Proč se vlastně smějeme jen některým neomarxistům?
Ne, agent Vrabec není žádný estébák, se kterým snad hodlám Jiřího Peheho nějak spojovat. Je to jen kreslená postavička za Simpsonových.
V nedávno opakované epizodě Crepes of Wrath (Palačinky hněvu) z roku 1989, jejíž synopsi a hlavní dialogy lze nalézt zde, přijíždí k Simpsonovým výměnný student z Albánie jménem Adil Hoxha (odkaz na Envera Hodžu – pamatujete?), marxismem dokonale indoktrinovaný teenager, aby ve springfieldské jaderné elektrárně prováděl špionáž pro svou komunistickou vlast, nepochybně v zájmu všech mírových a pokrokových sil celého světa, znáte to. Homer mu poskytuje dokonalou podporu – samozřejmě, že nevědomky.
Adil, což údajně v albánštině znamená "vrabec", je krásně komická postava. Marge oslovuje "soudružko matko" a nám starším připomíná školní léta a spolužáky z těch několika málo rodin, kde se doma hovořilo stejně jako na veřejnosti.
Adil se diví Lise, "jak může obhajovat zemi, kde vládne kapitál" a kde "pět procent lidí vlastní devadesát pět procent bohatství". Úsměv na rtech zamrzne, když si uvědomíte, že to, co ideově pevný Adil říká a co bylo ještě nedávno považováno za směšný ideologický balast z komunistických časů, dnes najdete v seriózních politologických diskusích a textech a je to, jak se přemoudřele říká, "součástí politického diskursu" (pokud někdo neví, co je to politický diskurs, tak to jsou normální politické kecy, jenom se nepoužívají sprostá slova).
Kdo jsou tuzemskými neanimovanými nositeli těchto názorů? Je jich hodně, ale nazval-li jsem to "seriózní politologické diskuse a texty", pak věru nemám na mysli projevy levicových politiků, u kterých jasně cítíte, že jejich verbální starost o tzv. sociálně slabé (dříve se říkalo chudé a hladovějící) se nachází ve zvláštním napětí se skutečností, že oni sami by mohli ve wikipedii ilustrovat heslo "Sedm hlavních hříchů – obžerství". Ostatně, tento jev zaujal už Jiřího Paroubka a nazval ho ve svém článku "ztučněním z kořisti", byť se, z neznámých důvodů, omezil jen na expřítele Škromacha.
Mám na mysli projevy lidí nacházejících se - byť možná jen zdánlivě - mimo politiku, všeobecně považovaných za příkladné demokraty, z nichž jsem si jako ukázkového reprezentanta do titulku tohoto textu vypůjčil Jiřího Pehe. Je totiž jedním z nejproduktivnějších a nejviditelnějších členů této skupiny, jež "nespravedlivá distribuce bohatství" i "nezodpovědný soukromý kapitál" velmi trápí.
Není zvláštní, že ačkoliv agent Vrabec i Jiří Pehe říkají totéž, často i stejnými slovy, jednomu se smějeme a druhému pozorně nasloucháme? Buďto oba dva nastolují závažná společenská témata, a pak tedy, obrazně řečeno, zvěme agenta Vrabce k politologickým diskusím do povolebního studia České televize, nebo oba říkají marxistické bláboly, ale pak bychom se měli smát oběma. A není už načase pojmenovávat neomarxistu neomarxistou?
Tip pro scénáristu George Meyera: Homer doprovází Adila domů do Albánie a při mezipřistání v Praze se nedopatřením stávají hlavními řečníky na programové konferenci ČSSD, spolu s Václavem Bělohradským a Jiřím Pehe. Homer vede panel "Spravedlivá distribuce koblížků".