Vím to od rodičů, já si na to samozřejmě nevzpomínám. Byly mi prý tři roky, když jsem udělal vynález. Přiběhl jsem za nimi, že jim předvedu něco úžasného. Položil jsem na stůl tužku a foukl do ní. Tužka se odkutálela o kousek dál. Čekal jsem radostné výkřiky, dočkal jsem se dotazů typu, co má být.

„Copak to už vynalezl někdo přede mnou?‟ ptal jsem se zklamaně.

Od té doby se mi ledacos vylíhlo v hlavě, ale vždycky se ukázalo, že bezděky jdu ve vyšlapaných stopách. Později jsem se stal profesionálním vynálezcem. Píšu příběhy science fiction a ten druh sci-fi, který je mi blízký, má k technickým a vědeckým inovacím hodně blízko. Tedy, fantastickým inovacím. Když se mě někdy lidi ptají, co jsem vynalezl a co jsem předvídal, chvástám se, že internet. Je fakt, že už před před čtyřiceti lety jsem popisoval cosi jako vyhledávání na internetu a mohu to i doložit, ale koho to zajímá. Tím hůř, že se doba změnila a úspěch mají lidé zcela jiného typu, než ti, kteří vynaleznou fouknutí do tužky. Nebo vynaleznou žárovku.

Lidé si dnes žádají spíš ochranu před novinkami než novinky samy. A tu mi kmitla v mysli jiskra nápadu. Ochrana přírodního tajemství. Vždyť přece s obrovským úsilím napravujeme důsledky toho, že někdo v minulosti vynesl na světlo poznání něco, co bylo ukryté v temnotách neznalosti. Nebýt toho, že si pánové Benz a Daimler hráli s benzínovými parami, nebyly by automobily a výkvět mládeže by se nemusel přilepovat k silnicím a obrazům v galerii, protože by nebyly automobily. Kdyby někdo včas vytrhl Einsteinovi tužku z ruky zrovna když se chystal načmárat e se rovná em cé na druhou, nemuseli bychom rušit jaderné elektrárny. Netrápily by nás mikroplasty, kdyby se v zárodku zastavil vývoj plastických hmot.

Už je to jasnější? Stanu se hlasatelem, stanu se duchovním vůdcem, stanu se propagátorem ochrany přírodního tajemství. Akční grupy budou hlídat u mikroskopů a počítačů. Jakmile bude hrozit zrození nové myšlenky, rázně zasáhnou. Postaví hráz přívalu inovací. Jakápak předběžná opatrnost, rovnou to zatrhneme. Stanu se duchovním vůdcem a dost možná i spasitelem. Mou zásluhou zůstane studnice neznáma ochráněná před drancováním.

Ach jo. Myslím to ironicky neboli z legrace. Myšlenka ochrany přírodního tajemství mě neproslaví. Nikdo mi nebude říkat spasiteli.

Tím spíš, že se to už realizuje v praxi. Takže tenhle můj nápad je tak originální, asi jako můj vynález s fouknutím do tužky položené na stole.