Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

To je blbý, já žadný účet na sociální síti nemám. Divím se, že vůbec ještě žiju.

Vidíte, ale nejste sám.....nás živoucích mrtvol je více protože já také ne a představte si, žiji a dokonce vím co se děje protože podstatná informace se ke mne prodere tak i tak a to dokonce několikrát....někdy takhle k večeru se cítím méněcenný a odstrčený, neb nemám tisíc dvacet přátel na FB nebo jinde, ale zvládám to. Musíme s tím nějak žít pane Polanský ale jak se říkalo za KOVIDu, společně to zvládneme :) !!

Díky za skvělý článek. Text nabízí spoustu zajímavých postřehů a nápadů k zamyšlení. Myšlenka na omezení personalizace zní zajímavě. Případná negativa takového postupu mě na první pohled nenapadají. Spíš si kladu otázku, jak to propojit s regulací reklamy obecně. Myslím si, že reklama fatálním způsobem hyzdí veřejný prostor, resp. krajinu, a přitom tam nemá z etického hlediska co dělat. Podobně jako je nezákonná nevyžádaná reklama ve schránce nebo v e-mailu. Hlavně je čím dál agresivnější - různé světelné obrazovky, které stále přibývají - na zastávkách tramvaje, stanicích metra, na domech, v tunelu metra. V tomto ohledu jsem vždy považoval internetovou reklamu za méně škodlivou (nehyzdí krajinu), resp. jako přijatelnou cenu za obsah zdarma, zvlášť pokud si člověk může zaplatit i obsah bez reklamy. Ale upozornění na to, že škodlivost reklamy na internetu může být úzce propojena s její personalizací, považuji za relevantní.

Reklamu ve veřejném prostoru musel někdo povolit, většinou samosprávy. Obvykle je součást prodeje toho, co by mělo být veřejným, tedy všech, za drobné do kasičky na místní pomníčky.

Moc se to číst nedá, musíte příště AI omezit třeba na A4. Ale proč píšu - mohl byste mi sdělit, která sociální síť po vás chtěl průkaz totožnosti či scan biometrickckých parametrů přes kameru?

https://www.idnes.cz/ucet/pravidla

Odstavec 12. Ověření totožnosti uživatele

Text stojí na rozšířené představě, že sociální sítě společnost „rozbíjejí“ tím, že každého uzavírají do vlastní bubliny. Tento předpoklad je ale problematický. Sociální sítě totiž ve skutečnosti žádnou izolaci nevytvářejí – pouze zviditelňují rozdíly, které mezi lidmi existují přirozeně.

Lidé nikdy netvořili homogenní celek sdílející stejné názory a stejné informace. V každé společnosti existují různé skupiny, různé zájmy, různé hodnoty a různé životní zkušenosti. Rozdílnost je normální vlastností lidské společnosti, nikoli důsledkem algoritmů. Sociální sítě tuto strukturu pouze mapují a organizují. Algoritmus není tvůrcem těchto rozdílů – je jen nástrojem, který se jim přizpůsobuje.

Kdyby tomu bylo jinak, nebylo by vůbec možné vysvětlit, proč podobné názorové a kulturní skupiny existovaly dávno před vznikem internetu. Lidé se vždy sdružovali podle názorů, víry, politických preferencí, vzdělání nebo sociálního postavení. Sociální sítě tento proces pouze zrychlily a zpřehlednily.

Personalizace tedy nevytváří rozdíly mezi lidmi. Ty existují nezávisle na technologiích. Personalizace pouze zvyšuje pravděpodobnost, že člověk uvidí obsah, který ho zajímá. Je to v zásadě stejný princip, jaký fungoval už u novin, časopisů nebo televizních stanic – jen je technicky přesnější.

Argument, že dříve existoval jednotný „společný prostor“, kde všichni sdíleli stejné informace, je spíše nostalgickou představou než historickou realitou. I v době, kdy existovalo jen několik televizních kanálů a několik velkých novin, měla společnost velmi rozdílné názory. Rozdíl byl pouze v tom, že tyto rozdíly nebyly tolik vidět.

Sociální sítě tedy společnost nerozkládají. Spíše odhalují její skutečnou strukturu. Ukazují, že lidé nejsou stejní a nikdy nebyli. Pokud dnes vnímáme větší názorové rozpory, může to být právě proto, že je konečně vidíme v plné šíři.

Nebo: Valná většina lidí se ještě v nedávné minulosti živila rukodělnou prací, kde byla jejich soudržnost přirozenou obranou před nečetnými riziky, s tímto životním údělem spojenými. S příchodem vyspělých technologií a s nedostatkem příležitostí k praktickému uplatnění vlastní tvořivosti přichází věk atomizované společnosti a jejího útěku do světa bloumání po sítích a hledání alternativních životních náplní.

Čím řešíme nevhodnost drog a alkoholu a tabáku a sexu pro děti? No přece tím že si zakážeme jim alkohol a drogy a tabák a sex dodávat. Vím že to není 100% a že některé děti si cestu najdou.

(nepatřičné) obavy některých rodičů by se daly odstranit tím že sebe a své děcko vybaví zařízením které telefonický styk umožňují. Někdy se tomu říká ,pager ́.

No a pak k občanskému průkazu by od rodičů mohly dostat skutečný mobil !