SPOLEČNOST: Budoucnost se klube v hlavách talentovaných dětí (3)
desítky dětských hřišť, u každé školy je tělocvična a školní hřiště. Vedle toho je řada fotbalových hřišť a hřiště na nejrůznější sporty, často plavecký a zimní stadion. Kdyby jen malý zlomek toho, co bylo v minulosti dáno na sport, bylo poskytováno na volnočasovou činnost s dětmi v oblasti přírodních věd a techniky, byla by dnes naše země mnohem dál.
Dětské vědecké práce. Jak na to.
Osmiletého Jirku fascinují plachetnice a motorové čluny které viděl, když byl s rodiči u moře. Soused, který se zabývá lodním modelářstvím, si Jirkova zájmu všiml. Začali si spolu prohlížet webové stránky o říční a námořní dopravě, v místní knihovně si zapůjčili dětské encyklopedie o lodích. Dohodli se, že experimentálně prozkoumají vliv tvaru lodě na rychlosti. Společně vyrobili jednoduchý model z kusu polystyrénu, zpočátku ve tvaru obdélníka. Namontovali elektromotorek s vrtulkou, baterii, kormidlo. V zahradním bazénu měřili digitálními stopkami čas potřebný k překonání bazénu.
Postupné úpravy tvaru modelu lodičky
Pak začali s úpravami tvaru loďky. Vytvořili špičku, boky loďky postupně zaoblovali. Každou úpravu vyfotili, v bazénu změřili čas, vypočítali průměrou rychlost. Dosažené výsledky si zapisovali a uspořádávali do tabulky. Výsledkem experimentu bylo zjištění, který tvar umožnil dosáhnout nejkratší čas k překonání bazénu.
Když rodiče viděli, jak Jirka se sousedem finišují s přípravou Jirkovy soutěžní práce, zeptali se jich: Nezamýšleli jste se nad tím, jak dosáhnout ještě větší rychlosti? Co kdybyste použili baterii s větším napětím? Jirka se sousedem - odborným lektorem odpověděli: Zkusíme to. Začali pracovat na dalším zdokonalení projektu. Na člun montovali různé baterie a měřili výslednou rychlost. Zjistili, že není možno přidávat baterie do nekonečna, protože model byl čím dál těžší a rychlost již nepřibývala.
Společně pak Jirka s lektorem začali vyrábět poster do školního kola soutěže vědeckých a technických projektů mládeže AMAVET. V něm uvedli problém, hypotézu, postup práce, materiály, použitou dokumentaci, data, grafy a závěr. Na úvod dali abstract v angličtině. Výsledkem Jirkovy malé vědecké práce bylo tedy zjištění optimálního tvaru, zatížení a napájecího napětí pro dosažení maximální rychlosti člunu. Svoji soutěžní práci Jirka přihlásil do školního kola soutěže vědeckých a technických projektů mládeže AMAVET.
Náměty pro dětské vědecké práce mohou být prakticky z libovolné oblasti lidského poznávání, důležité je aby dítě zaujaly. Děti lze naučit dělat jednoduché projekty již po zvládnutí čtení a psaní. Je dobré vyjít ze zájmů dítěte, mohou být třeba i z oblasti sportu. Tak například lze experimentálně zjišťovat, jaký střelecký úhel je nejvýhodnější pro úspěšnou střelbu na branku.
Poster jednoduché dětské vědecké práce, tentokrát z oblasti elektrotechniky
Zkušení odborníci z jakéhokoliv oboru,
v důchodu nebo před ním, kteří cítíte že je potřeba něco dělat proti současnému marasmu,
co kdybyste začali předávat své profesní znalosti a taky své celoživotní zkušenosti dětem v jejich nejbližším okolí? Pro začátek třeba jen jednomu nebo dvěma bystrým a šikovným klukům či děvčatům z vašeho okolí. Stačí jedno vaše odpoledne v týdnu. V bytě, v nevyužité kočárkárně, ve školních dílnách a podobně. Doma jistě máte literaturu, přístroje, součástky, nářadí, které lze při této zábavně - výchovné činnosti využít. Použijte je. S dětmi jezděte na návštěvy muzeí, do zajímavých přírodních lokalit atd. Vezměte s sebou i jejich rodiče. Zájem rodičů je důležitý, aby pedofilové neměli šanci.
Vaše činnost může být zárodkem budoucího vědeckého a technického klubu mládeže, či klubu šikovných dětí nebo klubu talentovaných dětí, nezáleží na tom jak jej nazvete.
Cílem je naučit děti řešit problémy na základě vlastních důkazů, aby viděli vztahy mezi věcmi, aby se uměli celý život učit, aby si sami uměli najít informace, aby uměli pracovat v týmu, aby uměli myslet globálně, aby byli nezávislými mysliteli. Je důležité vědu učit tím, že se dělá.
Činnost vědeckého a technického klubu mládeže
je ze všeho nejvíc závislá na osobnosti jeho vedoucího. Důležitá je jednak míra jeho vědomostí, ať již profesních nebo zájmových, jednak schopnost předávat tyto vědomosti členům svého klubu.
Nezáleží příliš na tom, má-li tento pracovník profesionální pedagogické vzdělání, dokonce se zdá, že v zájmových zařízeních je spíš na škodu, vykonávají-li ji osoby s praxí ve školství. Děti totiž ve svém volném čase potřebují jiné prostředí, jiný přístup, jiné tváře než ty které znají z dopolední výuky. Úkolem zájmových zařízení by nemělo být pokračování v dopolední činnosti školy. Kluby by měly existovat spíš jako určitá protiváha ke škole. Proto osoby, se kterými se mládež v klubu setkává, by neměly být ty samé, které je dopoledne trápí zkoušením.
Domnívám se, že od kantorů bychom měli požadovat, aby ve svém volném čase se věnovali zejména regeneraci svých sil a dalšímu sebevzdělávání. Jistě existují kantoři, kteří vedle svého dopoledního zaměstnání ještě dokáží odpoledne dobře vést zájmový kroužek, jsou to však spíš vyjímky.
V rámci běžné výuky a taky při vhodných příležitostech by učitelé měli být schopni dětem vysvětlit alespoň ty nejzákladnější metody zkoumání používané ve vědě. A na příkladech umět zmínit význam jaký veškerá věda pro nás všechny má.
Pokud by se kantoři taky dokázali zmínit o tom, že existuje jistý AMAVET který pořádá soutěže a že je možno se do nich zapojit, řekněme již od 8 let, tak to by asi bylo maximum toho co vůbec od kantorů můžeme chtít.
Když je dítě zdravé, talentované a navíc dobře vychované, tak to je veliká krása. Proč neusilovat o krásu?
S použitím materiálů AMAVET a Delaware Valley Science Fair, Inc.
Předcházející díly tohoto miniseriálu jsou zde a zde.
Autor je ředitelem Q-klubu AMAVET Příbram