SPOLEČNOST: Ať dál kape!
I ty nejsložitější úvahy lze dost často věrně ilustrovat na problému z každodenního života. Proč s tím kohoutkem něco neudělám? Protože když porovnám čas potřebný k opravě na jedné straně a dosažené úspory vody na straně druhé, vychází mi, že raději snesu to nesnesitelné kapání. A kvůli tak triviální úvaze píšu všechny tyhle věty. To, co je v případě kuchyňského dřezu každému jasné, totiž mnohdy ani učení pánové s tituly před jménem i za ním nechápou, je-li právě řeč o něčem jejich domácnosti poněkud vzdálenějším.
Vezměte si za příklad všechny výčty úspor, které prý dokáží snížit naši závislost na fosilních palivech. Proč si masově nekupujeme auta s hybridním pohonem? Jednoduše proto, že jsou drahá. Aha, řekl by kdosi, jsme všichni mrzkými materialisty! Jak se to vezme. Ten cenový rozdíl mezi autem s běžným spalovacím pohonem a autem hybridním, ten představuje pro většinu z nás spousty hodin práce. A výsledek? Trochu nižší spotřeba paliva. Ani nás nenapadne robotovat dlouhé měsíce jen proto, abychom ušetřili takové drobné. Náš materialismus spočívá jen v tom, že život je nám příliš krátký, abychom jím takhle marně plýtvali.
Často slýchám, že trh nefunguje, že je třeba pobídek, aby se některá odvětví rozhýbala. Řeč může být doslova o čemkoliv, následující příklad je jen jedním z mnoha. Prý je výhodné, abychom vyráběli elektrickou energii ze slunečních paprsků s pomocí solárních článků. Dotyčná technologie však stále nedosahuje potřebných parametrů. Je tedy, jak mnozí soudí, třeba rozhýbat ten sektor, napumpovat do něj peníze. Ty se mají vrátit v okamžiku, kdy solární články budou schopny dodávat lacino elektřinu. Jenže to zas někdo zapomněl na lekci, kterou jej může naučit kapající kohoutek. V každém okamžiku jsou zde stovky a tisíce slibných technologií, všechny do jedné potřebují další investice, aby dosáhly dospělosti. Peněz však není ani zdaleka tolik, aby všechny projekty mohly být zahájeny. V soutěži o zájem investorů vítězí jen ty nejslibnější. A pokud právě solární technologie nebyla vybrána, znamená to, že existují lepší projekty, které si zaslouží více pozornosti. Trh tedy neselhává, jen volí jinak, než by si mohli mnozí přát. To rozhýbání sektoru, o kterém se tak často mluví, ve skutečnosti představuje přesun prostředků od lepších využití k těm horším. Taková laciná energie pak je ve skutečnosti setsakra drahá.
Úspora není, jak se běžně soudí, zdarma. Vždy jde o směnu jednoho faktoru za druhý. Půjdu-li pěšky, ušetřím snad benzín. To ale neznamená pouze nespotřebované palivo v nádrži, nesmíme zapomenout na čas, který si přesun po dvou vyžádal navíc. Pokud zanedbáme, že procházka je často příjemná a moc žádoucí, musíme porovnat tenhle čas s ušetřeným benzínem, abychom mohli určit, zda to byla skutečně úspora, anebo vlastně plýtvání.
Výsledek porovnání nákladů a zisků jakéhokoliv úsporného programu není nikdy objektivním závěrem. Mám jít pěšky, anebo jet autem? Petr snad raději vyrazí svým vozem, zatímco Pavel se projde, to záleží na fyzické kondici obou dotyčných, na vztahu k tělesnému cvičení a konečně i na stavu bankovního konta. Podobně je možné, že ten můj kohoutek už by někdo z vás dávno opravil. Aby to bylo ještě komplikovanější, záleží i na informacích a kvalitě úsudku. Ne každé úsporné opatření se vyvede, ne každá slibná technologie bude úspěšně dotažena. Nejde zpoza stolu přesně rozvrhnout, kde a jak se má šetřit.
Řekněme, že kdosi vypočte, že používáním úsporných svítidel bychom ušetřili mnoho a mnoho megawatthodin. Kohosi pak napadne, že je třeba v této věci zjednat nápravu současného neuspokojivého stavu, jmenovitě subvencovat úsporná svítidla, anebo zvýšit cenu elektřiny o jistou novou daň. Od stolu tak bylo rozhodnuto, že šetřit se prostě bude, ať už to stojí cokoliv. Kdyby zastánci podobných opatření nenahlíželi na úspory jako na kouzelný ubrousek, který zdarma naservíruje oběd, možná by se ptali, proč už všichni dávno úsporná svítidla nepoužívají. To totiž dokazuje, že zamýšlená úspora je pro mnohé plýtváním. Dost možná nevěnují světelným zdrojům ani vteřinu svého času, protože prostě mají lepší věci na práci než zkoumat, jak by mohli ušetřit pár drobných na elektřině. Anebo naopak je nedostatek hotovosti vede spíš ke koupi laciných žárovek. Možných důvodů je bezpočet. Jediné, co jistě víme, je fakt, že konvenční žárovky se stále prodávají. Peníze, kterými horlivý zákonodárce doufá tento stav změnit, by však právě proto byly lépe využity jinak. Lidé si nepřejí vynucené „úspory“, jsou pro ně pouhým plýtváním.
Všechny mé dosavadní příklady se nějak týkají energetiky, protože se jí týká většina populárních „úsporných“ projektů. Předložím ještě jeden. Je obecně známo, že české hospodářství je energeticky náročnější než hospodářství jistých vyspělých zemí. Leckdo soudí, že se s tím musí něco dělat. Proč však i v tomhle případě nebyl ještě kouhoutek opraven, tedy proč kapitáni průmyslu nezaveleli svým posádkám šetřit a modernizovat? Zas ta stejná odpověď, tahle úspora by byla drahá, bylo by nutné enormně zvýšit investice do zařízení. Naše firmy však očividně soudí, že pro dané prostředky mají lepší využití jinde. Důsledkem vynuceného šetření by bylo snížení jejich konkurenceschopnosti a tempa inovací, nižší zisky bychom pochopitelně poznali i na svých výplatních páskách. Zas jeden špatný obchod, kterému se moudře vyhýbáme.
Za všemi těmi úspornými programy, o kterých se dnes tak nadšeně hovoří, se zdají být skryta stále tatáž přesvědčení. Předně jde o nevíru v lidi, v jejich právo volby. Odtud plyne nevíra v trh, protože v jeho rámci se snaží různí podnikatelé svým zákazníkům poskytnout to, co si ti přejí. Když nevěříte, že lidé mají právo nechat kapat své kohoutky a namísto toho jít raději do kina, anebo psát pamflety na Neviditelného psa, pak pochopitelně nemůžete ani důvěřovat provozovatelům kin, Ondřeji Neffovi a vodárnám. Ti všichni se totiž spikli a díky nim se lidé mohou věnovat tomu, co je baví více. Namísto opravy kohoutku! Vodárny účtují málo za kubický metr, kina jsou levná a Ondřej Neff by měl raději tenhle server vypnout a psát další svou knihu. Všichni jednají jasně špatně. Když si myslíte tohle, pak pochopitelně hledáte způsob, jak všechny zešílevší přimět k „rozumu“. Takový samozřejmě neexistuje. Nanejvýš se vám podaří spotřebovat spousty zdrojů a ne-uspokojit lidská přání. Proto jen ať dál kape, říkám!