Film o strašidlech ze Spessartu, seriál Přátelé Zeleného údolí, boje o blob na Letné, nyní o mariánský sloup na Staroměstském náměstí - to vše lze shrnout: Novoty? U nás ne!

Vzpomínám na začátek devadesátých let, kdy jsme byli všichni naráz vhozeni do vod demokracie (nebo alespoň něčeho podobného). Tehdy kdosi otevřel případ žižkovského vysílače. Dostavět? Nedostavět a zbourat? Sešlo se tehdy na žižkovské ulici velké shromáždění občanů, na pódiu několik lidí, kteří o sobě tvrdili, že jsou experty na to či ono, a protože jsme měli tu demokracii, mohl na pódiu přednést svůj názor kdokoli, kdo nějaký měl. To vám byla debata!

„Je to ohyzdné - zbourat! My Žižkované to tu nechceme.“

„Praha nový vysílač potřebuje, Petřín všechno nepokryje.“ (A to se ještě nevědělo, že přijdou mobily.)

„Tak ať je nový vysílač taky na Petříně!“

„Na Petříně to nejde kvůli letadlům a taky by to hyzdilo panoráma Prahy. My z oblasti Strahova a Petřína to u nás nechceme. Strčte ten vysílač někam do Nuslí, aby nebyl tolik na očích.“

„My obyvatelé Nuslí to u nás nechceme. Kdo se má na to monstrum koukat. Navíc vysílač v údolí je kravina, vysílač prostě musí být vidět. A určitě škodí zdraví, to není možné, aby neškodil. Postavte ho třeba v Bohnicích nebo v Ládví.“

„Na severu Prahy to nejde kvůli letadlům. A stavět vysílač na samém okraji oblasti, kterou má pokrýt, je blbina. Jen ať je pěkně na Žižkově.“

„U nás na Žižkově? Nikdy! Navíc určitě škodí. To, že testy říkají, že neškodí, nic neznamená. Určitě ještě nebyly udělány úplně všechny testy. Víme my, jak bude působit vysílání v kombinaci s automobilovými zplodinami? Aha, nevíme!“

A tak dále. Kurt Vonnegut by ve „Snídani šampionů“ končil odstavec slovy HAJ HOU!

------

Vesele nám to pokračuje.

„Dálniční spojku u nás nechceme. Vadí nám hluk z aut.“ (sepisují petici obyvatelé satelitní obce, kde každý vlastní jedno až dvě auta)

„Ústav pro mentálně postižené v sousedství nechceme. To se naše děti mají přes plot dívat na ty dementy? Vždyť je to poznamená! A náš pozemek ztratí na ceně.“

„Ten severní okruh kolem Prahy už se měl dávno dostavět. Všem strašně moc chybí. Ale u naší obce ne!“

HAJ HOU!

------

Znám několik rodin, které raději odkoupily nepotřebný sousední pozemek, jen aby jim vedle jejich pracně zrekonstruované chalupy citlivě začleněné do terénu nemohl nikdo postavit nějaké nevkusné monstrum. To je asi jediný legální prostředek, jak si svůj životní sen ochránit před znehodnocením. Jiné možnosti: Stavební uzávěra? Památková ochrana? Ráz krajiny? Ale prosím vás... u nás každý každého zná, každý je něčí spolužák a navíc ty smečky namlsaných právníků chtějí i nadále žít v blahobytu.

Pojďme tedy tenhle speciální poddruh neofobie týkající se životního prostoru shrnout:

Vadí nám novoty ve veřejném prostoru - tu se má něco stavět, onde zase bourat. Co občan, to znalec, to petent. „Já se tady narodil. Žili jsme tu bez toho, a taky to šlo... Já bych proti tomu ani nebyl, ale tenhle lump se na tom jistě chce nakapsovat, takže najust ne... Já tomu moc nerozumím, ale lidem se to nelíbí... Takhle nám plivnout do ksichtu!...“ Naštěstí se takový faraon Cheops, pařížský baron Haussmann ani císař Josef II nikoho neptali. HAJ HOU!

Tyhle změny ve veřejných prostorech by měly jít snadno řešit. Kdo je vlastníkem pozemku? Kdo je oprávněn s ním disponovat? Kterých zákonů se stavba dotýká a s kterými je v rozporu? Tohle nechť jednoznačně a promptně vyřeší soud a petenti mohou buď zajásat, nebo sklapnout. Terciam non datur - třetí cesta není, není mravné, aby byla.

A pak nám vadí novoty na ryze soukromých pozemcích, nejčastěji v sousedství. Bohužel, nemovitost pro nás představuje nejen teritorium - prostor poskytující vše potřebné k životu, ale i určitý sociální status. Proč jinak by se naráz většina našich zahrad zaplevelila soukromými bazény? Mohli by se jinak majitelé hobby-marketů tak koupat v penězích, že je nerozházejí ani mnohastránkové inzeráty v denním tisku?

Vztah mezi sousedy by měl být oboustranně neutrální nebo prospěšné. Bohužel aniž by si sousedé opravdu škodili, už mírně jednostranně prospěšný vztah je předmětem závisti a sporů, jako by to nebylo jedno. Novoty u sousedů má smysl řešit až tehdy, pokud by prokazatelně škodily i něčemu jinému, než vašemu egu. Pánové, místo soudních tahanic si řekněte: „Čím má kdo menšího (vypípáno), tím má luxusnější bydlení.“ Jo že se tomu vaše žena tak nějak uculuje? No jo, no. HAJ HOU!

Převzato z autorovy Palety názorů a ptákovin