Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Výhoda skutečné demokracie spočívá v tom, že se tři její složky navzájem hlídají a kontrolují. Jakmile moc výkonou, zákonodárnou a soudní ovládně jedna politická garnitura, dochází ke stagnaci, svévoli a omezování občanských práv. To jsme mohli sledovat, když stejná progresivistická skupina ovládla totalitní linku vláda-sněmovna-senát-prezident-ústavní soud. Její vláda byla doprovázena ekonomickou stagnací, masívní korupcí, kauzami jako Kampeličky, Dozimetr, IKEM nebo Bitcoin, nastolením cenzury, paragrafu 318a, vulgárně brutálním Foltýnem, armádním šmírováním opozice Řehkovým genštábem, útokem na vybrané skupiny občanů jako důchodce a pracující rodiny s dětmi, voluntarismem v zahraniční politice a podlézání bruselskému říšskému protektorovi. Skutečná demokracie má mechanismy, jak tyto tendence korigovat. Ovšem ukázalo se, jak moc chybí naplnění ústavy v bodě referenda.

Pane vy lžete. Vy neustále opakujete svou lež o referendu. Ústava žádné referendum nenařizuje.

Jediná zmínka o referendu je v Ústavě v článku 10a), krerý se týká ratifikace mezinárodních smluv. Zde Ústava připouští možnost jejich schvalování referendem za předpokladu, že jsou vyhlášena ústavním zákonem.

Pokud o to referndum tolik stojíte, musíte volit strany které mají takové ústavní změny v programu a dokážou si pro ně zajistit potřebnou většinu v obou komorách. Jiné cesty není.

Podle mne ani tak nejde o to, kdo bude rozhodovat - zda na základě kampaně volení zástupci (strany) nebo lidé kampaní dopředu zpracovaní, ale o čem všem rozhodovat mají a co by si měl každý rozhodnout sám. Pokud už je míra svobody tak malá, že prakticky přestáváme být občany a skoro každý je nějak závislý na mocném státním aparátu, dá se výsledek rozhodování ve většině oblastí odhadnout předem.

Na volbách je pozitivní to, že si lidé myslí, že rozhodují o svém osudu, resp. o svém osudu v rámci politiky a nebouří se.

Kdyby se mezi psychopaty zabývajícími se vysokou politikou volilo, kdo má být v jakých zákonodárných sborech, kdo má být ministrem čehosi, zastupitelem na krajské a okresní úrovní, kdo má být hejtmanem, primátorem a pod., nemohl by být výsledek horší ani lepší.

Jinak řečeno, kdyby ze dvou nádob (v jedné nádobě funkce a v druhé jméno) papírky tahal papoušek, výsledek by byl pro život občanů stejný, jako po volbách.

Vlastně ne tak docela, protože je možné, že by papoušek některá jména nevytáhl. Na rozdíl od lidí, kteří jsou schopni opakovaně zvolit např. Ivana Bartoše a j.

Je tu ovšem možnost, že papoušek by vytáhl jméno či jména, které ani ti lidé nevytáhli. Viz třeba Konečná, Vidlák, Bobo ...

Volby jsou nejméně špatné řešení.

Ono jde v podstatě jen o jedno. Naplnit český význam čl.2, odst.1 Ústavy ČR. Komkrétně tak, aby se "lid" opravdu stal zdrojem veškeré moci ve státě. To znamená jediné. Vyparacovat a schválit ústavní zákon o obecném referendu. Referendu, které nesmí být jakkoliv a kýmkoliv omezováno a jehož výsledky musí být obecně závazné. Bez toho ten "lid" nikdy nebude zdrojem moci ve státě natož veškeré. Je nutno bez zábran prohlásit, že tento článek je v současnosti lživý. Zdrojem veškeré moci ve státě jsou totiž politické strany a hnutí, které si tuto moc volně soutěží podle čl. 5 ústavy a navíc podle nedemokratického, menšinového volebního systému podle zásad poměrného zastoupení. Tady je základ naprosté nefunkčnosti tohoto českého státu!

k Petr Čech 10:53

veškerá státní moc

Nemyslím, že zdrojem moci ve státě jsou politické strany a různá hnutí. Nevím, kdo je jejím zdrojem, ale zcela zřejmě jí disponují orgány veřejné moci. Tuto skutečnost vidím jako jeden problém - kámen, na kterém dnešní ČR stojí.

Veřejně prohlásit, že Ústava je špatná, že je jí protiprávně nadřízen jakýsi ústavní pořádek, že ČR je jako právní stát docela nefunkční, by znamenalo potřebu věc řešit. Tvrzení o opaku, naopak umožňuje se takové práci vyhnout.

Bez všeobecného referenda to nepůjde. Podle autorky, že ano. Ve ŠVAJCU to funguje i bez autorkou popsaných elementů. Prezident je tam např. vyloženě formální, úředník, kterého často lidé ani neznají. Také k čemu. K čemu náš systém lehce vede popsal níže pán Navrátil. Dokonce si vláda dovolila nazývat občany s jiným názorem svině a kolaboranti. A v pohodě.

Ve "ŠVAJCU" to funguje proto, že Švýcaři. Ti zde chybí.

President může být vyloženě formální úředník, pak ovšem vládne někdo jiný. I Švýcaři mají politické strany, ministerstva, vládu ...Ten závěr je silně zjednodušující, až přiblblý: Nebyla to vláda a nebyli to všichni občani s jiným názorem. Že to byl nesmysl, to ano.

S článkem je pro mne těžké polemizovat (chápu i, že to ode mne nikdo ani nechce!). Vidím jej jako dětinskou, tedy naivní, představu o státu. Je to jeden z důsledků právní kontinuity s předchozím zločinným režimem. Věc není jen o volbách – za KSČ byly také volby.

Že demokracie je založena na vůli lidu, přičemž on je zdrojem veškeré státní moci, je známá věc. Že on sám ve státě nemůže, není pro něj praktické, svoji vůli vykonávat přímo, taktéž. Aby jeho moc ve státě nemohla být zneužita, rozhodl, že se o ni budou dělit tři na sobě nezávislé, ale sebe respektující instituce, moci: zákonodárná, výkonná a soudní.

Aby každá jedna moc byla schopná sebekontroly, funkční a rozhodná nemůže mít dvě hlavy, jen jednu. Někdo musí mít právo a moc za ni rozhodnout. Že, evidentně nejen autorčin názor je nesmyslný, a že v důsledku vede k rozkladu státní správy, ukáži na příkladu naší moci výkonné, jak si Ústava a její námi výklad představují její fungování.

Vrcholným orgánem výkonné moci je vláda Čl.67 (1) (moc výkonná má tedy jednu hlavu, žádné dvě!). Nějak do toho tvůrci Ústavy ale zamotali prezidenta republiky! On je hlavou státu, tedy jeho lidu, všech lidu institucí, tří mocí, atd, Čl.54. Prezident, tím, že je prezidentem celého státu, nemůže být součástí jen jeho jedné instituce; je nad nimi všemi. Tím ale, že není z výkonu své funkce odpovědný, Čl.54, lidově řečeno může si dělat co chce, a nikdo na něj nemůže – jak všem ukázal pan prezident Zeman, nemá právo na žádnou konkrétní, ani výkonnou moc. Je i naprostá blbost, aby prezident byl součástí moci výkonné, a tím ve věcech výkonné moci podřízen vládě!! Z toho všeho pak plynou zmatky, které vedou k nefunkčnímu státu. Takto by šlo postupovat ve věci dalších dvou mocí.

Představme si kůl, na něm dvě hlavy a každá kouká jinam – nesmysl, tedy třetí hlava, která říká, kam se mají ty dvě koukat??

Za KSČ žádné volby nebyly, jen hodně nak̤ṳr̤vený plebiscit.

...zastřešeno zdejší "velikostí a obecným buranstvím" od začátku do konce.

Aktuálně se projevila vůle skutečné většiny zdejšího elektorátu.

Ano.

A proti těmhle správným zásadám byl obstrukční postoj minulé opozice. I obstrukce občas je legitimní, ale pokud to někdo přehání, škodí.

A můj oblíbený dodatek, většinový systém jednomandátových obvodů usnadňuje volby a v konečném efektu posiluje zodpovědnost za zvolená řešení.