Nedávno mě na Novinkách překvapila zpráva, že řetězec Lidl sklízí od lidí kritiku za to, že se v letáku na oblečení objevil černoch (proč nepíši politicky korektně „Afroameričan“, vysvětlím za chvíli). Několik lidí na Facebooku společnost hystericky odsoudilo, jiní ji stejně hystericky pochválili. Co je to zase za „kauzu“?
Za rasistu se nepovažuji, nicméně i já si musím položit otázku, proč se na stále více reklamách či obalech objevují černoši, když je jejich zastoupení v české populaci tak minimální, že je na hranici statistické chyby. Jestli to nebude spíš tak, že se jednotlivé firmy snaží dokázat sobě navzájem a neziskovkám zvláště, že ony opravdu, ale opravdu rasistické nejsou, aby se nedostaly do prádla samozvaných ochránců lidských práv. Jestli vlastně nejde o jakousi moderní úlitbu bohům...
Tuto politiku již k dokonalosti dovedla IKEA, v jejíchž letácích se to multi-kulti rodinkami jenom hemží; bílá maminka blaženě dohlíží na to, jak si černá holčička hraje s chlapečkem asijského původu (zda jsou obě děti její, obě půjčené či zda jde o kombinaci předchozích fenoménů, ponechám na čtenářích).
Vždy, když vidím podobně koncipovanou reklamu, tak se mi vybaví propagandistické plakáty z 50. let 20. století, na kterých v popředí dělník dáví imperialistu, aby si za ním mohly v poklidu hrát děti (samozřejmě všech myslitelných typů a barev).
Takže v čem je zakopán pes? Černochů je u nás minimum a Afroameričanů ještě méně. V čem se liší černoch ve svetru na letáku obchodního domu od Naomi Campbell na obálce časopisu, která (předpokládám) nikomu nevadí?
Takže znovu; kde je zakopán pes? Není to nakonec ve strachu z neziskovek? Pokud se nejedná o ještě prozaičtější důvod, totiž ten, že se fotky pro letáky dělají pro celou planetu stejné a opatří se pak jen popisky v národních jazycích...