29.3.2024 | Svátek má Taťána


SPOLEČNOST: Amnesty International 2007 - bláboly, běs a děs

26.7.2007

Byly doby, kdy jsem k Amnesty International shlížel s porozuměním a s očekáváním, že pomohou, jak mívali ve zvyku, nám v Chartě 77 ale i ostatním potřebným. Ta doba je však dávno pryč. Amnesty International (dále jen AI) se časem, jak jsem se přesvědčil, proměnila v cosi podivného. Z respektované organizace na obranu lidských práv se stala, jak se zdá, sestava mašíblů postižených ultralevičáctvím a zažraným antiamerikanismem.

Dnes jsem se náhodou seznámil s činností AI v praxi osobně. Potkal jsem se se třemi jejími aktivisty (dvě dívky a mladý muž), kteří odchytávali chodce na stanici metra Florenc.

Lízal jsem zmrzlinu, s kterou se do metra nesmí, a tudíž jsem měl trochu volného času. A tak jsem mimoděk vyslechl, jak jedna z mladých dívek v tričku AI přesvědčuje obtloustlého pětačtyřicátníka v obleku. Létala slova jako: mučení vězňů v Guantánamu, …. nutnost zpřísnit dozor nad násilníky, co mučí ženy …, musíme zabránit tomu, aby imperialistické zbrojařské firmy jen pro své zisky prodávaly zbraně do Afriky, kde se s nimi pak zabíjejí lidi….. atd.

Tón a naléhavé blouznivé nadšení v hlasu té štíhlounké mladičké dívky v tričku AI mne přeneslo někam hodně daleko v čase. Takhle jsem snad, vynechám-li padesátá léta a povinné schůze ČSM, naposledy slyšel blábolit v roce 1969 mladé svazáky z Leninského svazu mladých.

Tedy, mezi námi, tehdejší vedení Leninského svazu mladých mi v mnohém připomíná minulé a současné vedení AI.cz. A to ve vyčúranosti a nechutnosti. Zatímco minulé vedení AI.cz prošustrovalo několik milionů ze státní dotace a pak se „rozpustilo“ a přesně podle stylu podvodných firem z devadesátých let se „obnovilo“, ovšem bez závazků k těm zmizelým milionům, a ihned se opět „postavilo do čela boje proti všemu špatnému v ČR„, vedení tehdejšího Leninského SM jezdilo na výlety po stopách Lenina. Putovalo tak dlouho, až jednou zůstali v Londýně. Prostě zdrhli. V Československu už jim to prostě, ty kydy a ideologické žvásty, nikdo nežral. Ani strana a vláda. Tam v Londýně se prohlásili za „politicky pronásledované“ a bylo to. Angláni jim to sežrali i s chlupama. Největší starost tehdy měli v Praze soudruzi z toho, že mladí „soudruzi leninovci“ ujeli i s razítkem. A ztráta razítka za bolševika byl největší malér. Ostatně, odevzdali ti minulí internacionální ammnestiťáci aspoň registraci? Ale to jen tak, na okraj.

Více mne zaujalo, že skoro všichni oslovení před stanicí metra po uslyšení slov „Amnesty International„ přidali do kroku. Ti, co se zastavili, po krátkém „exposé“ aktivisty většinou vzali také do zaječích. To něco naznačovalo. Vydal jsem se tedy k mladému muži s deskami AI v ruce a oslovil jej. Co že jako má a o co jde.

Z podložky, na které měl předtištěno, o čem se má mluvit, tedy „témata“ začal vypočítávat: Bojujeme za ochranu nespravedlivě vězněných. Jako příklad uvedl Izrael a Guantánamo. Pak tam měl ochranu práv žen. A hned se pochlubil, jak jen díky AI prošel naším parlamentem zákon, který vyhání agresivní muže z bytů.

Na dotaz, co se stane s vyhnaným mužem, který dostane na cestu jedno oblečení, to co má na sobě a 1000 Kč, za což se nenají a nevyspí ani jeden den, aktivista jen tupě čuměl. A přečetl předtištěnou větu, že je to nutné, protože u nás je fyzickým násilím od mužů postiženo 46 % žen.

Ten údaj, který vynalezly agresivní feministky, je tak strašná pitomost, že jeden můj známý právník, když jeho partnerka, redaktorka oblíbeného media, tuhle informaci pronesla, doslova zezelenal. Přestože je ke své partnerce vždy velice laskavý, neudržel se a zeptal se, jestli je tak blbá anebo tomu skutečně věří. Kolega lékař pak k tomu pouze dodal, že by to bylo pravděpodobně možné číslo, kdyby se do něj započítala událost, když mladá dáma v batolecím věku, když už si potřetí nadělala do kalhotek a neřekla si předem „eéé“, dostala na prdelku. Jedině pak.

No ale pokračujme. Mladý muž z AI mi pak zdůraznil, že také bojují proti prodeji zbraní. To už jsem nevydržel a zeptal se, jak proti tomu chtějí bojovat. No prý tím, že zabrání západním monopolům, aby prodávaly zbraně ….. ble, ble, ble. Už jsem předtím slyšel od jeho spoluaktivistky, jak to vykládá tlusťochovi, který ji neposlouchal, ale zato zblízka upřeně hleděl na mladé poprsí pod přiléhavým tričkem.

Zeptal jsem se mládence, zda někdy slyšel slovo „charta“. Myslel jsem, že vyjmenuje aspoň Chartu lidských práv, anebo zmíní Chartu 77. Mýlil jsem se. Ani ťuk. Ani slovo. Pak z něj vylezlo, že v tomhle dělá krátce a že to ještě moc nezná! Aktivista AI který neslyšel nikdy nic o žádné „chartě“?!? Húúúú!

Když jsme se zeptal na chartu lidských práv, tak zvolal „ahá.. ááá…úúú hé..." a to bylo všechno. Na dotaz na Chartu 77, pravil, že něco slyšel. Kecal! Nevěděl o ní vůbec nic. Ale hned mi zopakoval, že hlavně bojují proti hroznému věznění a mučení lidí na Guantánamu.

Na dotaz, jak tam ty vězně mučí, chvíli dumal a pak pravil, že dostávají málo jídla. A že jim je zima. (Informace měl zřejmě ze stejného pramene jako Novinky (viz zde). Po tom, co jsem mu vysvětlil, že něco o věznicích totalitních režimů něco vím, jakožto signatář Charty 77, tak aby moc neblábolil a dotázal jsem se ho, proč neprotestují třeba proti věznění lidí a podmínkách věznění třeba v Palestině nebo Venezuele anebo na Kubě a mladík furt nic, napadlo mne zeptat se, zda ví, kde je Guantánamo. Suverénně odvětil, že v USA.

Na dotaz, zda byl někdy v Africe a ví, jak zabránit místním válkám, odvětil že nebyl a neví. V Palestině také nebyl. Ani v žádném arabském státě. Ani v Izraeli. Ani v USA. Ale ví, že tam mučej vězně.

Věděl však také naprosto jistě, že ženy je nutno proti mužům chránit, ovšem netušil a nikdy neslyšel, že základem evropského práva je právo, aby se osoba označená jako pachatel mohla bránit. Vůbec netušil, o čem mluvím.

Pokusil jsme se mu na příkladu vysvětlit, že když já sebe označím za ženu anebo homosexuála a sdělím policii či soudu, že mne napadl a týral a vůbec, tak že ho vyženou z domu a obžalují a podobně a to, že to neudělal, mu nebude nic platné. Jen na mne chvíli vyděšeně zíral a pak pravil, že přeci nejsem žena, takže se na mně žádný muž nemůže dopustit násilí.

Pak už to nemělo cenu. Cestou metrem domů jsem přemýšlel, proč se prakticky každé organizace, která si původně pod vlivem ideálů vytkne za cíl tvořit „dobro“, nakonec zmocní parta „šibalů“ a za pomoci naivních pitomců a všech možných mašíblů začne popírat svoji původní myšlenku. No, třeba je to přírodní zákon. Podle něj ovšem vše nemocné a šílené zhyne. Snad to dopadne stejně i s touhle parodií na původní, demokratickou a za skutečnou svobodu bojující Amnesty International.

A pro dnešní vedení AI.cz bych měl návrh. Protože primitivní antiamerikanismus už moc netáhne a veřejně jste se proflákli tou fintou s miliony, co se ztratily, a nechutností s přemalovanou firmou, nechcete, jak se říká, změnit lokál?

Co třeba Hugo Chávez a Venezuela, anebo co do Zimbabwe za Mugabem? Tam se to kolem nich podobnýma typama z Evropy jen hemží. Nebylo by tam místečko?

No, vsadil bych se, že až už to taky skutečně nepůjde ustát, přesunou se vedoucí kádry IA někam třeba do Švédska anebo do těch zločinných USA. Bojovat proti imperialismu je nejlepší někde z klidné a spokojené imperialistické země. Tam je to bezpečné. A on už se tam nějaký trouba najde, co vám spolkne, jak jste aktivní a světoví a tak různě.

U nás, jak jsem viděl, vám už pšenka, aspoň mezi obyčejnými lidmi, moc nekvete.