V prvních dvou dílech (zde a zde) jsem reagoval na „geniální„ plán ministra Drábka, jak „sníčit krtka“ - totiž otrávit, vyhnat a vůbec tak ňák, že, soudruzi, ničit zde pracující cizince. Čehož se ihned aktivně chytili policajti, celníci a vůbec kdejaká úřednická myš, protože kynula možnost se předvést a ukázat, že jsou potřební a důležití.

Možná i proto se najednou (aniž bych dodával svým článkům na Psu nadměrné důležitosti) vynořily na TV reportáže, že sice, „soudruzi, občané a krajani“, máme celkem malou nezaměstnanost, ale jistý odborník pravil, že nezaměstnanost bude větší a větší, až bude největší… No, na podzim, když přestanou některé stavební práce a vyležení mládenci a panny, co v červnu skončili školy a pak si dali ještě dva měsíce leháro, se přihlásí na úřadu, že aby měli čas s podporou v kapse uvažovat, kam by se eventuelně vrtli, nějaká ta desetinka procenta přibude.

Přesto je pravda jedna. Česko má nedostatek pracovních sil. Hlavně těch, co chtějí skutečně pracovat, protože odborné odhady říkají, že cca 3-5 % nezaměstnaných ve skutečnosti pracovat nechce. A někteří, kteří by třeba i pracovali, tak ale pouze tam, kde doposud pracovali, než jim zrušili firmu anebo zmizel jejich obor. Ale rozhodně nenastoupí tam, kde by po nich zaměstnavatel chtěl, aby se naučili něco nového. Po některých zaměstnancích, zvláště v doposud téměř socialistických (státních) firmách a úřadech, je dokonce nemyslitelné, že by po nich někde chtěli, aby vůbec začali pracovat! To jsou věci, co?!?

V ČR dlouhodobě chybí například tyto pracovní síly: pracovníci ve stavebnictví, horníci, řidiči, soustružníci, projektanti a technici „kovo“, dělníci pro výrobu na pásech, lesní dělníci, kvalifikovaní učitelé cizích jazyků, pracovníci v energetice a hlavně technici a projektanti v jaderné energetice, projektanti strojírenských závodů, biochemici atd. atd. A lidé pro všechny druhy pomocných prací a služeb. Přestože zde pracují již desetitisíce zahraničních pracovníků.

Vybrat nové „kolegy“ do firmy bývá, jak ví každý „osobář“ ale i každý vedoucí či majitel firmy, velice obtížné. Ti lidé musí mít odborné znalosti, mít schopnost a chuť se učit, přizpůsobit se zdejším pracovním a sociálním zvyklostem. Jsou-li ze zahraničí, musí být výhodnější zaměstnávat je než místní, aby vedení firmy vyvážilo případné potíže vzniklé s jejich zapracováním, atd. Nejde rozhodně jen o mzdu. Problémy to nebývají malé. Dovezeme-li, například, z Mongolska, Vietnamu anebo i Balkánu pracovní síly, musíme je naučit, jak se používají naše sociální zařízení – zaměstnanecké sprchy, ale i toalety. Například že se hází toaletní papír do mísy - to musíte naučit většinu lidí z Balkánu, ale i z Řecka, Turecka, jižního Španělska, ze všech zemí Středního východu atd. Dělnicím musíme například nějak decentně sdělit, jako je to u nás s menstruačními hygienickými prostředky a vůbec se „ženskými problémy“.

Vesnickým Vietnamcům, Mongolům, černochům a mnoha dalším je potřeba objasnit, že se jídlo nevaří na kusu plechu v hrnku na podlaze ubytovny ani na dvorku. Spořivé Ukrajince - ty, kteří už pracují oficielně - pak donutit, aby na stavbách jedli teplé jídlo (na stravenky), jinak že nemají sílu a budou mít žaludeční obtíže. Vy jste je draze vyškolili a oni se pak se žaludečními vředy vrátí domů a vy abyste školili nové.

Otázkou tedy pro nás je, kdo bude tím, kdo nám pomůže udržet v chodu stát a zvýšit jeho HDP. A kdo, když tady zůstane, bude přínosem a ne přítěží Jistě jde o muslimy, ale nejen o ně, prostě o lidi, s kterými si dnešní západní státy nevědí rady.

Co se týče problémů imigrantů, lidí, kteří o tom neví nic anebo prostě záměrně lžou, jsou přehršle. Takže se podívejme a zapátrejme, jak je to u nás s gastarbeitry od roku 1953, kdy soudruzi vyhnali z ČSR poslední velkou skupinu italských gastarbeitrů. Zapátrejme v paměti a v archivech.

Takže:

1. První větší skupiny zahraničních dělníků po roce 1948 byli Poláci. Začali přicházet někdy okolo roku 1957. Od začátku s nimi nebyl žádný závažný problém. Část Poláků sice utekla do Západního Německa přes Berlín, ale tomu udělala přítrž „zeď“. Polky, které držely od šedesátých let v chodu náš textilní, sklářský a oděvní průmysl, se sice vdávaly do ČR jak na běžícím pásu, což se soudruhům nelíbilo, ale pak se mimořádně rychle počeštily.

2. Další skupinou byli - tomu mladí lidé dneska nechtějí věřit - Vietnamci. První Vietnamci přišli do ČSR již před padesáti lety. Nejprve jako učni, pak jako dělníci, pak studovat a brzo patřili k prvním skutečným obchodníkům v ČSSR. Hodinky, pak kalkulačky, džínsy (zaručeně pravé „USA“ vyrobené v dílně v Holešovicích).

Vietnamci si Česko oblíbili. Jejich stará kultura a bída doma po válce a relativní svoboda jim pomohla se přenést i přes rasismus propagovaný například soudruhem socialistickým bavičem Krampolem fórky o „rákosnících“. Po „sameťáku“ se pak sem stáhli často ze zemí, odkud je ti „vzorové EU multikultury„ vyhnali.. Dnes patří nová generace Vietnamců – takzvaní „banáni“ (zvenku žlutí, vevnitř bílí) - k nadějím Česka. Patří k nejlepším žákům, jejich rodiče je učí pracovitosti a cílevědomosti.

Problém je to, že ani po 50 letech u nás nikdo neví, kdo to vlastně je, co chtějí, proč si oblíbili zrovna nás a co na to jejich vlast (Vietnam má asi 90 milionů obyvatel a je to 13. nejpočetnější národnostní skupina na světě).

Neuvěřitelné je, že tito mimořádně schopní vojáci, kteří porazili mnohokrát Číňany – naposledy nedávno na tzv. Mostě přátelství -, vyhnali Francouze, Američany a zlikvidovali i kambodžské polpotovce, si nechají od českých vyholených hlav posazených na býčích šíjích pod služebními čepicemi líbit neuvěřitelné šikanování. Zde je možnost konfliktu, vyprovokovaného ovšem námi. Vietnamci zde jsou a podle mne zůstanou a stanou se trvalou částí tohoto státu. Jsou sociálním a genovým přínosem.

3. Kubánci. Zásadní chyba „pracovní“ politiky ČSSR. Kubánští dělníci byli zklamáním pro průmysl, ČSSR byla zklamáním pro ně. Naše téměř „německá“ mentalita a pracovní zvyky přes „slovanskou flexibilnost„ je pro ně nepochopitelná. Ti schopnější odsud houfně utíkali do Španělska, ostatní skončili povalováním se na ubytovnách a sezením v hospodách „s tmavými Čechy“ (v té době byli Cikáni povinně zaměstnáni jako kopáči a topiči atd. a pilně v pracovní době vysedávali v putykách IV. cenové skupiny). Bez slunce a životního stylu „maňana“ strádali. Poučení pro naše budoucí vlády, až jim sem bude chtít cpát EU imigranty z oblasti „latinoamericános“.

4. Nikdo nepřehlédne Ukrajince. Navazují na vzdělanou imigraci v první republice. ČR se jim za jejich obětavou a málo placenou práci odměňuje trvalou buzerací a spoluprací policie, celníků a úředníků na jejich okrádání takzvanými „bossy“. Pocházejí většinou z části patřící kdysi k Rakousku, byli to tedy cca 300 let naši krajané.. Většina z nich zde zůstane a přiveze si postupně rodiny – hlavně děti, které dnes žijí na Ukrajině. Je pro ně poněkud podivný přátelský vztah většiny našinců k Izraeli, ale i k Němcům. Mohou být základem nové technické vrstvy. Lvov a okolí byly rozvinuté průmyslové oblasti. Pozor: pod názvem Ukrajinci najdeme také Bělorusy, kteří tvoří tak 10%.

5. Další východní národy: Bulhaři, Srbové, Bosňáci ani Chorvati nenavázali na tradici Rakouska-Uherska a první republiky a zamířili místo k nám částečně jižněji, částečně západněji. Díky tomu nám chybí proslavení zelináři i zelinářští stánkaři a dělníci k pasům - tradiční práce Bosňáků a Chorvatů z chudého vnitrozemí. Pokud sem někdo přijede, zůstane tak na 50%. Tendenci zde zůstat mají Moldavané.

6. Další přistěhovalci a gastarbeitři jsou spíše jednotlivci.

Čekají nás však horší zkoušky. EU plánuje „společnou imigrační politiku“. Tím si ovšem řeší na úkor „nových států“ svůj muslimský problém exportem do dalších států EU. Ve Francii existuje silná xenofobie „a la France“ i docela obyčejná nafoukanost. V Německu leze přes silnou „demokratickou„ přikrývku na povrch nahnědlá nadřazenost. Vyvažovaná v obou státech připitomělou ústupností - viz stavby obrovitých megamešit v Kolíně nad Rýnem a Marseille (kupř. zde). Mešit placených fundamentalisty a jimi ovládaných.

U nás byli až do nedávna místní muslimové vstřícní, situace se ale mění. Díky základnám Al Kajdy například v Bosně a Hercegovině se muslimové radikalizují.

Slábnoucí centrální moc a dekadence obyvatelstva, což je i náš dnešní případ, byly i kdysi na konci Říma předzvěstí zhroucení. Předpokládám, že už v příští generaci pravděpodobně dojde k praktickému zhroucení „staré Evropy“ representované EU. Slábnoucí centrální moc přestane ovládat provincie a vlastní „nové občany“, kteří se do ní dostali částečně na pozvání (Turci v Německu) a později se do ní vnutili. (Viz rozpad Říma v roce 394 a Gotové jako foederati).

Bohužel, mylné je přesvědčení některých intelektuálů, podobné myšlenkám z okruhů římských císařů, že použijí jedny proti druhým tedy rozporů mezi šíity a sunnity, súfity a wahábisty (viz heslo Islám).

Je pravděpodobné, že dojde k rozpadu Evropy, jak ji známe, a jedna z osamostatněných částí bude cosi podobného starému rakouskému císařství anebo Sámově říši, případně říši Jagellonců. České země budou řešit stejnou ekonomickou otázku, jakou řešily po roce 1648, když přestaly být součástí Svaté říše římské, zvané někdy „národa německého“. A stejně tak po roce 1918 po rozpadu Rakouska-Uherska, po roce 1945, kdy skončila válečná výroba pro Říši, (rok 1948 už byl jen stvrzením skutečnosti) , a pak po roce 1989 kdy se rozpadla RVHP.

Hospodářství ČR je větší, než by potřebovala samotná celkem malá země. Takže musí řešit, kam své výrobky bude exportovat a kdo je bude vyrábět. A jsme zase na začátku. U královského a vůbec „vládního“ zvaní Němců a Italů a později Jihoslovanů na práci do českých zemí. Geopolitická a ekonomická skutečnost se nedá žádnou politikou „ukecat“.

Co nás, až se spojíme „volky-nevolky“ s Poláky, Slováky, západní částí Ukrajiny, Lotyšskem a Litvou a zkusíme se „politicky“ probojovat přes Maďary za pomoci Rumunů do Chorvatska a k Terstu, bude odlišovat od „západní Evropy“ zmítané konfliktem, případně občanskou válkou s muslimy? No právě nepřítomnost většího množství muslimů.

Česká vláda, ale i slovenská a polská, musí odolat tlaku Bruselu na pokusy vnutit nám své „přebytky“ muslimů. Muslimové obnovili opět svoji ideu obsazení Evropy a každý „vzdělaný Turek„ vám vysvětlí, že je to logické. Saúdové budou tvrdit, že se to má uskutečnit pod jejich vedením, Turci budou hlasovat pro sebe, ale i Al Kajda se staví do čela. Perou se mezi sebou, ale že se islamizace Evropy má a musí uskutečnit, o tom nepochybuje ani jedna ze stran.

Do budoucna vidící středo- a východoevropští politici už na tom, jak se připravit, pracují: Viz. společné česko-slovensko-polské vojenské jednotky, plánovaná společná vyslanectví, společné energetické propojení , zapojení do stejného radarového systému a opření se o USA. Také vlastní monetární politika, než se začne třást EU, protože zkrachuje Řecko, než se rozpadne socialisty a nacionalisty poblázněné Španělsko bez peněz (odejde moderní Katalánsko a zvednou hlavu muslimové -dále si račte přečíst války s Maury). Bude nutno reagovat na skutečnost, že se Německo pravděpodobně pokusí vyřešit spory se svými ponejvíce „tureckými muslimy“ nalezením a obnovením dávného přátelství Turecka a Německa. Je potřeba vědět, co uděláme, až Francie nezvládne svoji agresivní muslimskou menšinu, která mnohde už tvoří většinu …

Máme tedy za úkol vymyslet ve svých „šednoucích“ hlavách, co dál. Abychom přežili a abychom moc nezchudli a pokud dojde k ozbrojenému konfliktu, abychom byli na straně, která, když nezvítězí, alespoň přežije. Bez gastarbeitrů a tím bez omlazení národa a provětrání genového fondu to nepůjde.

Znamená to:

- okamžitě změnit takzvané ministerstvo pro "lidská práva a menšiny" na úřad, který se bude zabývat skutečnými národnostními menšinami a přestane být korytem pro "profesionální Romy" a aktivistické pomatence všech směrů

- přestat otravovat a urážet za pomoci našich úřadů v ČR zde pracující cizince.

- vychovat z nich "našince", byť cizího původu

- to znamená naučit je česky a základům naší kultury

- u kladně hodnocených a osvědčených skupin "gastarbeitrů" podporovat jejich natalitu, usídlení a zapojení jejich i jejich dětí do společnosti - jako žáků a studentů, členů police, úředníků, učitelů, politiků atd.

- ty kvalitní z nich podporovat (kvalita není jen školní vzdělání), nepřizpůsobivé vytěsnit

- odmítnout případnou vlnu příchodu muslimů nikoliv proto, že jsou muslimové, ale proto, že dnešní muslimové s sebou nesou agresivní ideologii a jejich vůdci nám vyhlásili "svatou válku", zároveň se pokusit podporovat umírněné muslimy v celé Evropě

- připravit se politicky ekonomicky na to, že EU je v krizi a hrozí její rozpad

- opřít se o USA, ale vědět, že možná někdy nebudou buď moci anebo nemusí chtít nás přímo podporovat - třeba v době svého konfliktu s Mexikem, respektive Mexičany na jihu USA

- nedémonizovat Rusko, ale pamatovat si, že je to impérium, i když křesťanské. Nezapomenout, že to však může být zásadní otázka - až začne Rusko bojovat na jihu s muslimy (už vlastně bojuje, ale to je jen taková rozcvička) a v Evropě vypukne pravděpodobně neodvolatelný konflikt s evropskými muslimy.

Nevím, zda byl pan ministr Drábek poněkud „pošťouchnut“ některým zahraničním kapitálem, tedy konkrétně německým, kterému začínáme občas bolestivě konkurovat (Škoda), anebo zda to má z vlastní hlavy. Ale v době, kdy potřebujeme z mnoha důvodů shora jmenovaných a také díky momentální krizi co nejkvalitnější a nejpracovitější a zároveň co nejlevnější pracovníky (kvůli asijské konkurenci), vyhánět gastarbeitry je nerozum.

Ty policajty, celníky a vypasené úředníky, kteří už léta za zahraničních dělníků žijí a tyjí, vyžeňte - máte-li odvahu - a ušetříte stovky milionů. A vymyslete, jak by desetitisíce načerno pracujících gastarbeitrů mohly svůj pobyt legalizovat, platit daně a příspěvky a zdravotní pojištění.

Pracuje-li tu jen 50 000 načerno (a ono jich asi bude víc), získáte měsíčně na jejich, podnikových daních a pojištění padesáttisíckrát nějakých 12 000 Kč. Což je měsíčně 60 milionů korun, ročně tedy 720 milionů.

A minimálně dvojnásobnou částku ušetříte na represivních orgánech a jejich panoptikálních akcích a máte ročně doma 2,1 miliardy.

A jak je známo, spokojení a usazení imigranti bývají největšími vlastenci, nejpilnějšími pracovníky a statečnými vojáky. To je to, co potřebujeme.