Ne každé rozhodnutí západních ministrů a úředníků je správné – ale když se do mentorování pustí čeští politici a komentátoři, nezbývá než si k festivalu trapnosti otevřít popkorn.

The Independent, The Guardian, Mirror a další britské deníky si všimly výroku Miloše Zemana, že je integrace muslimů do západní společnosti „prakticky nemožná“. Nevím o nikom, kdo by zpochybňoval, že je integrace muslimů do západní společnosti složitá, pracná a že se ne vždycky daří. Seznam známých britských muslimů, na kterém nechybí europoslanci, podnikatelé, herci, advokáti, sportovci nebo vojáci, ale rychle prokazuje, že nemožná není. Další důkaz nabízí naopak podle všeho prázdný seznam muslimů, kteří se kvůli Zemanovým slovům rozhodli opustit svoje poklidné životy obchodníků, prodavačů nebo zdravotníků a podniknout cokoliv, co by odpovídalo násilným fantaziím IvČRN.

The Guardian konfrontoval nevědoucí Brity s drsnou nekorektní pravdou ještě jednou. Připomněl totiž vánoční odhalení zmíněného českého odborníka na integraci kuřáků do nekuřáckých prostor a na význam znásilňování v prevenci degenerace, že za „invazí“ uprchlíků stojí egyptské Muslimské bratrstvo. Jenže proud uprchlíků (všech národností) mířících do Evropy přes Egypt od roku 2013 klesá a Egypťanů samotných žádá v Evropské unii o azyl tak málo, že se o nich statistiky ani nezmiňují. Třeba Zeman příště odhalí, že za řecké dluhy může polské Právo a spravedlnost a za El Niño císař Akihito.

Norové mají Tesly, my selský rozum

Norská sociálka odebrala před Vánoci česko-norskému páru nemocnou dcerku, z útržkovitých zpráv není jisté, jestli to dělat nezbytně musela. Předseda Svobodných Petr Mach Norům (česky) vzkázal, že „děti nepatří státu, ale rodičům“. To plně odpovídá fascinaci některých jeho kolegů vlajkou jižanské Konfederace: pro české libertariány a obránce svobody je zřejmě největší svobodou možnost vlastnit jinou lidskou bytost.

Dítě nepatří ani státu, ani rodičům. Rodiče ho musí bránit před státem, ale stát ho taky musí bránit před rodiči. Když vezmete Machovu cedulku doslova, říká mimo jiné: „Josef Fritzl na to měl právo.“

Možná by efektivnější než osvěcovat v nesrozumitelné řeči cizí úředníky bylo zkoumat, proč české úřady odebírají procentuálně stejné nebo větší množství dětí než v Norsku. Ale zase by to nebylo tak efektní jako natřít to levičákům na severu: oni mají Tesly, my aspoň selský rozum.

Vojáci a vojačky v zajetí pudů

Publicistu Matyáše Zrna z konzervativního think-tanku Občanský institut rozvášnila zpráva o tom, že americký ministr obrany otevřel bez výjimky všechny pozice ve všech složkách ozbrojených sil ženám. Zrno argumentuje mimo jiné tím, že vojáci občas říkají „pi*o vole“; to by vojačku patrně poslalo do mdlob a bylo by nutné ji uprostřed boje křísit. Taky prý vadí, že se vojáci běžně vidí nazí; nahý muž a nahá žena totiž nemohou pobývat blízko sebe, jak dokazují pravidelné imploze smíšených saun.

„Ženy mají větší nároky na hygienu než muži,“ vylučuje Zrno možnost, že by se brankyně mohla sama svobodně rozmyslet, jestli jsou její nároky na hygienu v souladu s podmínkami, které ji v tomto ohledu může nabídnout služba v armádě. Úvaha je ale paradoxně genderově vyrovnaná a projevuje předsudky i vůči mužům: „Málokterý voják vydrží sledovat ženu s prostřeleným břichem a nejít ji zachránit.“ Možná jsou potom problémem armády nezvladatelní romantici, ne ženy.

Nevadí konzervativismus, vadí lobotomie

Ještě jednou a pomalu: vlády a úředníci bohatších západních zemí nemají patent na rozum a pravda nutně nemusí být na straně liberálů a pokroku. Problém není, že někdo nesouhlasí s Němci, Nory nebo Američany. Problém je teprve v tom, že česká národně-konzervativní fronta rezignuje na to, aby oporu pro svoje názory hledala ve faktech a v logice.

Když pak tímhle sebejistým stylem čeští politici a komentátoři mentorují země, které asi nedělají všechno úplně špatně, pokud se v nich podle tolika objektivních ukazatelů věci fungují líp, kane z toho trapnost. Podobná, jakou servíruje rozhlasový pořad Děti vám to řeknou, kde školáci sebevědomě mluví o tématech, kterým nerozumí, a tak trochu natvrdle čekají, že je někdo bude brát vážně. Jsou přitom jen k pobavení.

Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce