"Intelektuálové, jděte už do hajzlu," propaguje na svém proslulém transparentu Ladislav Bátora a řadí se tak do šiku sobě podobných. Se svými konzervativními soukmenovci srdnatě brojí proti intelektuálům a docela prostě těží z toho, že žádný intelektuál se nebude zahazovat polemikou s takovou tupostí: je ztrátou času i energie dokazovat přednosti vzdělání a hlavně zevrubného bádání.

Při tom všem titíž lidé škemrají a škrabají špendlíčkem, aby si koupili či jinak pokoutně získali titul a aby tak na ně jejich vlastní ostuda nedopadla. Rozebírat zde, díky které disertační a habilitační práci vstoupil nekorunovaný král českých konzervativců do akademického prostředí, bohužel není možné, poněvadž tyto jeho texty k sehnání nejsou: prostě záhadně zmizely (navzdory tomu, že by měly být podle nepsaných i psaných zákonů publikovány veřejně). Zdá se, že tito lidé jsou navýsost rádi, když se jejich diplomová či jiná práce ztratí.

Svým vlastním tvrzením pak konzervativci odporují tím, že se snaží ovládnout školství: školství vůbec a zejména to, které klade důraz na samostatné myšlení, by přece měli podle svých manifestů zrušit. Ovšem nemylme se! Jejich záměr to vposledu je. Budou po kreativitě dupat, seč jim síly stačí, a tomu, kdo kreativní je, budou spílat do extrémistů, socialistů, sociálních inženýrů a podobně. Místo otevřeného vzdělání budou nabízet vzdělání pěkně tradiční čili na rutině a memorování budované. Hlavně aby nikdo nemyslel originálním způsobem: vyznávat by mohli klidně s Kazatelem:

"Co se dálo, bude se dít zase, a co se dělalo, bude se znovu dělat; pod sluncem není nic nového".

Jenže na rozdíl od onoho autora biblického textu se tito lidé nebudou zamýšlet původním způsobem nad smyslem života, poněvadž ten je přece již dávno dán. A výhradními znalci jsou právě oni: všem ho vnutí i proti jejich vůli. Díky svému privilegovanému duševnímu stavu pak mohou posílat do "hajzlu" všechny profesionály na životní prostředí či ústavní právo či očkování proti infekčním chorobám a podobně. Jejich oblíbeným argumentem totiž je: a basta!

Jeden z velmi nechtěných důsledků pohrdání intelektuály můžeme nyní sledovat v americkém republikánském táboře. Jistí "kmotři" v pozadí vytahují králíky z klobouku a jmenují jednoho po druhém další a další presidentské kandidáty (Palin, Romny, Perry, Cain, Bachmann) s tím, že důkladně vzdělaní a chytří žurnalisté se již těší na to, jak si s nimi pohrají a poukáží na jejich bezmeznou hloupost. S trapností sobě vlastní pak tito nadějní arogantní uchazeči mizí v propadlišti dějin.

Zdá se, že jejich pochlebníci u nás pracují na podobném výsledku: občas se jim sice podaří přímo si koupit někde nějaký akademický titul či jej alespoň získat podloudně na základě práce žalostně mizerné, poněvadž podřadné fakulty potřebují být zadobře s mocnými. Avšak skuteční odborníci je budou následovat jen vzácně. Jejich znalost cizích jazyků je ubohá a své projevy staví na slovníkových znalostech: mají doma příručky, slovníky a učebnice, ve svém počítači link na Wiki a odtud svou učenost vesměs čerpají. Jenže taková bublina je pro skutečného odborníka transparentní ihned.

V čem vlastně tkví vzdělání skutečné? Předně platí, že získat jej trvá poměrně dlouho a vyžaduje hodně úsilí. Rozdíl oproti vzdělání zdánlivému lze pak postihnout docela prostě tím, že ona zdánlivá moudrost se drží simplifikovaných tvrzení z encyklopedií a má za to, že - toť vše. "Vždyť se těm skutečným profesionálům tolik podobám", myslí si, "to hlavní jsem pochopil (je uchvácen již tím, že pochopil vůbec něco) a blbostmi se zabývat nebudu; jsem přece obdařen geniálním duchem". Jejich oblíbeným zaklínadlem v této souvislosti bývá "zdravý rozum" ("zdravý rozum" podle Immanuela Kanta výslovně žádným argumentem není, avšak Kant je také intelektuál čili do "hajzlu" s ním). Slovem, pravý opak toho, co vyznával Tycho Brahe: "buď vždycky víc, než vypadáš!"

V jedné své knížce (Jak pracovat?) Masaryk píše: každý člověk má být v jednom oboru odborníkem mimo jiné kvůli tomu, aby uznal a ctil práci jiných, kteří se stali odborníky na něco jiného. Naopak blbec se dá poznat snadno podle toho, že má v hlavě hotová tvrzení a všechny ostatní jimi obvykle bez argumentace častuje. Totiž: snad si i sem tam pár argumentů v těch svých encyklopediích přečte, ovšem nenajde tam onen filigrán přediva sekundárních, terciárních či ještě dalších rozborů. Vyjádřeno jinak, skutečný odborník zná ve své profesi hlavně ty otázky a otázky originální je s to nacházet, zatímco diletanta postřehneme hned, poněvadž ten se otázkami netrápí: všechno zná (ze svých příruček, slovníků a učebnic) předem a - má vždycky pravdu.

Takových tlučhubů najdeme mezi politiky a pak také mezi politickými poradci hodně. Mimochodem: nevzpomenete si náhodou na někoho? :-)

Je šťastné, když lidu vládnou lidé moudří a opravdu vzdělaní čili dávající přednost otázkám před hotovým řešením. Bojím se jen, že tento Platónův sen zůstane snem na věky. Ale alespoň se snažme k této utopili směřovat počínaje tím, že budeme na vzdělání a výchovu klást důraz a konče tím, že takové lidi budeme volit. Pak budeme mít nový řád a troufám si pojmenovat ho "AKADEMOKRACIE".