji stroj a fyzicky ji pak někdo vyřídí až v pracovní den. Nic by se nestalo, kdyby se někde na disku ukládaly objednávky a ty se pak vyřídily v době posváteční. Nestalo by se, až na to, že by za pány v kaftanech pracoval otrok, tedy stroj. Židovský bůh je přísný a mohl by se na ně za to zlobit.

Přísný a nekonečně moudrý. A nekonečně moudří byli prazakladatelé naší kultury v dávné minulosti, když přišli na princip nicnedělání. Sedmidenní týden znali už Babyloňané 3800 let před Kristem a tento rytmus odvodili od pohybu sedmi nebeských těles po obloze. Věřili, že den ovládaný Saturnem je předurčený k neštěstí a neúspěchu a že je tedy nejlépe v něm nedělat nic. Proti tomuto výkladu jdou samozřejmě i teorie jiné. Saturn byl i ochránce rolníků a staral se o blahobyt a spravedlnost, odtud tedy jeho oslavy zvané saturnálie.

O tom všem je možno se přít, jen jedno je asi nesporné: pro člověka je navýsost užitečné vysadit, vynechat, nedělat nic – a tím lépe pro něj, když se v den nepracovní věnuje duchovní činnosti, sebezpytu a duchovní očistě. Podobně jako mnohé náboženské předpisy mají praktický podtón, jako například zákaz pojídání vepřového, má i svátek zasvěcený ne-práci a sebezpytu praktický pozitivní dopad na lidskou psychiku. Vždyť v tom Exodu je to napsáno jasně. Je to den odpočinku a člověk má odpočívat po vzoru Božím, neboť i bytost tak všemocná musela po pracovním úsilí vysadit. Odpočinek obnovuje síly, to je poznatek starý jako lidstvo a s ním i institut dne pracovního klidu, ba dokonce zápovědi práce, je starý jako civilizace sama.

Je to ale zároveň prapodivné vysvědčení pro člověka jako bytost údajně rozumnou. Nepraví se – člověče, věnuj jeden den duchovní očistě, pomůže ti to a obnoví ti to síly. Málokdo, možná nikdo by neposlechl. Proto se musí z toho udělat předpis a zákon a běda tomu, kdo ho poruší. Bičem boží přísnosti jsou lidé hnáni k sebeprospěchu.

A když bič pomine, makají, až se z nich kouří, svátek nesvátek.

Kdy myslíte, že jsem psal tenhle článek? V neděli, samozřejmě...

LN, 26.11.2007