Jako mnozí slušní spoluobčané hledám bezpečí v nebezpečném světě. Často marně. Přesto vnímám jistý pocit sounáležitosti, který naplňuje mou mysl tichým potěšením. Najdou se totiž jedinci, kteří se nebojí vyjádřit otevřeně: Moudrý celospolečenský dohled a trocha špehování nemůže slušnému člověku vadit. Moc pěkně to napsal Luděk Frýbort: "Svobodný je ten, kdo se zaplaťpánbůh nemusí bát ničí zvůle, jednou estébáků a kádrováků, podruhé lotrů, ničemů a vražedných fanatiků. Aby toho bylo dosaženo, je zapotřebí jistých metod a systémů, z nichž však, opakuji, slušnému občanu vyrážka naskakovat nemusí. A koho svrbí, ať se drbe." (viz)

Je-li bezpečí v sázce, snese slušný člověk cokoliv. Slušně vedenou kontrolu svých financí. Slušně vedenou kontrolu své korespondence. Kontrolu svých obyčejů a zvyků. Slušný člověk snese všechno, protože se nemá čeho bát. Je slušný a obstojí při každém prověřování. Na letišti si rád zuje boty, vyvlékne opasek a odloží klíče, žvýkačky a kardiostimulátor do plastové přihrádky. Zpříma a beze studu hledí do očí monitorovacích policejních kamer.

A tak podobně.

Jako slušnému člověku mi nicméně vadí, že metody a systémy, které se při zajištění bezpečí a svobody v současnosti používají, jsou – čistě technicky – na úrovni doby kamenné. Abych to osvětlil, pomohu si příkladem z radiační ochrany. Chceme-li ochránit pracovníky vážně ohrožené ionizujícím zářením, můžeme monitorovat pracovní prostředí nebo pracovníky samotné. Druhému způsobu se říká osobní monitorování. V radiační ochraně již desítky let víme, že pro zajištění ochrany radiačních pracovníků je osobní monitorování z podstaty mnohem vhodnější. Osobní monitorování je individuální, odstraňuje vliv řady nejistot spojených s monitorováním prostředí a umožňuje to nejdůležitější, totiž volbu odpovídajících opatření k ochraně zdraví dané osoby – konkrétního pracovníka. (O němž v souladu s principem předběžné opatrnosti v radiační ochraně předběžně předpokládáme, že by též mohl být slušným člověkem.)

Domnívám se, že i zajištění bezpečí slušných občanů by mělo důsledně vycházet z principu osobního monitorování. První krok by mohlo představovat zavedení černých skříněk, tedy systému, který se osvědčil v letecké dopravě. V rámci zajištění bezpečí občanů by černé skříňky nabyly podoby malých implantátků. Implantátky by se voperovávaly na vhodné místo, možná za uchem. V prvním kroku by stačilo, kdyby implantátky – napojené na centrální registr – dokázaly zaznamenávat čas a polohu dle Navstar GPS (GNSS Galileo). Pro začátek by se černé skříňky mohly aplikovat pouze vybraným lotrům, ničemům a vražedným fanatikům, jinými slovy vhodným adeptům z celé řady rizikových skupin obyvatelstva. Například pravomocně odsouzeným zločincům, sprostým podezřelým, neonacistům, anarchistům, popíračům globálních klimatických změn, kuřákům, heterosexuálům a důchodcům (prosím nezapomenout na OSVČ).

Druhým krokem by evidentně bylo komplexní zavedení systému. Protože slušní spoluobčané již mají naštěstí většinu ve všech svobodných parlamentech svobodného světa, legislativně to nebude problém. Novorozencům implantátek vadit nebude a ochotně si na něj zvyknou.

Následovat by mělo zdokonalování černých skříněk. Zde se – v závislosti na stupni technologického pokroku – může vývoj ubírat v zásadě několika souběžnými cestami:

- rozšiřování spektra sledovaných veličin – vnitřních i vnějších,

- rozvoj šokových metod (propojení s vnitřními receptory),

- rozvoj řídících funkcí centrálního registru.

Výsledek si představuji zhruba takto: Na třetí úrovni postupného zdokonalování budeme mít implantátek za uchem všichni. Systém bude zaznamenávat a odesílat nejen polohu a čas, ale také krevní tlak, podrobný rozbor tělních tekutin (včetně markerů alkoholismu, tabakismu, narkomanie, obžerství a závislosti na hracích automatech), zorné pole snímané kamerou, příchozí a odchozí akustické signály, příchozí a odcházející pachové signály, jakož i hmatové vjemy. Černá skříňka bude on-line spojená se všemi osobními i firemními počítači uživatele a se všemi jeho komunikačními prostředky. Díky permanentní vysokorychlostní komunikaci s centrálním registrem a instalovanému propojení s interním neurohormonálním systémem bude implantátek pozitivně ovlivňovat chování slušného občana metodou jemných elektrických šoků.

V okamžiku, kdy mi Ďábel našeptá, že mám chuť na koblihu, začnou mě zcela automaticky brnět prsty u nohou a dostanu preventivní průjem. A centrální registr mi oznámí zvýšení pojistného ke všem myslitelným druhům pojištění. Pokud Ďábel nepoleví, přijde v rychlém sledu intenzivní dráždění nervových center odpovědných za bolest zubů. Potom odebrání dětí a vnoučat a jejich převedení do ústavní péče.

A všichni slušní občané budou v těch dobách stoprocentně bezpečni a pochybuji, že by zbyl někdo, kdo by se musel drbat.

Trochu mě mrzí, že mi již není dvacet.

Autor je fyzik a podnikatel (e-mail: neznal@clnet.cz)