V poslední době se v žurnalistice a nejen v ní znovu oprášil boj mezi dvěma termíny, které se dlouho na papírovém bitevním poli nestřetávaly a zdánlivě upadly do zapomnění. Socialismus byl příliš spojen s dobou vlády jedné strany a kapitalismus poté, co ve vokabuláři ztratil tohoto přirozeného nepřítele, uvolnil místo méně zabarveným slovíčkům. Po přečtení eseje Václava Bělohradského o poučení z květnových voleb jsem si předsevzal, že nebudu jen polemizovat, ale podám i svůj pohled na věc, své poučení z voleb pro sebe sama a možná pár svých čtenářů.

Kapitalismus jako lupénka

Kapitalismus je jako lupénka, svědí a kazí vzhled. Tyto nepříjemné symptomy psoriázy vznikají z nadměrného růstu (příliš rychlá obnova kožních buněk). A především: nedá se vyléčit. Musí se ale stále léčit, musejí se zažehnávat její nejhorší projevy. Prvním krokem v boji proti lupénce je smířit se s tím, že ji máme. Pak každý lékař (v kapitalismu každá politická strana) nabízí svůj recept na zmírnění příznaků, tu mastičku, tu syntetickou látku, tu akupunkturu nebo jinou alternativní medicínu.

Nesmiřitelní

Jsou ale i tací, kteří se s lupénkou smířit nedokážou a spoléhají na nějaký zázračný lék. Vrátíme-li se na začátek naší paraboly, můžeme do této skupiny politicky zařadit všechny revolucionáře. Několik revolucí v historii lidstva bylo nakrátko úspěšných. Jejich vůdci totiž přesunuli problém někam jinam, kde způsobili ještě palčivější bolest a na lupénku se tak mohlo zapomenout. V našem podobenství by tedy komunismus mohla být terapie, která se snaží lupénku vyléčit řekněme podáváním projímadla. Pod záminkou léčby příčin a ne symptomů se tak soustředění nemocného přesune do trávicího traktu a radosti života se pak hledají v různých zlepšovacích návrzích pro latríny.

Sůl z Mrtvého moře

Poslední volby v Čechách se odehrávaly v době, kdy se suché šupinky kůže začaly tvořit téměř po celém těle, a tak všichni slibovali zázračné vyléčení solí z nejslanějšího moře světa. Rozdíl mezi pravicí a levicí vidím v tom, že pravice nabídla možnost rekreačního pobytu u Mrtvého moře v hotelu s bahenními lázněmi a s projížďkou na velbloudu, ovšem za patřičnou cenu. Levice nabídla dovoz soli nákladní dopravou a rozvoz až do domu s množstevní slevou, pokud odeberete sůl rovnou na čtyři roky. Obojí je legitimní. Nemocný se mohl rozhodnout.

Lekce z dějepisu

Když se řekne demokracie, povědomí každého školami postiženého člověka mu hned asociuje starověké Athény. Aby se režim této řecké metropole ve škole lépe vyložil, dává se do kontrastu se Spartou. Lidová shromáždění, rovná práva a ostrakismus versus oligarchie, vojenská drezura, shazování neduživých dětí ze skály. Sympatie žáčků se tříští, ale možná podobně podvědomě jako u hráčů bývalého vinohradského týmu v roce 1894 kloní se fanouškovské preference na stranu v peloponéské válce úspěšnější Sparty.

Moderní spartánský režim

Dnešní stav kapitalismu v Čechách se v mnohém přiblížil zřízení ve Spartě. Novodobí heilóti pracují v průmyslových zónách. Perioiky tvoří masa podnikavých lidí, kteří se vyhýbají politice – v Řecku neměli právo volit, dnes jej mají i heilóti, ale není z čeho vybírat, protože předvolení těch, co zasednou na úřadech, udělají strany na svých schůzích. Na nejvyšším stupni sociálního žebříčku stojí k poslušnosti a oddanosti v táborech stran vycvičení politici s všelijak protežovanou bezpečnostní a ekonomickou složkou, která zavedený režim chrání a platí.

Střepinový soud

Květnové volby roku 2010 mi přinesly jedno zásadní poučení. I v novodobé politicky oligarchické společnosti se najde prostor pro athénskou přímou demokracii. Zaškrtávání kandidátů, které odstřelilo např. Ivana Langra, jenž se už cítil eforem vnitra, a vyneslo mnoho kandidátů, které měly strany na svých seznamech jen jako volavky, změnilo obecenstvo voličů na shromáždění na agoře. Pochopila to i naše vláda? To se uvidí. Máme šanci jí to za čtyři roky spočítat pěkně po athénsku. „Se štítem nebo na něm,“ tohle lakonické heslo by mělo našim novým představitelům znít v hlavě před každým rozhodnutím.

http://j-lo-mour.blogspot.com