Národní ekonomická rada vlády (NERV) se stává stále zřetelněji nástrojem k prosazování zájmů Nečasovy vlády. Tento poradní orgán vznikl v roce 2009 za vlády Mirka Topolánka neblahé paměti. Měl být "nezávislým poradním orgánem, který má pomáhat vládě nalézt nejvhodnější podobu reforem a ekonomických opatření". Již ve čl. 2 statutu NERVu nicméně mimo jiné stojí, že "plní úkoly uložené mu vládou". Stále víc to vypadá, že vláda úkoluje NERV i co do výstupů jeho práce a neomezuje se jen na zadávání otázek k prozkoumání.

Skutečného vrcholu servility vůči vládě se dopustil na tiskové konferenci NERVu jeho člen, docent ekonomie Jiří Schwarz (VŠE), když se snažil svou krkolomnou prezentací výhod církevních restitucí podpořit Kalouska a Nečase. To je zvláště nyní ze strany obou politiků velmi vítáno, protože jejich záměr vydat církvi majetek a peníze co nejrychleji a bez velkých diskusí narazil na odpor Václava Klause.

Je otázkou, zda Schwarz jednal na přímou objednávku, nebo jen oportunisticky vycházel vstříc přáním současné vlády. Je neuvěřitelné, že tento docent ekonomie Národohospodářské fakulty VŠE je schopen tvrdit, že navrácení majetku církvím "bude velmi významný prorůstový faktor pro ekonomiku". Korunu všemu nasadil výrokem, že "při podrobných propočtech se ukazuje, že církevní vyrovnání bude velmi pozitivní pro veřejné rozpočty a především pro státní rozpočet v dlouhodobém měřítku". O jakých podrobných propočtech to Schwarz mluví? Jak mohl spočítat dlouhodobé ekonomické dopady vrácených aktiv, která dosud nebyla ani konkrétně pojmenována? Proč se snaží namluvit veřejnosti, že církev bude s navráceným majetkem hospodařit, když je všem jasné, že církve nemají kapacity ani personál na správu tak velkého majetku různorodého charakteru? Je pravděpodobné, že vzápětí po navrácení majetku dojde k transakcím, které do lůna církve nakonec zasejí rozkol a které je dnes těžko dohlédnout.

Kdysi kariérní komunista Schwarz (členem KSČ od 1984 do 1989), nyní o sobě troubí na internetu, že byl od malička vychováván ke katolické víře a k svobodnému myšlení. Svobodné myšlení se však navenek u pana Schwarze projevilo až po revoluci, kdy se z něj (stejně jako z jeho kolegy Ševčíka) stal horlivý libertarián, vyznavač Margaret Thacherové a neviditelné ruky trhu. Podle údajů Wikipedie se stal záhy po revoluci členem představenstva privatizačního fondu Šrejber Tennis Investing (jehož zakladatel nechvalně proslul černým financováním ODS). Politický aktivismus ekonoma Schwarze je zřejmý již dlouho.

Trapnost jeho oportunistického vystoupení na tiskovce NERVu ještě podtrhlo kvapné ujištění mluvčího vlády, že Schwarzovy násilné vývody nejsou závěry a doporučení NERVu. Asi i mluvčí cítil, že tahle agitka byla příliš silná káva.

Na webu NERVu se sice zdůrazňuje, že jeho členové nejsou placeni státem a radí vládě zcela zdarma. Ale jak například můžeme brát vážně doporučení k penzijní reformě od tzv. nezávislých ekonomů, kteří přímo pracují pro Asociaci penzijních fondů či pro investiční banky a finanční společnosti jako jsou Goldman Sachs, CYRRUS nebo Partners? Nebo jak vnímat dosazování členů NERVu do dozorčích rad významných podniků? Prof. Michal Mejstřík je například předsedou dozorčí rady Českého aeroholdingu, dále členem dozorčí rady Budvaru a nejnověji dle médií míří také do vedení Českých drah. Není to snad více než velkorysá odměna vlády za zdání nezávislého posvěcení vládních reforem?

Že to jde i jinak, můžeme vidět například v sousedním Německu, kde funguje zákonem zřízená (pouze!) pětičlenná Rada expertů (Sachverstaendigenrat). Je složena výhradně z mezinárodně uznávaných profesorů (a jedné profesorky) z prostředí univerzit či jiných akademických pracovišť, nikoli z lobbistů, jako je tomu z velké míry v českém NERVu.