Diskutovat a upozorňovat na možné negativní dopady užívání sociálních sítí přestává být tabu.

Snížené sebehodnocení, snížená sebeúcta, deprese, závislosti, sebevraždy, názorová radikalizace a mnoho dalšího bylo, je a se vší pravděpodobností i nadále bude pozorováno u čím dál vyššího počtu jejich uživatelů.

Austrálii již v tomto ohledu došla trpělivost. Bouchla do stolu. Řekla ne a přijala zákon, který zakazuje dětem mladším 16 let přístup na tyto sítě.

Budeme i my následovat tento příklad? Bouchneme do stolu? Může tento zákaz děti ochránit? Pokud ne, existuje nějaké jiné řešení?

Myslím, že do stolu dříve či později bouchneme a to pod tlakem novinových článků, neziskovek, vyjádřeních expertů a „expertů“.

Pod praporem ochrany evropských či jiných hodnot přistoupíme k radikální a o to víc nesmyslné akci.

Zavedeme nutnost přísnější registrace na sociální sítě. Přitvrdíme v ověřování registrovaných osob. Třeba tím, že již nebude stačit při registraci jen oskenovat doklad totožnosti. Což po mně nedávno jedna z těchto sítí při registraci požadovala. Neuspěla. Poté slevila a žádala o přístup ke kameře, aby mohla získat mé jedinečné nezměnitelné biometrické údaje. Opět smůla. Třetí šance se nedává. Což neznamená, že bychom nemohli přitvrdit.

Když nebude fungovat přitvrzení registrací, tak budeme více kontrolovat chování uživatelů. Velký bratr bude číst vaše příspěvky. Bude prohlížet vaše soukromé fotografie. Bude vás chránit před vyjadřováním nesprávných názorů. Bude vás chránit před tím, aby se k vám nesprávné názory nedostaly. Vykope příkopy. Označí nepřátele. To už také známe z naší země i návrhů legislativy Evropské unie.

A výsledek? Ten nebude. Problém přece není od toho, aby se vyřešil. Problém je od toho, aby se řešil. Aby vznikali komise. Pořádala se jednání, summity. Aby se vytvářeli finanční fondy. Agentura pro sociální začleňování v roce 2017 vyčíslovala náklady na péči na jednoho bezdomovce za rok na 2 miliony korun (1). A je problém vyřešen?

Co je tedy třeba udělat k tomu, abychom problém sociálních sítí nejenom řešili, ale abychom ho vyřešili?

Museli bychom jít ke kořenům. Museli bychom se zeptat, jak a proč sociální sítě fungují, tak jak fungují. Museli bychom se zeptat, co sociální sítě řídí a komu slouží?

Sociální sítě jsou firmy. Firmy fungují za účelem tvorby zisku. Firmy nejsou charita nejsou tvůrci dobra. Firmy uspokojují investory. Investoři chtějí za peníze vložené do firem dostat víc peněz. Investor má hlad. Hlad po penězích. Klasik by to shrnul slovy, že „není problém nasytit hladové, ale uspokojit bohaté.“

A jak tyto sítě, patřící k nejbohatším firmám současného světa, uspokojují bohaté?

Cicero nás učí, že „Historia magistra vitae“, tedy, že historie je učitelkou života.

Jak tedy vlastně začala současná éra sociálních sítí a technologických gigantů?

Co vytvořilo, co utváří, a kde se generují zisky v podstatné části tak zvané informační ekonomie,?

U některých zakladatelů současných informačních gigantů máme náznaky, že v prvopočátcích mohlo jít z jejich strany o snahu přivést na trh nový, lepší, uživatelsky hodnotnější produkt.

Snaha a přání jsou jedna věc, realita je věc druhá. Investor nepočítá snahu. Investor počítá peníze. Zisk se neměří počtem spokojených uživatelů. Zisk se měří v penězích.

Ekonomický model založený na přínosu pro uživatele se velice rychle ukázal jako nedostatečný. Tento model má zásadní omezení.

Prvním jsou příjmy. Pokud máte produkt a ten prodáte, pak váš zisk je částka za produkt vynásobená počtem zákazníků.

Přesto dříve či později narazíte na strop protože počet lidí je omezený. Omezený je tedy i maximální zisk. Navíc stejný, či lepší program může napsat někdo jiný. Může jej dokonce prodat levněji a uživatel přejde ke konkurenci.

Konkurence je tedy druhým omezením. Na rozdíl od počtu lidí, s kterým toho moc nenaděláte, tak s konkurencí si poradit můžete. Snížíte cenu. A proč ji rovnou nesnížit na nulu? Tím se zbavíte konkurence. Ale co příjmy?

Technologičtí giganti odpověď našli. Navíc na rozdíl od omezeného počtu možných platících zákazníků našli zdroj téměř nekonečný. Našli reklamu.

Reklamu potřebuje každá firma. Z každého dolaru, z každé koruny, eura či jiné měny se dříve či později část objeví v reklamě. Koupíte auto. V jeho ceně platíte reklamu. Koupíte ponožky. V jejich ceně platíte reklamu. Reklamu platíme prakticky vždy, všude a navíc ji platíte pořád a pořád dokola. Dokud budou firmy vyrábět, budou platit reklamu.

Z technologických gigantů se staly reklamní společnosti. Uživatel navštívil sociální síť či webovou stránku, čas od času klikl na reklamu a investor si plnil kapsu.

A není to málo? Informační technologie přece jsou o informacích. O tom jak je sbírat, jak je třídit, jak je vyhodnocovat. Tak proč to nevyužít k navýšení zisku?

A proč to nezabalit pod líbivá hesla, např. že každý dostane jen to co chce. Že se mu zobrazí jen to co ho zajímá. Už žádné nezajímavé zprávy. Žádní nevhodní přátele. Svůj svému.

Aby toto zvládli, tak se informační giganti naučili a vytvořili extrémně účinné nástroje jak zjistit jaké stránky sledujete. Co vás zajímá. Jaké máte přátele. Kdo vás zklamal. Jestli vám někdo blízký umřel. Jaké máte příjmy. Jaké jsou vaše politické názory. Technologičtí giganti se vás naučili znát lépe než vás znají lidé vaši přátele a možná vás znají lépe než se znáte vy sami. Proč myslíte, že vaše nové auto zjišťuje vaši sexuální orientaci? Důvod je jednoduchý a jmenuje se personifikace. Příslib pohodlí a lepších služeb je ve skutečnosti způsob, jak z uživatele vytvořit produkt, který je možné prodat.

Personalizace se stala nástrojem jak uživatele a celý jeho svět zjednodušit a nacpat do matematických rovnic.

Matematika, která za personalizaci stojí dokáže popsat nejen to, kdo jste. Co vás baví. Ale i předvídat vaše chování. Dokáže odhalit a najít slabiny, kterých si nejste vědomi. Dokáže předvídat míru do jaké jste v určité věci ovlivnitelní. Svým způsobem by se dalo říct, že personalizace je velice zkušený psychoanalytik ukrytý do hávu pokročilé statistiky, který vás a vaše myšlenky čte ať chcete nebo ne, ať vám to líbí nebo ne. Přičemž dokáže číst vaše neskrytější tajemství.

Že přeháním? Tak se zkuste zamyslet. Když vám zemře matka. Co potřebujete? Pohřební službu. Když se vám narodí dítě? Potřebujete plenky. Zajímáte se o zdravou výživu? Potřebujete potravinové doplňky. Pijete ráno kávu?

Zadavatele reklamy si rádi připlatí, když ví, že se jeho reklama zobrazí jen těm správným zájemcům.

A není pořád málo? Když víme o svém produktu, kterým je uživatel, prakticky vše, tak proč ten produkt nepřizpůsobit svým zájmům. Proč by milovník přírody nemohl přijít na chuť dražší veganské dietě. Proč by si milovník běhání neměl zamilovat jízdu na kole?

A tak se zrodila nová myšlenka a nový reklamní produkt - upravený, optimalizovaný uživatel.

Že to přeháním. Tak se zeptejte ve společnosti Cambridge analytica. Oni ji zrušili? A kvůli čemu, že to bylo? Aha, neoprávněně využívala osobní údaje uživatelů sociálních sítí mimo jiné i k ovlivňovaní výsledků voleb? Určitě byli jediní. Pro ostatní určitě nejsou peníze až na prvním místě.

Pokud věříte tomu, že Cambridge analytica byla jediná, tak žijete v krásné, ale nebezpečné a od reálného světa odtržené realitě.

Produkt - na přání upravený uživatel je realitou, stejně reálnou jakou je gravitace.

Dnes se již prostě neprodávají jen výrobky, ale prodávají se procenta volebních zisků, prodávají se preference výzkumů veřejných mínění, výsledky referend.

A sociální sítě jsou v tomto ohledu ideálním, protože ty se k výše uvedenému naučily i to, jak ovládnout uživatelův čas. Naučily se, jak uživatele upravit tak, aby si na dané síti vytvářel závislost.

A teď se vrátím k původní otázce. Vyřeší zákaz používání sociálních sítí dětmi počet sebevražd, depresí, které tyto sítě způsobují? Ne. A proč by vlastně měl? A jak by toho měl dosáhnout?

Pokud chceme děti i sebe ochránit, musíme zakázat ekonomický model, který nutí technologické giganty k tomu, aby se nebezpečně chovali. Musíme utnout kořeny.

Musíme zakázat personalizaci. Personalizace je založena na sběru osobních dat, možnosti jejich nákup a prodeje. Stejně tak je nutné zakázat současné i vývoj budoucích technologií na sběr osobních data, jejich analýzám, nákupu a prodeji.

Personalizace živé lidské bytosti zjednodušuje na neživé objekty. Objekty, jejichž vlastnosti lze upravovat bez ohledu na jejich vlastní zájmy, potřeby a především bez jejich vědomí. Personalizace je postavena na tak pokročilé matematice a tak rozsáhlém sběru osobních údajů, že by bylo bláhové si představovat, že kdokoli mimo jejího tvůrce by mohl kontrolovat účel za jakým je uživatel upravován.

Personalizace a ekonomický model, který ji pohání z lidí vytváří ostrovy. Lidé ztrácí vzájemný kontakt. Ztrácí schopnost porozumění. Rozdělují se. Nejsou schopni nalézat schodu.

Izolace lidi oslabuje. Podlamuje jejich vůli. Usnadňuje jejich manipulaci. Rozkládá společnost. To vše již ve společnosti vidíme. Je to dobré pro navyšování zisku, ale není to dobré pro nikoho z nás.

Zákazem personalizace vytvoříme prostor, ve kterém lide budou opět svobodně sdílet a šířit informace. Vrátíme se tam, kde jsem vždy byli.

Dříve tento společný prostor přirozeně existoval, protože je předivem, které lidi spojuje. Je základem jazyka myšlenek, kterému rozumí každý, kdo se v něm nachází.

Když řeknu slovo most. Každý z nás bude mít podobnou představu, co to znamená. Když řeknu, že je někdo idiot, amorální nebo nositel rytířských ctností. Každý z nás bude mít podobnou představu o tom co tím myslím. Toto porozumění je možné jen díky tomu, že čerpáme ze sdílených představ a myšlenek.

V našich myšlenkách, postojích, představách se odráží staletí během nichž se vytvářela naše kultura. Cizinec tuto představu nemá. Musí se ji naučit. A někteří se ji nenaučí nikdy.

Personifikace vytváří cizince mezi námi. Je nástroje, jak rozdělit rodiny, jak rozložit společnost. A co za to získáváme? Peníze pro investora. Moc a vliv pro zadavatele.

Chceme to?

Pro zvídavější čtenáře doporučuji výše uvedené doplnit o četbu: následující literatury: Weapons of math destruction od Cathy O’Neil; How Big-Tech Barons Smash Innovation od Ariel Ezrachi; Blackbox society od prof. Franka Pasqualeho; Privacy is Power: Why and How You Should Take Back Control of Your Data od Carissa Véliz; Patologie normálnosti od Ericha Fromma.

zdroj:

(1) Bezdomovcům vyplatili sto tisíc korun. Bude to stačit na cestu z ulice?;

„Podle dat Agentury pro sociální začleňování z roku 2017 už před sedmi lety vyšla péče na jednoho člověka bez domova stát na dva miliony korun ročně.“