SPOLEČNOST: Být gay s razítkem
V případě kritik uvedeného zákona zaráží lehce binládinovská argumentace stoupenců "staletého mravního řádu". Mravní řád - máme-li se bavit v těchto kategoriích - se v průběhu dějin mění a naši političtí reprezentanti se tomu leckdy jen snaží přizpůsobit. Zcela směšné je pak tvrzení, že norma "zvýhodňující homosexuály" ohrozí tradiční svazek mezi mužem a ženou. Vážně si někdo myslí, že by "normální" muž, jakmile by podobný zákon vstoupil v platnost, svůj zájem od opačného pohlaví obrátil k tomu svému? Takhle podceňovat přirozenou atraktivitu žen snad ani žádný skutečný muž nemůže.
Prezidentova kritika je trochu jiná: napadá především konkrétní znění zákona, paragraf po paragrafu. Zákon opravdu není "nic moc", přijatá podoba je však výsledkem četných kompromisů všelijak uhnětených mezi poslanci jen proto, aby norma po desetiletí marných snah konečně prošla parlamentem.
Podle některých hlasů by se zákon neměl omezovat na homosexuály, ale vztahovat se na jakýkoli pár, jenž se rozhodne ke společnému soužití (na adresu náramně vtipných kritiků, kteří "doporučovali" rozšíření svazku na partnerství s kozou či mrtvolou, upřesněme, že by šlo o dva plnoleté, živé lidi, nesvázané pokrevním příbuzenským vztahem). Podobně koncipován byl například francouzský zákon o tzv. občanském paktu solidarity, přijatý v roce 1999.
Ti, kdo varují před tím, že homosexuálům nejde ani tak o praktické otázky dědictví či informace při nemoci partnera, jako spíš o veřejné posvěcení svazku "proti přírodě", mají naprostou pravdu. O tuto symbolickou rovinu tu jde v první řadě. Teď mi jen někdo vysvětlete, co je na tom špatného.
