Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Problémy s porodností nejsou tam, kde funguje tradiční rodina s vymezenými funkcemi pro muže, ženu, děti, prarodiče. Pokud stát přebírá funkci rodiny, pak se rodina rozpadá. A naopak, pokud se rodina rozpadá, musí její funkci v zájmu přežití společnosti přrbírat stát.

Ignorujte toho Ai grafomana

Akorát bych připomněl:

1)Můžou za to muži, když dotáhli společnost na takovou úroveň, že si může kde kdo vyskakovat s kdejakou blbostí. A pozor! Zvýšenou porodností pokrokových lgbt+ mužů to nedoženeme!

2) Nepodceňoval bych fakt, že je dnes mnoho různé zábavy než sex a když už někdo náhodou inklinuje k sexu mezi mužem a ženou, máme potraty když selže antikoncepce.

3) kdysi dávno v New Yorku vypadla elektřina na 1 - 2 dny? Co teď dělat, že? Za 9 měsíců se v porodnicích ukázalo co se dá v takové situaci dělat.

Divím se autorovi, že ho to pořád baví neustále produkovat takové strukturální bláboly.

Článek má 10 odstavců. K vyjádření myšlenky by stačily 3. Ale to by nesměla být AI.

Ale není to přeci tak, že až dnes, díky emancipaci, si jen žena vybírá kvalitnější protějšek; to přeci funguje i obráceně.

Logický důsledek oboustranného lepšího výběru by měla být lepší "kvalita"(fuj) dětí oproti jejich kvantitě, včetně vztahů.?

Jde o to, že kritérium kvality protějšku není skutečným objektivním kritériem, ale evolučně vzniklým kritériem pouze tak, že dané kritériem nevedlo k vyhynutí druhu. Inteligence například do tohoto kritéria nepatří vůbec, ta se vyvinula naopak jako nástroj potlačování těchto přirozených kritérií. Proto jsou ženy tak neustále frustrované a nespokojené : muži jim svou chytrostí brání vybrat si toho muže, kterého by skutečně chtěly.

Bohužel, ono nějak není v článku specifikováno, od které doby k tomu poklesu porodnosti má v té moderní společnosti docházet.

Protože - jak známo ještě tak před 50 lety u nás proběhla velká populační vlna Husákových dětí.

A podobné baby boomy se dají dohledat i v řadě států té moderní společnosti minulého století.

Těch aspektů je tam víc, protože taky připomeňme, že v té moderní společnosti vzrostly prudce počty předmanželských sexuálních kontaktů, ovšem proti tomu taky masově vzrostlo používání antikoncepce.

Tak ten dotaz spíše zní, jestli se ten prudký pokles porodnosti netýká až těch posledních generací vyrůstajích po roce 2000, které už ale vyznávají, zcela jiné hodnoty a své zcela rozdílné důvody, proč ty děti nemít.

Článek popisuje globální celosvětový jev ve vyspělých zemích. Tento jev začal v 70. letech minulého století a pokračuje postupně. To neznamená, že neexistují nějaké menší variace na lokální úrovni. Poslední generace pouze pokračuje v tomto trendu.

Článek nepopisuje nějaký nový jev, tento jev je velmi dobře popsán. Článek pouze nabízí jiné vysvětlení tohoto jevu.

Problém není v tom, že by emancipované ženy měly přílišné nároky, ale v tom, že emancipované ženy chtějí mít stejné nároky na muže, jako mají muži na ženy. Pokud muži očekávají, že žena bude zvládat práci, domácnost, děti, jeho sexuální potřeby a ještě dokáže zůstat "reprezentativní", tak by tomu měli přizpůsobit i svou nabídku. To je celé.

Muži mají pořád nároky stejné. Do práce chce žena často jít sama jako svoje hobby, protože by se jinak unudila. Ve Francii je relativně běžné, že rodina má dokonce celkově méně peněz, než když žena nepracuje. Stoupnou daně, zvýší se celkové náklady na provoz domácnosti a ještě se musí platit velmi vysoké náklady na hlídání dětí. Francouzští muži jsou ale pod pantoflem a žena si obvykle prosadí své.

Ve skutečnosti žena velmi často pracuje hlavně proto, aby muže mohla snadněji opustit a najít si nějakého prince na bílém koni.

Na současném stavu se nejvíce podepisuje existence důchodového systému. Dnes už lidé nepotřebují kupu dětí, aby aspoň některé z nich byly schopné se postarat o rodiče ve stáří. Dnes tato péče není potřeba, stát poskytne důchod.

Když si bezdětný dokáže za aktivního života vydělat i na stáří, je to v pořádku. Ale když bezdětný senior natahuje pařát a "státe dej!" tak je něco špatně.

V budoucnu nás dnešní nedostatek dětí bude hodně mrzet. Nakonec nás bude tak málo, že nás převálcuje nějaké životaschopnější etnikum a my ani nepípneme.

To není pravda, důchodový systém za nic nemůže. Děti rodiče v minulosti neživily, ale rodiče prodávaly svůj statek svým dětem nebo jiným mladých lidem a žily v důchodu z peněz, které za prodej statku utržili. Existovaly rovněž různé důchodové systémy v rámci cechů apod. A skutečně chudí lidé skončili ve stáří v chudobinci.

Smyslem článku je ukázat, že se nejedná o jev ekonomický, který se dá vyřešit penězi.

Nejde o žádnou autonomii žen. Spíš jde o setrvačné protežování žen společností ač už k tomu není důvod. Dřív byla žena pro kmen důležitá právě pro schopnost rodit děti. Žena, která to odmítla byla pro společenství zbytečná. Součástí feministického diskurzu jsou neustálé stížnosti na "patriarchát", vykořisťování žen muži, nestejné platy za stejnou práci, na to že současné společenské prostředí "vytvořili muži pro sebe" a ženám to tak nevyhovuje... Tuším teprve včera připomněl pan Kolman tady na Psu skutečnost, že ženy stráví v důchodu přibližně o 8 let víc než muži, což hodí, zase v průměru, 2 miliony na ženu. Spousta pozic v byrokratickém aparátu je nastaveno tak, aby bylo možné zaměstnat ženy pro které by jinak žádná potřebná práce nebyla. Většinu produktivní práce zvládnou muži líp, protože je to víc baví a jsou ochotni se na práci víc soustředit. Kdyby neexistovaly "kvóty" a "zákazy diskriminace" a pozice by se přidělovaly čistě meritokraticky, bylo by po ženské "autonomii" veta. Mimochodem, muž vyjde s mnohem skromnějšími prostředky než žena a kdo myslíte, že vyšší náklady na "sebeúdržbu" ženám dotuje?

Lidská civilizace skutečně vznikala v prostředí, kde reprodukce byla klíčovým zdrojem moci. Kontrola ženské sexuality – ať už skrze normy, manželství, dědická pravidla či morální kodexy – byla strukturálním prvkem většiny známých společností. Nešlo primárně o „privilegium“, ale o snahu stabilizovat reprodukční nejistotu. Z biologického hlediska je situace člověka výjimečná: dlouhá plodnost až do menopauzy a skrytá ovulace znamenají, že muž nikdy nemá jistotu fertilního okamžiku ani jistotu otcovství bez institucionální kontroly. To je zásadní rozdíl oproti ostatním savcům.

Tato permanentní reprodukční nejistota vytváří chronické napětí mezi pohlavími. Muži reagují budováním institucí, hierarchií, majetkových struktur a symbolických systémů, které mají stabilizovat reprodukční investici. Ženy naopak reagují selektivním tlakem – vyššími nároky, nespokojeností, preferencí statusu či schopností. To, co se dnes jeví jako „stížnost“, lze chápat jako pokračování tohoto selekčního mechanismu v jiném institucionálním rámci.

Ženská nespokojenost není anomálie, ale evoluční konstanta. Mužská kreativita, technologický rozvoj i kulturní komplexita mohou být interpretovány jako odpověď na tento tlak. Lidský mozek skutečně vykazuje znaky „sociálního přetlaku“ – extrémní rozvoj jazykových, koaličních a strategických schopností. Hypotéza, že část této kognitivní expanze souvisí se sexuální selekcí a dlouhodobým párovým napětím, má v evoluční biologii silnou oporu.

Současné „protežováním žen“ je jen posunem rovnováhy v prostředí, kde tradiční kontrolní mechanismy slábnou a biologické napětí se přelévá do politického jazyka.

Pokud tedy někdo tvrdí, že ženská autonomie je jen umělý konstrukt, přehlíží hlubší rovinu: napětí mezi pohlavími je strukturální a pravděpodobně neodstranitelné. Civilizace nevznikla proto, že by muži byli „lepší pracovníci“, ani proto, že by ženy byly „zbytečné“, ale proto, že mezi oběma póly existuje trvalá nerovnováha, která generuje tlak na růst inteligence.

V podstatě souhlas. Zajímal by mě však důvod, proč tomu tak není v Izraeli.

Omlouvám se za dvojí vložení