Od raného dětství jsem milovníkem knedlíků, zejména houskových. Proto jsem již v pubertě, při svém prvním setkání se Švejkem, dovedl pochopit vzpouru trestance Šejby, který bez knedlíku prostě neministroval. Já jsem se naštěstí obešel bez vzpoury, mně ve školní jídelně stačilo několikrát za sebou pochválit kvalitu předložené "krmě" a už jsem na vydávajících kuchařkách ke smetanové omáčce snadno vyloudil dvojnásobný počet přidělených knedlíkových koleček. Mým rekordem již dosmrti zůstane konzumace 36 knedlíků k leču, které jsem spořádal ve čtrnácti letech na pionýrském táboře.
Má knedlíková závislost dosáhla takového stupně, že když tento pokrm nemám více než dva týdny, musím si pro záchranu života nechat vstříknout do žíly alespoň pořádnou dávku vody od knedlíků.
Ale teď už zase vážně. S houskovými knedlíky mi připadá život více plnohodnotný, a tak využívám všech možností, abych si tuto oblíbenou, nezdravou potravinu čas od času dopřál. Využívám toho většinou v restauracích nižších cenových skupin, kde bývají v denní nabídce docela běžně. Někdy si však poručím jídlo, které je původně v nabídce s knedlíky bramborovými. Nebývá s tím problém, číšník upraví cenu podle ceny houskových .... a - jak říkal pan Jan Werich - "jede se dále močálem černým kolem bílých skal."
Nedávno jsem zašel se svými obchodními partnery do motorestu v Senicích u Poděbrad. Partneři si objednali minutku, já se začetl do nabídky hotových jídel. Bylo v ní uzené maso se špenátem a bramborovými knedlíky. Kromě toho však několik dalších jídel s knedlíky houskovými.
"Prosím, dejte mi to uzené s houskovými," požádal jsem servírku.
"To nemohu, musíte si to vzít tak, jak je to na jídelním lístku!" odpověděla tvrdě.
"Podívejte se, tak mi připočtěte třeba dvacku, ale já chci houskové!!!"
"Nejde to!!!!"
"A prosím vás proč?"
Servírka jen zakroutila hlavou.
"Tak mi zavolejte vedoucího," pronesl jsem již poněkud rozčilen.
Pan vedoucí vyslechl mé přání včetně nabídky zvýšení ceny třeba o padesátku, ale jídlo s mnou požadovanou přílohou mi rovněž odmítl prodat a rozumné vysvětlení mi rovněž nepodal.
To už jsem rozzuřil.
"Tak nechci nic!" zvolal jsem již poměrně nahlas.
"Musím vás upozornit, že tady není veřejná kancelář!" rozhodl se vedoucí ještě zvýšit hladinu adrenalinu v mé krvi, ukazuje na několik mých papírů ležících na okraji.
K obědu jsem si tedy nakonec dal jen jedno pivo a zařekl se, že už do tohoto motorestu nikdy nevkročím.
Stále mi však vrtalo v hlavě, proč mi nevyhověli?
Příčinu tohoto velmi podivného jednání jsem se značnou pravděpodobností zjistil včera v jednom hypermarketu. Nedaleko chladícího boxu se zabalenými houskovými knedlíky jsem v plastové dělené misce uzavřené fólií objevil několik hotových jídel a mezi nimi i uzené se špenátem a bramborovým knedlíkem. Jakási polokonzerva určená k ohřátí v mikrovlnné troubě. No, když prodáváte tato hotová jídla, to se u nich dá těžko vyměnit příloha, že? Nebo že by vše bylo úplně jinak? Kdo ví? (Určitě ten vedoucí, ale ten to neřekne!)

Poznámka: Redakce si vyhrazuje právo odstranit komentáře, které jsou neslušné, útočí na autora článku nebo na jiné osoby, i komentáře, jež se netýkají uveřejněného článku - a to včetně zákazu přístupu pisatelů takových příspěvků na diskusní stránku.