A může to přinést nečekané výsledky. Anketa MF Dnes vynesla na výsluní jistého předsedu cestovních kanceláří jménem Okamura, Japonce po otci, což svědčí o nedostatku etnických předsudků v české veřejnosti a také o čem? O nekonečném smyslu pro recesi? Nevážnosti k prezidentskému úřadu? Touze po novém Járovi da Cimrmanovi v praxi? Nevím, zato vím, že do voleb se nadějeme ještě různých kandidátů, z nichž Karel Gott, Jaromír Jágr nebo Lucie Bílá budou ještě ti nejserióznější.
Teď ale vážně: jaké přesvědčivé kandidáty na prezidenta může česká politická scéna lidu nabídnout? Kdo svým životem a politickými činy přesvědčil, že má být nejvyšším představitelem státu, který jmenuje vládu, Českou národní banku, velí armádě a jedná za stát v nejhorších situacích? Emil Hácha měl mnoho předností. Nebyl to však typ na jednání s Hitlerem.
Začnu-li zleva, vidím zavedeného kandidáta sociálních demokratů národohospodáře profesora Jana Švejnara. Pověst bez poskvrny, jeho politické názory většinou souzní s mými. Nikomu nevadí. Negativa: v republice nežije a vlastně nikdy nežil, kouká přes plot. Odpovědné politické funkce nezastával, těžká rozhodnutí dělat nemusel, s politickou mafií neválčil. Pro mne proto nepoužitelný.
Zato jiný levičák, Miloš Zeman, je vlastně protipól. Naštval spoustu lidí, a rád. Už za komunistů si pouštěl ústa na špacír. Jako předseda vlády bez váhání zprivatizoval banky, což byl přelomový krok k prosperitě státu, krok, před kterým břídilové z ODS léta kličkovali. Schytal nepříjemná rozhodování kolem Temelína a následné hádky s Rakouskem a to vše zvládl. Později ho ČSSD vypudila, byl na ni moc těžký. Pro mne je Zeman kandidát číslo 1.
Ve středu politické scény se nachází Petr Pithart. Poslední zprávy říkají, že kandidovat nechce, ale třeba si to ještě rozmysli, do voleb je daleko. Pithart nikdy moc nevyskakoval. V disentu o něm moc slyšet nebylo, i když jeho zásluhy byly obrovské. Po listopadu byl předseda české vlády a jen tak mimochodem zprivatizoval mladoboleslavskou Škodovku, což byla nejúspěšnější privatizace vůbec. V té době Klaus s Ježkem rozhazovali národní majetek v kupónové privatizaci. Pak zastával různé parlamentní funkce, stále spíše v tichosti, slušnosti a moudrosti. Pro mne se dělí se Zemanem o první místo.
Karel Schwarzenberg je postava historií i věkem úctyhodná. Je nekonformní ve vystupování, což mně nevadí, konformní v politice, zejména vůči zahraničí, a to mně vadí. Sympatický člověk, ale politik nevýrazný. Druhá třída.
Na pravici je pak dvojice politiků: žena a muž, politická dvojčata. Ona předsedkyně, on předseda. Ona z ODS, on také. Oba zcela bezúhonní, veškeré skandály se jim vyhnuly. Oba se drží ve vedení ODS snad dvacet let. Otázka: čím to je, že mezi těmi kmotry tak dlouho vydrželi? Jsou opravdu tak indiferentní? Možná, že jim křivdím, vnitrostranický život ODS valně nesleduji a když mě někdo poučí, budu rád. Ale ani Miroslava Němcová, ani Přemysl Sobotka pro mne tip na prezidenta nejsou.