Ne všichni souhlasí s omluvou za odsun sudetských Němců

„Problém odstranění Němců z českých zemí začali u nás řešit již husité. Byli jsme jejich odkazu dlouho nevěrni, avšak nyní dovedeme jejich dílo do konce a já vás ujišťuji, že se tak stane zcela po husitsku.“

Na tato slova Zdeňka Nejedlého, ministra školství a osvěty první československé poválečné vlády, ochotně navazují někteří čeští politici i dnes.

Poté, co zastupitelstvo města Brna ve středu přijalo „Deklaraci smíření a společné budoucnosti“, v níž se omluvilo za kruté zacházení s Němci vysídlovanými v květnu 1945, vyjádřil svůj protest jihomoravský hejtman Michal Hašek a přidal se i místopředseda Senátu Zdeněk Škromach.

Jak si všiml server Aktuálně.cz, pod Haškovým názorem se na Facebooku objevila Škromachova věta: „Vypráskat tyto kolaboranty!“ Na dotaz novináře ale Škromach zařadil zpátečku. Ocitujme jeho reakci: „Teď nevím přesně jak to… To byl nějaký můj komentář? To asi zřejmě byl nějaký omyl…To nevím, o co šlo.“

Následně pak Zdeněk Škromach poznamenal, že „je potřeba rozlišovat, co předcházelo případným následkům. A v poslední době příliš velká snaha obracet dějiny a jejich výklad není úplně ideální.“

Vraťme se však k Haškovi, jenž svoje stanovisko nachystal pečlivěji.

„Politika nemá hodnotit a interpretovat historii, bohužel k tomu dnes v Brně došlo,“ uvedl hejtman a dodal: „Sám pojem smíření totiž znamená, že si ruku podávají obě strany. Kdo se omluvil za vyhnání Čechů na podzim 1938 na jižní Moravě, za tisíce popravených odbojářů v Kounicových kolejích, za transportované a zavražděné Židy a Romy z Brna, za arizovaný majetek?“

Haškem sugestivně položená otázka a zamlčení četných německých omluv za hrůzy války ukazuje, že se vztah Čechů, Moravanů a Slezanů k Němcům ještě zdaleka neoprostil od minulosti, jak se mohlo v posledních letech jevit.

Trvání na tom, že nám, příslušníkům národa Palackého, Masaryka a Beneše, nemá kdo co vyčítat, zjevně u části politiků a občanů nepolevuje. Střeží náš důlek uprostřed Evropy bedlivě a úvahami například o utrpení zhruba 20 000 lidí při pochodu z Brna do Pohořelic v květnu 1945 se nerozptylují. Neobměkčí je ani 1700 mrtvých.

V České televizi Michal Hašek o excesech při pochodu hovořil jako o „ne příliš šťastné záležitosti“. Docela by mne zajímalo, jak by vše muselo probíhat, aby ta záležitost byla šťastná…

Haškova námitka, že hodnotit historii nemají politici, ale historici, má něco do sebe. Ovšem historici už kus práce odvedli. Namátkou Tomáš Staněk a Adrian von Arburg v knize Organizované divoké odsuny? připomínají, že v návrhu z 2. června dokonce stojí, že by měli být vysídleni Němci a Maďaři obojího pohlaví a každého věku, a dokonce i Židé, kteří pro své „smýšlení nebo chování nebyli nacisty pronásledováni“.

Detaily brněnského pochodu by významní představitelé ČSSD Hašek a Škromach mohli zjistit i Seliger-Ge­meinde, sdružující sudetoněmecké sociální demokraty.

V Brně také nedávno už po 24. proběhlo česko-německé symposium „Dialog uprostřed Evropy“, na němž se druhdy pitvala minulost, ovšem nyní se hovoří hlavně o tématech spojujících a sužujících evropské společnosti dnes.

Také deklarace cíleně po 70 letech schválená zastupiteli ANO, Strany zelených, Žít Brno, KDU-ČSL a TOP 09 – v níž též jednoznačně stojí: „jsme si dobře vědomi nesrovnatelně rozsáhlejších zločinů, které spáchal nacistický režim. Zároveň si uvědomujeme, že utrpení zůstává utrpením, ať je jeho původcem kdokoli a v kterékoli době“ – je nejspíš motivována současností a budoucností. Brno prezentuje jako sebevědomé a otevřené evropské město, v němž lze kostlivce nalézt už jen v Kapucínské hrobce.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus