Hranice svobody slova se řeší v Paříži i v Jablonci

Dalo se to čekat, ale teď je to černé na bílém. Fotbaloví fanoušci Jablonce nad Nisou tvrdí, že transparent, který vyvěsili při zápase s Bohemians 1905, byl inspirován karikaturami listu Charlie Hebdo. Stokrát můžeme říkat, že je to argument ryze účelový, že Charlie Hebdo svými karikaturami bojuje za liberální postoje, kdežto fanoušci fotbalu za postoje xenofobní, ale položíme-li ty obrázky vedle sebe, stačí k nim připsat tradiční otázku: Najdete pět rozdílů?

Jablonecká karikatura ukazuje archaickou dívku se štítem Europa, jak kope do prasete s turbanem čtoucího korán. Pařížské karikatury ukazují třeba vousáče v turbanu (Proroka?), ze kterého čouhá doutnák. Obojí je drzé, nekorektní a nejen pro muslimy urážlivé. V čem je rozdíl? Největší je v tom, že zatímco redakci Charlie Hebdo v lednu vystříleli džihádisté, Jablonečtí jsou podezřelí z trestného činu podněcování k nenávisti.

Pokud jde o motivaci, fotbaloví fanoušci mívají k nenávisti blíže než redakce libertariánského listu. To je zřejmé, ač se to těžko prokazuje před soudem. Ale pokud jde o svobodu slova, měla by platit stejná pravidla. Leč tady může být problém.

Problému nečelí ti, kteří v zimě razili heslo „Já nejsem Charlie“ a říkali, že sebelépe míněným urážkám se nemá stádně tleskat. Jim logicky vadí karikatury z Paříže i Jablonce. Ale co ti, kteří pod heslem „Já jsem Charlie“ hájili svobodu slova padni komu padni?

Kdo se v lednu ztotožnil s heslem „Já jsem Charlie“, měl by doložit, že je bytostný liberál. Takový, který hájí urážlivé karikatury v Paříži i Jablonci. Nebo je to snad tak, že symboly náboženství se urážet smějí, ale posvátné krávy sekularismu – symboly etnicity, genderu či multi-kulti – nesmějí? Že Charlie v pařížské redakci si zaslouží potlesk a úctu, ale Charlie na jabloneckém stadionu jen odsudek a policejní vyšetřování? Právě to by mohli vysvětlit ti, kteří v lednu hájili absolutní svobodu slova pod heslem „Já jsem Charlie“.

LN, 11.8.2015