S jistým významným brněnským zoologem rád jezdím do terénu. Je radost se s ním bavit nejen o biologických disciplínách, ale i o literatuře, divadle nebo hudbě. Jediné téma, které raději neotvírám, je politika. Kolega byl za totality šikanování komunistickými mocipány. Jakmile někdo kritizuje současný režim, tak kontruje: Jestliže někdo říká, že je to teď horší než za komunistů, tak lže.

Toto kategorické tvrzení mne přivedlo k tomu, že jsem se rozhodl nad tím podrobněji zamyslet.

Myslím, že porovnávat oba režimy, které pamatuji – totiž normalizační socialismu a současný kapitalismus - je poněkud komplikované. Jeden z důvodů je, že za „sociku“ prostě nebyly mobily, osobní počítače atd. Na druhé straně před dvaceti lety neexistovaly současné globální změny klimatu a s tím související problémy. Existují tedy jevy, které přinesl čas a jejich identifikace s tím či oním režimem je nesmyslná.

Pak jsou jevy, které skutečně s režimem souvisí a jsou od něj prakticky neoddělitelné. Co je za současného režimu rozhodně lepší? Je to především svoboda. Mohu se sebrat a projet bez pasu a ponižujících procedur prakticky celou Evropou, mohu svobodně vyjadřovat své názory. Není už úplně podstatné, jestli to opravdu dělám, důležité je, že mohu. Svoboda shromažďování a podnikání je samozřejmě taky důležitým prvkem. Co bylo lepší za předchozího režimu? Především neexistovala obrovská všemohoucnost peněz a nemožnost proti ní bojovat. Zní to zvláštně, ale proti rozhodnutím KSČ se dalo bojovat lépe než proti velkým penězům. Tím nemám na mysli megastavby typu Temelín nebo Nové Mlýny, proti těm se bojovat nedalo (a nedá dodnes). Mám na mysli třeba stavbu bytových domů v chráněných územích, stavbu hotelů a a lanovek v CHKO. Byla nižší kriminalita, což ovšem bylo vykoupeno tím, že režim (jako všechny totality) neváhal zatknout třeba i nevinného.

Já osobně se domnívám, že obě tvrzení, totiž že to za komunistů bylo lepší respektive horší, jsou tvrzení tak obecná, že jsou nesmyslná. Pokud ovšem budeme srovnávat konkrétnější záležitosti, mohou být takové výroky smysluplné.

Tak například rybníky na Vysočině užívané k chovu ryb se mi ještě v osmdesátých letech zdály příliš intenzivně využívané a devastující přírodu. Často jsem o tom diskutoval s profirybáři, kteří

to připouštěli, krčili rameny a říkali, že musí plnit plán. Tytéž rybníky ovšem dnes, v soukromém vlastnictví, jsou doslova drancovány a je to, co se týče přírody, mnohem a mnohem horší než za komunistů.

Podobné je to v lesích. Myšlenku komunistického ministra Hruzíka oddělit ty, co les sázejí a pěstují, od těch, kteří ho těží, se podařilo až tunelářům v Lesích České republiky. Těžařské firmy, které lze těžko nazvat jinak než nájezdní hordy, dělají v lese takovou „paseku“, že je to opravdu horší než za reálného socialismu.

Naprostá většina lahví byly lahve typové a zálohované. I když záloha nebyla vysoká, vracení lahví bylo bezproblémové. Dnes je typů lahví neomezené množství, většina je nezálohovaných a povalují se úplně všude. Toto není dané dobou, to je typické selhání režimu a zde má smysl říci: za komančů to bylo lepší.

Vysmívané pseudovzdělávání členů strany , kteří za jeden roku udělali střední školu a za dva roky vysokou politickou s titulem RSDr., bylo současným režimem dohnáno praxí některých vysokých škol – třeba v Plzni. Tady asi má význam říci toto: je to stejné, i když jsme doufali, že to bude lepší.

Pokud jde o starý a nový režim, ještě dodám, že kritizovat stávající režim (tj. rádoby liberální kapitalismus s prvky mafiánského klientelismu) ještě zdaleka neznamená chtít návrat starého (tj. normalizačního totalitního socialismu). Naopak. Dle mého názoru ten, kdo nekriticky přijímá tento stávající režim, vlastně pracuje na jeho konci a dává šanci extrémistům zprava i zleva (ale i zespoda odkudsi z kanálů) toto v budoucnu zvrátit. Právě možnost kritiky (tu chválabohu jednoznačně máme) a možnost špatné věci korigovat (tu bohužel téměř nemáme) jsou největší vymoženosti demokracie a já si jich osobně velice cením. Vzhledem k tomu, že jsem již čtvrté období v zastupitelstvu města Brna, a díky tomu, že pracuji v ochraně přírody, jsem k režimu velmi kritický. Protože vidím do věcí, do kterých bych nejraději ani neviděl. Pokud diskutuji s jinými kritiky současného zřízení, tak mezi nimi neznám ani jednoho, kdo by chtěl návrat vlády jedné strany (jistě existují, ale s těmi se nestýkám). Jsou to lidé většinou levicově orientovaní , kteří pro ostatní hodně dělají. Naopak u lidí deklarativně pravicových (někdy i bývalých členů KSČ) vidím pouze bezostyšnou hrabivost, zkorumpovanost a nekompetentnost.

Jestliže se podařilo předchozímu režimu něco opravdu zdiskreditovat, tak to byla sociální pospolitost (akce Z, SRPŠ, Pionýr, spartakiáda), přitom dělat něco pro společnost by mělo být samozřejmé. Vyhraněný individualismus dnešní doby vede stejně do pekel, jako komunistické subotniky.