Dne 17.6.2006 vyšel v Lidových novinách článek Chrám sv. Víta patří církvi, přičemž církví se míní římskokatolická církev. Článek shrnuje fakta o průběhu a výsledku soudního sporu o určení vlastníka chrámu. Městský soud v Praze v tomto procesu římskokatolické církvi v jejím nároku na vlastnictví vyhověl. O pět dní později pak noviny otiskly v rubrice Dopisy redakci jako reakci na zmíněný článek emotivně laděný dopis evangelického faráře z Lysé nad Labem Emanuela Vejnara nazvaný Tělo i duši! I farář Emanuel Vejnar je členem církve, jenomže Českobratrské evangelické. To jen pro přesnost.

Emanuel Vejnar v dopise sděluje, že katolická církev chce prostřednictvím chrámu sv. Víta v Praze sebrat českému národu tělo i duši. Tvrdí, že rozsudek Městského soudu v Praze je klínem " ...do hluboké trhliny, která se už od Husova upálení rozvírá mezi římskou církví a českým národem".

Od Husova upálení prošel český národ dlouhým a složitým vývojem, v jehož průběhu však nikdy nebyl výlučně evangelický, a to ani před Bílou horou. Trhlina tedy nevedla mezi římskou církví a českým národem nýbrž mezi českými evangelíky a českými katolíky a byla jen součástí trhliny vedoucí mezi katolickou a protestantskou Evropou. Tvrzení, že český národ jsme my, evangelíci, je zjevně nepravdivé a mohlo by být matením veřejnosti, kdyby ovšem veřejnost nevěděla své. Vychází-li jakákoli argumentace z nesprávné premisy, ani při sebelogičtější konstrukci nemůže vést ke správným závěrům. Na dopis je tedy nutno pohlížet jako na pokus o manipulaci.

To ovšem není v dopise to nejdůležitější. Co je opravdu zlé, je naprostá absence ekumenismu. Vůbec nechápu, proč se tolik církevních činitelů ve všech církvích zabývá ekumenismem, když se jeho výsledky v praktickém životě církví nepoužívají. Jak velké jsou rozdíly mezi katolickou a evangelickou vírou? Z dopisu faráře Vejnara bych soudil, že propastné. Jenomže na internetových stránkách lyských evangelíků je uvedeno: Evangelický sbor v Lysé nad Labem je součástí Českobratrské církve evangelické vyznávající víru v Boha Otce, Syna a Ducha Svatého. Za jediné pravidlo víry a života pokládá Boží slovo dosvědčené v Písmech Starého a Nového zákona.

Čím se tedy liší od katolíků? Nepřísahají obě strany na totéž? Kde je ona hluboká trhlina?

Hluboká trhlina je v myslích představitelů církví. Čím jsou si církve ve své víře bližší, tím větší nepřátelství k sobě chovají. Pochybuji, že by prostí věřící dokázali z teologického hlediska věrohodně vysvětlit, proč je víra té druhé, nenáviděné církve špatná. Jsem přesvědčen, že každý takový výklad by skončil u kontroverzních osobností (Hus, Luther, ...), které jedni odmítají a druzí adorují a o jejichž díle toho mnoho nevědí.

Farář Emanuel Vejnar nám sděluje, že "... na horizontu desetiletí a staletí..." nám katolická církev sebere tělo i duši. Nevím, co si mám o takové hrozbě myslet, když od úsvitu českých dějin se jí to nepodařilo. Naopak, i jako ateista se domnívám, že nám (římská) církev spíše duši vdechla. A že přibude katolíků a bude méně evangelíků nebo naopak? Vadilo by mi to? Vůbec ne. Vadí mi, že takové dopisy vůbec spatřují světlo světa. Vyplývá z nich, že představitelé církví chtějí štvát věřící proti sobě. Pro svoji kariéru, touhu po moci, sobectví a faleš.

Ještě štěstí, že my Češi jsme ve víře vlažní. Domnívám se, že právě takové názory, jaké nalezneme v dopisu Emanuela Vejnara, bývají na počátku náboženských katastrof. Severní Irsko, Balkán, Irák, Indie a Pákistán, Srí Lanka - to je žhavá současnost. Je nutno jmenovat dál?