Masová demonstrace v Praze na Letné 16. listopadu 2019, kde se sešlo více lidí než v červnu, strhla oponu falše dnešní vládnoucí garnitury, a to tím nejzřetelnějším způsobem: čistým a nepoškozeným jazykem. Nikdo z řečníků nepoužil fráze. Místo ptydepe technokratů moci prefabrikované v marketingových agenturách, které má zakrýt skutečné úmysly politiků-byznysmenů, byl na Letné slyšet přesný jazyk. A právě tím osobnosti, které tam vystoupily, navázaly na hodnoty a ideály Václava Havla, který od počátku své osobní vzpoury hájil to „neúčelné“, ale nejpodstatnější, jazyk jako prostředek sloužící především k poznání skutečnosti. Havel vždy upozorňoval na to, že fráze vnikající do přirozené řeči ji mění v antijazyk, který skutečnost zatemňuje, a tedy zabraňuje v poznání zdeformované skutečnosti.

Václav Havel přesně věděl, že pokud si nenecháme vyvlastnit jazyk, pokud se nenecháme vtěsnat do jazykových předem připravených schémat, která vždy vedou ke schematickému myšlení, nelze nám vyvlastnit ani minulost, nelze tvrdit, že už je nám líp a že jsme nejúspěšnější z celé Evropy, když přitom dle oficiálních čísel HDP v České republice rostl v roce 2018 ve střední Evropě nejpomaleji: U nás jen o 2,9 procenta, zatímco v Polsku o 5,1 procenta, v Maďarsku o 4,9 procenta a na Slovensku o 4,1 procenta.

Oficiální a masově šířená lež, jak už kdysi napsala Hannah Arendtová, usmrcuje kořeny společnosti. Technokraty prozrazuje snaha nahradit těžko měřitelný účinek velikosti, který zahrnuje i etické a humanitní ideály, snadnější měřitelností velikosti účinku, ale když už se - jak ukazují čísla, která jsem citoval - nestydatě lže i v tom, co se dá přesně měřit, lze proto odpovědně říci, že to je podvod, který si občan nesmí nechat líbit.

Připomeňme si T. G. Masaryka a Václava Havla, jejichž jména na Letné zaznívala nejčastěji. Oba po velkou část svého života usilovali o něco, co se mnohým zdálo jako nemožné, neustále riskovali, za něco bojovali, někoho se zastávali, hojně publikovali, něco prosazovali, a tím nám dodnes připomínají, že skutečný, hluboce cítěný a pochopený smysl existence může být jen v tom, co se jeví předem jako neúčelné, co se nevyplatí. Právě proto na obě tyto osobnosti vzpomínáme dodnes. Připomínají nám, že je i dnes nejvyšší čas prolomit vykalkulovatelnost našich obětí, neboť skutečné hrdinství je větší než vypočítavé a vypočitatelné vítězství. Kvůli lepší budoucnosti musí být člověk ochoten podstoupit oběti, aniž by se ptal, jestli se mu vyplatí. To je samozřejmě často riskantní, ale riziko je součást každého závazně žitého života.

Rozdílu mezi jazykem protestujících a vládnoucích politiků si všiml i premiérův marketing a zřejmě mu doporučil změnu. Nejspíš proto 17. listopadu v Národním muzeu řekl: byl jsem v KSČ a nejsem na to pyšný, ani jsem nebyl tak statečný jako Václav Havel. Bohužel tato slova lze brát těžko vážně, když pan premiér každou chvíli mění názor: není pragmatik, jak říká, protože by za ním musela být konzistentní myšlenková struktura, je populista, protože vždy jen reaguje na momentální nálady společnosti.