Nakvótovaní migranti budou brzy tady

„Tak nám přivezli Mohameda.“ Kdo ví, jestli takto brzy nebude začínat nějaký slavný román. Nechci teď zabíhat do příčin, ale spíše se podívat na to, jak z dané situace vytěžit maximum.

Režim karantény

První věc, kterou bychom měli udělat, je zamyslet se, kam příchozí umístíme. Ze zdravotních důvodů se nabízí myšlenka karantény, tj. několikadenní až týdenní pobyt, během kterého se zjistí, jak na tom který příchozí je. Této oblasti nerozumím, ale předpokládám, že hygienici budou vědět co a jak.

Útočiště

I po opuštění karantény se dá očekávat, že řada příchozích bude mít problémy se začlenit do společnosti. Proto bude možná nutné zřídit objekty, ve kterých tito budou žít i dále. Kromě zajištění základních životních potřeb (např. jídlo, střecha nad hlavou) je třeba se zamyslet i nad prevencí „existenčního vakua a absence smyslu, ... ústícímu do stavu nudy, apatie a prázdnoty“ (dle Viktora Frankla).

Možná se tomu budete smát, ale součástí této prevence by mohla být kromě výuky jazyka či seznámení s českou kulturou a historií i práce – třeba v zemědělství, byť se možná bude jednat o určitou formu Hladové zdi.

Tyto body považuji za hygienickou nutnost. Otázkou je samozřejmě, kdo je zaplatí – vzhledem k minulému vývoji bych pokládal za legitimní požadovat, kdyby to z velké části byla EU.

Stanovení priorit migrační politiky

Dalším důležitým bodem by mělo být vyjasnění toho, koho zde vlastně chceme – ať se klidně jedná i o ekonomické migranty. V této oblasti nám mohou být vzorem země jako Austrálie či Kanada, kde je jasně definovaný a velmi transparentní bodový systém, který odráží potřeby společnosti (lékaři, IT odborníci, ale třeba i řemesla).

Součástí tohoto bodového systému může být i „míra schopnosti začlenit se do společnosti“, která může obsahovat i takové věci jako hygienické či stravovací návyky, tolerance vůči jiným názorům atd. Toto může být posuzováno i během prvních týdnů či měsíců pobytu.

Zajištění repatriačních smluv

Ani v této oblasti nemám dostatečné informace, ale pokud tomu tak není, měla by česká diplomacie urychleně dojednat repatriační smlouvy se zeměmi, odkud se dá očekávat příliv (zejména nelegálních) migrantů.

Obdobně bychom se mohli pokusit dojednat vystěhování do třetích zemí pro ty migranty, kteří se evidentně nedokážou začlenit a jejich repatriace není z jakýcholiv důvodů možná.

Pokud je mi známo, tento systém velmi dobře funguje např. ve Spojených arabských emirátech, kde jakýkoliv cizinec dostane vízum maximálně na tři měsíce a pokud se „nechová slušně“, jednoduše musí zemi opustit.

Přitvrzení vůči organizátorům nelegální migrace

Ruku v ruce s vyjasněněním (a také urychlením) legální migrace by mělo dojít i k přitvrzení postihu vůči organizátorům nelegální migrace.

Bohužel, jedním z motivačních faktorů současné migrace jsou také nemalé finanční prostředky plynoucí do kapes některých „ctihodných občanů“.