Nepatřičná otázka? To si nemyslím. Napadla mě, když jsem nedávno byl nucen vyslechnout několikahodinovou řečnickou masáž romských aktivistů na jednom vzdělávacím semináři pro střední školy. Tématem byla otázka demokracie.

Nebudu teď rozebírat poněkud účelový pohled romských aktivistů na dějiny a na lidská práva. Jen na okraj poznamenávám, že Romové jsou údajně 600 let utlačováni bílou rasou (tj. Čechy?), že jsou na ně v Čechách pořádány pogromy, že jsou zotročováni podobně jako američtí černoši, že v Budějovicích prý vznikají pogromy i kvůli "drobné chybičce", že pogromy v Čechách neberou konce a Romům nezbývá než čekat na zimu, neboť jen ta zabrání novému holokaustu...

Zastavit se chci spíš u jiného momentu. Mluvčí proslulé Agentury pro začleňování v jednu chvíli napsal na tabuli: Jižní Čechy – 2012 – 2013.

Načež se morálně drtivým pohledem obrátil do publika a sdělil posluchačům, že studenti v jižních Čechách demonstrovali v předchozím roce proti komunistům, ale – táže se – jak to, že se nikdo z nich neozval proti pogromům, ke kterým prý došlo v Českých Budějovicích letos v létě?

Ponechávám stranou otázku, zda začleňující agent ve svém tvrzení uvádí správná fakta. Chci ale poukázat na to, že se vnucuje protiotázka: Jak to, že se jihočeští Romové v roce 2012 nepřipojili k demonstracím proti komunistické straně? Proč jim nevadilo, že vzdělávání v jihočeském kraji bylo svěřeno do rukou KSČM? Že by jim nezáleželo na kvalitě ani na obsahu veřejného vzdělání?

Jde opravdu o lidská práva?

Myslím, že tohle je myšlenka, která jde k jádru věci. Romové ani romští a tzv. proromští aktivisté nikdy nespojují svoje obvinění či požadavky s obecnými principy demokracie. Vždycky požadují jen něco pro Romy, nikdy jim nejde o společné hodnoty (např. kvalitní školství), ani o dodržování obecných principů (např. dodržování práva). Těžko pak může někdo věřit, že domýšlejí obecné důsledky své kritiky či svých požadavků.

Asi řeknete, že přeci stačí, když se hlásí k lidským právům, protože respekt k lidským právům přece odlišuje demokratický stát od totalitního. Jenže lidskými právy se oháněly i komunistické totalitní státy, které měly ve svých ústavách dokonce delší seznamy práv, než leckterá demokratická země a ještě tvrdily, že jejich pojetí je lepší, protože je mají "materiálně zabezpečené". Lidskými právy se ohánějí nejrůznější extrémistické i teroristické organizace, zkrátka – jak pravil polský filozof Leszek Kolakowski – jazykem lidských práv lze obhájit cokoliv. Vždyť i Hitler se oháněl právem na sebeurčení.

Každý Rom je morální autorita

Na zmíněném semináři jsem si uvědomil, že nás lenost uvažovat dovedla k jinému extrému.Romům a romským aktivistům se propůjčila božská autorita jakýchsi "přirozeně dobrých divochů", kteří mají v morálních otázkách vždy pravdu, ať už říkají sebevětší nesmysly. I v nich samotných vyvolal tento postoj přesvědčení, že o otázkách lidských práv a demokracie mohou poučovat , aniž si o nich něco zjistí. Hlavní je přece bojovat, bojovat proti rasismu, proti fašismu... Ale ve jménu čeho, prosím pěkně? Bojovat proti špatné věci ještě neznamená, že bojuju za něco dobrého.

Vážně, chtějí Romové demokracii? Ptám se, protože svatý boj za romskou věc pomalu přerůstá v delegitimizační kampaň proti České republice jako rasistickému státu a v masové obviňování českého obyvatelstva z rasismu. Dává svatý boj proti rasismu právo lhát a právo nepravdivě obviňovat? Jak si romští aktivisté představují uspořádání nerasistické České republiky, kde nebude údajných pogromů? Má se obyvatelstvo rozdělit na rasy a národnostní menšiny a každé přidělit matematicky nějaká její specifická práva?

Myslím, že o postoji Romů k demokracii vypovídají spíše některé činy. Na příklad to, že někteří jsou ochotni prodat svůj hlas ve volbách za 100,- Kč. Problém samozřejmě není cena, ale o to, že je někdo ochoten prodat výkon svého občanského práva – to je stejné, jako kdyby řekl, že mu na něm nezáleží. Jiný příklad byly případy těch Romů, kteří v Kanadě a Anglii žádali o politický azyl. Co tam asi říkali o České republice? Asi tam neřekli, že přicházejí z demokratické ale chudé země, která má sice sociální problémy, ale stát je založen na respektu k lidským právům, která mají stejnou platnost pro všechny. Jiným případem je školní docházka – u nás je to jediná občanská povinnost zakotvená v Listině práv. Mluví romští aktivisté s Romy o těchto obecných otázkách?