Je snad pro člověka něco lepšího než jíst a pít?

Tahle otázka ze starozákonní knihy Kazatel zní dost nepatřičně ve dnech, kdy se na Ukrajině válčí a do okolních zemí včetně té naší proudí miliony válečných uprchlíků.

Jenomže jíst a pít se musí i během války, ať už sedíte v kanceláři a prohlížíte si ruské tanky na monitoru svého počítače, nebo stojíte zmrzlí a hladoví v zákopu uprostřed válečné zóny a ruské tanky jedou proti vám.

Když jsem minulý týden přednášel studentům na Mendelově univerzitě o potravinové bezpečnosti a práci potravinových bank, hned v úvodu jsem jim zdůraznil, že ať se děje cokoli, člověk musí hlavně jíst a pít. A pak taky pomáhat těm, kteří jídlo a pití nemají, protože přišla válka a oni museli rychle sbalit pár nejnutnějších věcí, vzít děti za ruku a utéct do bezpečí, což znamená za hranice Ukrajiny, do cizí země.

Řekl jsem studentům, že pokud jsme v naší zemi doposud řešili hlavně bezpečnost potravin, teď se musíme zamýšlet nad potravinovou bezpečností.

Což je sakra velký rozdíl!

Pokud jsme se doposud dohadovali, které potraviny jsou super zdravé a které bychom proboha nikdy neměli vzít do úst, pokud chceme mít krásnou postavu s nádherně vymodelovaným zadečkem a žít alespoň do sto padesáti let, teď bychom si měli začít vážit úplně všech potravin. Protože všechny potraviny dovedou vyřešit hlad.

Pokud jsme se doposud přejídali a v hypermarketech před sebou tlačili nákupní vozíky jen o málo menší než moje daihatsu, teď bychom měli s konzumem trochu přibrzdit a co nejčastěji přispívat do potravinových sbírek, protože rychle přibývá lidí, kteří nemají co jíst.

Ve čtvrtek 24. února vstoupila na území Ukrajiny ruská vojska a tentýž ten jsem v Praze společně se zástupci dalších potravinových bank přebíral novou dodávku Peugeot Boxer od společnosti Albert Česká republika. Ta neuvěřitelná synchronicita na mě udělala velký dojem, protože hned v dalších dnech se rozjela obrovská materiální podpora pro válečné uprchlíky a nyní je jasné, že v budoucnosti bude potřeba transportovat mnohem větší množství potravin než doposud.

Minulý týden na dveře kanceláře brněnské potravinové banky zaklepaly dvě starší dámy. Přijely z Kyjeva a společně s celou velkou rodinou (celkem 11 lidí včetně jednoho rebjónka) se ubytovaly v Brně. Nepřišly si pro potraviny, ale řekly mi, že chtějí pracovat, aby rodina měla co jíst a mohla se o sebe postarat. Svou odhodlaností na mě udělaly tak velký dojem, že když odešly, stáhl jsem si do mobilního telefonu aplikaci Viber, kterou jedna z nich používala, abych se s nimi domluvil v případě, že bych jim mohl nějakou práci nabídnout.

Neméně velký dojem na mě udělali politici a vyšší úředníci v Brně. Když jsem je požádal o pomoc při hledání vhodného prostoru pro přípravu jídla pro ukrajinské uprchlíky, téměř okamžitě jsem dostal dvě skvělé nabídky.

Další velký dojem na mě udělalo, když mi v neděli odpoledne zavolal jeden úspěšný mladý podnikatel, že ví, jak dostat potraviny až do kapes ukrajinských vojáků v Kyjevě, a abych rychle zapřemýšlel, co by to mohlo být.

Poslední velký dojem na mě udělal jeden velký fastfoodový řetězec, který se zapojil do potravinové pomoci příchozím Ukrajincům. Ačkoli si myslím, že pro naše zdraví je mnohem lepší koncept slow food než fast food, a sám vařím mnohem raději pomalu než rychle, v této šílené době je jakýkoli pomalý proces nepoužitelný. V době války potřebujeme potraviny rychle přepravit do skladů, v kuchyni z nich rychle udělat bezpečné a dobře stravitelné jídlo a to pak co nejrychleji zabalit a dopravit lidem, kteří potřebují jíst.

Protože cokoli vzniká pomalu, je v rychlé době na překážku.

Takže ať žije fast food, protože oni to umí fakt rychle!