Jsem momentálně „na skok“ v Praze a několik dnů si zvykám na český silniční provoz. Je pochopitelné, že silniční provoz je v ČR a v Koreji jiný, ale to, že mým největším problémem budou dopravní značky, to jsem opravdu netušil.

Totiž – dopravní značky by měly podle mě zjednodušovat provoz na silnicích. Měly by tedy být jasné a srozumitelné každému účastníku silničního provozu. Jejich počet, velikost a provedení by mělo odpovídat hustotě a rychlosti provozu v daném místě. Jen za tři dny jsem se setkal se dvěma případy, kdy řidič ani v nejmenším nemá šanci zjistit, jaká je v daném místě provoz upraven.

Příklad 1 – dodatková tabulka s osmi řádky

U stanice Háje byl pravý pruh směrem na Petrovice vyčleněn pro autobusy, taxíky a cyklisty. Nepřijde mi dvakrát šťastné, aby cyklisté sdíleli stejný pruh s autobusy a taxíky, ale hlavně – vše řidičům „vysvětluje“ dodatková tabulka, která je umístěna nad vozovkou, má snad osm řádků a je psána tak malým písmem, že řidič v rychlosti 40 km/h sotva rozpozná, že je psaná latinkou. Jediné její sdělení tedy je, že její autora ani nenapadlo, kolik času má řidič na její vyluštění. Jestli ale je důvodem to, aby každý řidič v daném místě zastavil, tak k tomuto účelu je určena značka „Stůj, dej přednost v jízdě“.

Příklad 2 – 94,6 FM jako součást dopravního značení

Jiný příklad je k vidění na pražské ulici 5. května a k slyšení v dopravním vysílání Českého rozhlasu (a možná i jinde). Od prvního ledna má v této ulici platit rychlost 50 km/h, oficiálně z důvodu omezení hluku. Dopravní značky už jsou několik dnů osazeny, dodatkové informace o platnosti těchto značek až od Nového rokuvšak chybí. Řidiči se o tom, od kdy v daném úseku platí omezení rychlosti na 50 km/h dozvídají z dopravního vysílání ČRo 1 Radiožurnál. Nevím, jestli to je nízkou sledovaností dopravního vysílání nebo právním vědomím českých řidičů, ale naprostá většina řidičů rychlostní limit 50 km/h dodržovala. A dokazovala tak, že zákon o provozu na pozemních komunikacích (který "rozhlasovou dodatkovou tabulku" nezná ani omylem) řidiči ovládají daleko lépe, než ten, kdo rozhodl o snížení povolené rychlosti v daném úseku.

Oba případy ukazují ne zcela domyšlené provedení obou dopravních úprav. Banalita, o které je zbytečné se zmiňovat, mohlo by se říct. Jenže – podobně „propracované“ jsou i některé jiné projekty a zákony s daleko hlubším dopadem. Obávám se proto, že kvalita českého dopravního značení jen poukazuje na to, jak pracuje česká veřejná správa jako celek.

Převzato z blogu autora