Úterý 11. února 2025, svátek má Božena
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

SMRT JANA MASARYKA: Sebevražda nebo vražda?

Dne 10. března 1948 v časných ranních hodinách bylo na nádvoří Černínského paláce nalezeno mrtvé tělo ministra zahraničních věcí Jana Masaryka. Ministr vnitra Nosek vyslovil týž den odpoledne oficiální prohlášení, že příčinou smrti byla sebevražda způsobená náhlým záchvatem deprese. Představa, že příčinou smrti Jana Masaryka byla sebevražda, zůstává stále živá nebo přinejmenším otevřená. Je pravda, že mnozí lidé pociťovali vůči tomuto jednoznačnému prohlášení nedůvěru a uvažovali spíše o tom, že příčinou smrti byla politická vražda. Nicméně až do současnosti přetrvává nejistota, ačkoli na toto téma vyšla cela řada publikací.

Kde se skrývá pravda a proč dosud nebyla zjištěna? Kriminalisté při nálezu mrtvoly zpravidla uvažují o třech možných příčinách: (1) nešťastná náhoda či nehoda, (2) sebevražda, (3) vražda.

Ad 1) Většina znalců zastává názor, že nešťastnou náhodu lze v tomto případě vyloučit. Tělo Jana Masaryka zcela určitě vypadlo z okna koupelny, která se nacházela ve druhém patře Černínského paláce. Toto okno nebylo snadno přístupné, stála pod ním lavice, a navíc bylo zatuhlé, nešlo snadno otevřít. Proč by Jan Masaryk do takového okna lezl, v noci, potmě, v pyžamu a bos? Ostatně, i kdyby do toho okna z nějakého důvodu skutečně vlezl a uklouzl, tak by spadl těsně vedle zdi. On však byl nalezen asi 3 metry od ní.

Ad 2) Proti sebevraždě mluví řada okolností, které lze rozdělit do několika skupin:

  1. Výpovědi svědků z bezprostředního okolí Jana Masaryka se shodují v tom, že on ještě večer před svou smrtí plánoval na další den své činnosti. Nejevil známky rozrušení, které by bylo logické při přípravě sebevraždy očekávat.
  2. Ministr Nosek prohlašoval, že příčinou smrti Jana Masaryka byl náhlý záchvat deprese. Chování Jana Masaryka v době před smrtí však nesvědčilo o žádné poruše osobnosti. Je pravda, že Jan Masaryk byl duševně labilní a měl po matce genetickou dispozici pro psychiatrickou diagnózu. Ale sebevraždě u psychiatrických pacientů zpravidla předchází období zhoršování nemoci, změny chování spojené s nějakými formami výstřednosti, a to v tomto případě nikdo nepopisoval.
  3. Prohlášení ministra Noska je naopak velmi podezřelé, protože přišlo příliš rychle a po něm následovalo důsledné lpění na verzi o sebevraždě ve všech oficiálních publikacích. K podezření vybízejí i další osudy nejbližších Masarykových spolupracovníků. Zdá se, že z nejvyšších míst státní moci byl vyvíjen trvalý tlak na ututlání všech informací, které by připouštěly jiné než oficiální vysvětlení. Co bylo potřeba utajit?
  4. Představa sebevraždy je v naprostém rozporu s otcovým odkazem. Všechny svědectví jsou zajedno v tom, že Jan Masaryk si velice vážil svého otce. Tomáš Garrigue Masaryk o sebevraždě napsal knihu nazvanou Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty. Kniha vyšla v německém jazyce v 1881 a teprve 1904 česky; v té době už byl Jan Masaryk natolik vyspělý, aby dokázal vnímat její poselství. Nepochybuji o tom, že v rodině Masarykových se o té knize mluvilo. A TGM sebevraždu rozhodně odsuzoval jako důsledek ztráty morálky. Jan by se jeho odkazu dobrovolně nezpronevěřil.
  5. Dalším vážným argumentem proti sebevraždě je i to, jak Jan Masaryk několik dní předtím komentoval pokus o sebevraždu ministra Drtiny skokem z balkónu – bylo zřejmé, že něco takového je mu bytostně cizí. (Je otázka, zda Drtinův čin byla skutečně sebevražda. V té době probíhala podivná epidemie sebevražd a skok z výšky byl častým mechanismem smrti. To však už je jiný příběh.)
  6. Avšak i kdybychom připustili, že sebevraždu chtěl spáchat z důvodů bilančních nebo demonstrativních, tak by ji nikdy neprovedl takto. Určitě by se na to slušně oblékl, jak konstatuje jeho družka Marcie Davenportová – jednak kvůli své cudnosti, jednak proto, aby svému poselství dodal vážnost. A napsal by dopis na rozloučenou. Tělo Jana Masaryka však bylo oblečeno do pyžama, přičemž někteří svědci udávají, že kabátek od pyžama měl oblečený naruby.

Kromě jmenovaných osobnostních a psychologických důvodů je možno jmenovat i argumenty materiálního rázu:

  1. V bytě Jana Masaryka byl po smrti zjištěn neobvyklý nepořádek. Sebevrah před smrtí se obvykle o pořádek nestará. Spíše však má tendenci bilancovat a uklízet, než aby rozhazoval věci po bytě.
  2. Kdyby chtěl Jan Masaryk skočit z okna, proč by použil okno z koupelny, které bylo špatně přístupné, špinavé a těžko se otvíralo? A kdyby se chtěl zabít, proč by volil skok z okna, když věděl, že takový pokus o sebevraždu může selhat a skončit doživotním zmrzačením, což se stalo ministru Drtinovi. To by soudný člověk neriskoval. Naopak, je známo, že Jan Masaryk měl u sebe léky, které by v sebevražedném úmyslu mohl použít, a touto cestou by se dokázal usmrtit mnohem jednodušeji, komfortněji a spolehlivěji.
  3. Proti sebevraždě mluví i nález mrtvého těla: Sebevrah skáče z okna čelem do prostoru a ne pozadu, je odhodlaný – nemá strach, a jeho oblečení odpovídá jeho zvyklostem a je pro něj komfortní. Na okenním rámu však byly nalezeny zbytky stolice a na pyžamu byly utržené knoflíčky.
  4. Jan Masaryk v době pádu z okna pravděpodobně nebyl v bytě sám. Pád nastal určitě v noci, za tmy. Při objevení mrtvého těla bylo okno koupelny otevřené, ale v koupelně nebylo rozsvíceno. Je vrcholně nepravděpodobné, že by Jan Masaryk otvíral okno a lezl do něj potmě. Mnohem věrohodnější je představa, že světlo v koupelně dodatečně někdo zhasl.

Pro úplnost je nutné na tomto místě dodat, že podle výpovědi svědků Jan Masaryk o sebevraždě před svou smrtí opakovaně mluvil. To však ještě neznamená rozhodnutí ji provést. Možná si tak jen ulevoval, asi jako když muž po mnohaletém manželství řekne o své ženě, že měl stokrát chuť ji zaškrtit – a přitom by to ve skutečnosti nikdy neudělal. Nelze vyloučit, že chtěl vytvořit falešný dojem, aby oklamal své nepřátele. Je dokonce možná i varianta, že o sebevraždě vážně uvažoval při hledání různých možných řešení. Toto vše lze připustit, ale všechny tyto možnosti není možno považovat ani za nepřímý důkaz, že takto provedená sebevražda byla skutečně příčinou jeho smrti.

Ad 3) Zbývá vražda, ale při podrobnějším zkoumání ani tato varianta nevyznívá dostatečně přesvědčivě.

  1. Na těle Jana Masaryka nebyly objeveny žádné stopy po střelném, bodném či jiném závažném poranění, které by předcházelo pádu. Smrt podle primárního lékařského ohledání i podle pitevního nálezu byla způsobena utržením vnitřních orgánů (srdce, aorty, jater a sleziny) v důsledku pádu. Jediným zevním poraněním – mimo rozdrcených nohou – byly povrchní odřeniny kůže v rozsahu 10 x 6 cm v krajině pupku.
  2. Nebyly zjištěny žádné známky intoxikace. Okolnosti smrti ostatně neodpovídají následkům otravy.
  3. Pitevní protokol kromě toho jasně dokládá, že v době pádu byl Jan Masaryk ještě živý. Důkazem jsou krvácivé projevy na vnitřních orgánech, které by po smrti nemohly vzniknout.
  4. Proti možnosti, že by Jana Masaryka někdo zavraždil a poté vyhodil jeho bezvládné nebo mrtvé tělo z okna, mluví i poloha jeho těla vzhledem k oknu koupelny. Bezvládné tělo by při své značné hmotnosti dopadlo nepochybně přímo pod okno a nikoli 3 metry od zdi, a navíc i poněkud stranou od okna koupelny. Je nutné si uvědomit, že okenní otvor byl příliš malý a v koupelně bylo příliš málo místa na to, aby bylo možné tělo rozhoupat a oknem prohodit. Představu, že by někdo lezl s těžkým bezvládným tělem na okenní římsu, považuji za zcela absurdní.
  5. Ani představa, že by Jana Masaryka někdo násilím vyhodil z okna, se nejeví jako pravděpodobná. Jan Masaryk byl velký muž, vážil jistě přes 90 kg. Okno koupelny bylo uprostřed přepaženo příčkou, otevřena byla jen jeho dolní část. Velikost okenního otvoru podle dostupné fotodokumentace činila cca 1 x 1 metr. Výška dolního okraje okna nad podlahou byla také přibližně 100 cm. Takovým otvorem by nebylo možné vyhodit bránícího se člověka bez předchozího zápasu, který by zcela jistě zanechal na rukou zavražděného i jinde na jeho těle stopy násilí. Nic takového však lékařská ohledací zpráva, pitevní protokol ani výpovědi svědků neuváděly.
  6. V Masarykově bytě byl nalezen nepořádek, ale nebyly zde popsány známky svědčící o proběhlém zápase ani stopy po použití zbraní (roztrhané textilie, rozlámaný nábytek, poškozené zdi, nábojnice nebo otvory po kulkách). Okno koupelny bylo otevřené, ale ne rozbité.

Hlavní argumenty zpochybňující vraždu se opírají o výsledky lékařského ohledání ještě na místě nálezu mrtvoly (policejní lékař MUDr. Teplý) a zejména o následný pitevní nález (soudní lékař prof. MUDr. Hájek). Nabízí se proto podezření, že lékařské protokoly mohly být zmanipulované. Proti tomuto podezření svědčí shoda obou nálezů, a také skutečnost, že v obou případech prohlíželi lékaři mrtvé tělo v přítomnosti svědků a nemohli si dovolit klamat. Je však možné připustit, že závěrečný verdikt o příčině smrti, který v obou případech zněl „sebevražda“, byl vynucen nějakou formou nátlaku. Lze předpokládat, že oba lékaři pociťovali určité pochyby, nicméně okolnosti si žádaly projevit jasné stanovisko a žádné známky svědčící o zjevném zevním násilí nebyly nalezeny.

Kdo tedy za smrtí Jana Masaryka stojí?

V nepřehledné situaci je logické obrátit pozornost na výpovědi svědků a nejbližších spolupracovníků Jana Masaryka. Touto cestou se vydali autoři knih vydaných v roce 1990 a 2021 (viz závěrečný seznam zdrojové literatury). Jejich pátrání však navzdory velkému úsilí a maximální pečlivosti žádné rozřešení nepřineslo, protože dostupné svědecké výpovědi vyznívají zcela protichůdně. V březnu 1948 komunisté v ČSR upevňovali svou moc a neváhali přitom použít velmi drastické prostředky, včetně mučení, dlouhodobého odnětí svobody, nucených prací, postihu rodinných příslušníků, a nakonec i trestu smrti. Četné tresty měly exemplární charakter a sloužily k zastrašení obyvatelstva. Za těchto podmínek se někteří svědkové báli vypovídat nebo upravovali své výpovědi podle tlaku ze strany režimu. I nejbližší Masarykovi spolupracovníci jako komorník Bohumil Příhoda nebo tajemníci JUDr. Václav Špaček a JUDr. Antonín Sum pak byli schopni v souladu s oficiálním narativem prohlásit, že příčinou jeho smrti byla sebevražda. Vrcholným příkladem takových falešných informací je protokol o roli diplomata Jana Bydžovského, který se přiznal k vraždě Jana Masaryka, vylíčil však tuto událost nereálným způsobem a později celou svou výpověď popřel.

Všechny prameny svorně popisují, že Jan Masaryk byl citlivý, laskavý a lidový. Není pravděpodobné, že by měl osobního nepřítele. Měl však ve výbušné době velmi důležité politické postavení. Jeho výroky a projevy svědčí o tom, že si upřímně přál, aby vládní politika byla více sociální. Po válce proto přijal účast v pro-sovětsky orientované vládě. Při únorových událostech na rozdíl od ostatních nekomunistických ministrů nepodal demisi, čímž podpořil legitimitu Gottwaldovy vlády. Stále ale zůstával demokratem a nastupujícím politickým vývojem byl znechucen.

Stalinovi i jemu oddaným tuzemským politikům se musel Jan Masaryk jevit přinejmenším jako velmi nespolehlivý spojenec. V této době se rozhodovalo o dalším osudu Československa nadlouho dopředu a tito politici potřebovali mít události v plném rozsahu pod kontrolou. Po demisi demokratických ministrů 20. února 1948 a přijetí této demise prezidentem republiky 25. února bylo nyní na středu 10. března naplánováno představení nové vlády. Pro-sovětští tušili, že Jan Masaryk odmítá jejich činnost nadále podporovat. Proto Masaryka v neděli 7. března navštívil zvláštní zmocněnec sovětské vlády Valerian Zorin. Oba muži spolu podle výpovědí dvou svědků, Václava Topinky a JUDr. Václava Špačka, hovořili jen velmi krátce a bylo zřejmé, že se nedohodli.

Ve svědeckých výpovědích se opakovaně vyskytují zmínky o tom, že v noci z 9. na 10. března navštívilo Jana Masaryka skupina tří nebo čtyř mužů. Po jejich odchodu byl Jan Masaryk nalezen mrtvý pod oknem koupelny. Celá akce byla musela být zinscenována v průběhu 1-2 dnů a musela mít vysokou politickou podporu. Zachovalo se jen několik pozoruhodných podrobností: Dne 9. března byl z Černínského paláce náhle vystěhován správce budova, pan Štorkán, podle svědectví velmi pečlivý muž. A podle výpovědi několika svědků byly v noci vypnuty telefony v celé čtvrti. Pana Straku, který na ministerstvu normálně pracoval jako úředník na oddělení pasů a víz a na tuto noc měl rozepsanou noční službu, údajně někdo přechodně uzamkl ve vrátnici, takže se nemohl dostat ven. Jeho výpověď byla zaprotokolována, ale později prohlášena za nedůvěryhodnou a dále jí nebyla věnována pozornost; pan Straka byl označen za fantastu.

Jména mužů, kteří v tuto noc vnikli do Masarykova bytu, nejsou z dnešního pohledu již tolik důležitá, všichni jsou nyní jistě již po smrti. Významnější je jiná úvaha: jestliže byli k Janu Masarykovi vysláni v tomto počtu, nebylo jejich cílem jej zabít. Kdyby měl být zavražděn, pak by bylo logické vyslat za ním jediného profesionálního zabijáka, on by takový úkol jistě splnil. Mohl svou oběť jednoduše zastřelit anebo, kdyby bylo potřeba utajit, že šlo o násilnou smrt, ji mohl ve spánku omámit třeba éterem a pak udusit polštářem, aby to vypadalo jako přirozená smrt.

Zde šlo evidentně o něco jiného: vetřelci chtěli na Janu Masarykovi vymámit nějaké písemné prohlášení, které by ho trvale zdiskreditovalo, a tím ho držet v hrsti. Proto jich muselo být víc. Potřebovali mít nad Janem Masarykem fyzickou, ale i argumentační převahu, a je také možné a dokonce pravděpodobné, že mezi vetřelci byl člověk, který měl za úkol své kolegy hlídat. Dohromady měli působit hrozivě, ale cílem jejich návštěvy neměl být mrtvý Masaryk, nýbrž poslušný Masaryk. Pravděpodobně s sebou ani neměli zbraně. Teprve poté, když bylo zřejmé, že Jan Masaryk na tuto hru nepřistoupí, bylo nutné ho umlčet, aby nemohl o této události podat zprávu.

Nyní je namístě položit si několik otázek a přidat nejpravděpodobnější odpovědi:

Otázka 1: Jestliže malým oknem nikdo nevyhodil bránícího se Jana Masaryka ani jeho bezvládné tělo, jak se do toho okna dostal?

Musel tam sám vylézt.

Otázka 2: Proč Jan Masaryk lezl v noci v pyžamu do okna koupelny, které bylo malé a špatně se otvíralo?

Protože utíkal pronásledovatelům a toto byla jediná úniková cesta.

Otázka 3: Kdo a jak zorganizoval návštěvu tajemných mužů v noci před nalezením Masarykova mrtvého těla?

Dělo se to v chvatu: správce byl vystěhován na poslední chvíli, naproti tomu službu mající vrátný vyměněn nebyl – nebyl čas hledat náhradu – tak ho jen zamkli. A na čas vypnuli telefony. Tohle nemohli zorganizovat ani členové domácího odboje ani žádní soukromníci. Takovou činnost mohlo vyvinout jen ministerstvo vnitra a/nebo STB.

Jak se tedy mohla celá událost odehrát?

Jan Masaryk prožíval těžké období. Viděl, že se hroutí jeho snaha zachovat v Československu demokracii, že mu jsou potichu odebírány pravomoci a že nemá reálnou šanci tento vývoj ovlivnit. V tom ho utvrdila i návštěva u prezidenta Beneše. Když mluvil o tom, že se vším skončí, nemyslel na to, že by ukončil svůj život, ale že ukončí své politické působení. Měl přece velké plány, chtěl jít ve šlépějích svého otce, chtěl pomoci budovat demokratický stát, snad snil i o tom, že se také stane prezidentem. To vše nyní musel opustit.

Situace se vyhrotila demisí ministrů. Na středu 10.3. bylo naplánováno představení nové vlády a Masaryk se toho už nechtěl zúčastnit. Komunisté to věděli nebo tušili, a protože potřebovali, aby vše proběhlo přesně podle jejich připraveného scénáře, museli ho předem přimět k poslušnosti. Proto na poslední chvíli zinscenovali noční návštěvu, která měla Jana Masaryka překvapit v době, kdy bude sám, a ještě navíc rozespalý.

Nezvaní návštěvníci úspěšně pronikli k Masarykovi do bytu; podrobnosti o tom, jak se tam dostali, už pravděpodobně nebude možné zjistit, protože všechny stopy byly pečlivě zahlazeny a svědci odveleni jinam, zastrašeni nebo navždy umlčeni.

Představuji si, že vetřelci zastihli Jana Masaryka už posteli, někdy kolem půlnoci. Protože za ním přišli s nabídkou dohody, nechali ho zpočátku, aby se cítil do jisté míry volně. On byl v pyžamu, tak si aspoň přes pyžamo vzal župan a na nohy trepky. Byl to přece jen ministr a noblesní muž, proto myslím, že by s nikým nejednal oblečený jen do pyžama. Pak opatrně začalo jednání. Možná spolu i kouřili; řekl bych, že nedopalky v popelníku, kde bylo identifikováno několik různých druhů cigaret, pocházejí z doby před vraždou, a ne po vraždě. Očekával bych, že Jan Masaryk při takové příležitosti zkusil zvednout telefon a někomu zavolat – ale telefony byly odpojeny. Tehdy Masaryk naplno pochopil, o co jde. Aby získal čas, použil prastarý trik a oznámil – ještě stále ve zdánlivě přátelské atmosféře – že potřebuje vykonat tělesnou potřebu, a oni mu to nemohli odepřít, protože pořád ještě se snažili ho přesvědčit po dobrém. Ovšem i oni věděli, že to může být výmluva, a zůstávali ve střehu.

Myslím, že Jan Masaryk do té doby neměl potřebu se ve své koupelně zamykat, zámek na dveřích byl jen formální a chatrný. Jestliže chtěl Masaryk nyní utéct, neměl mnoho času. Možná pustil vodu do umyvadla, aby vytvořil zvukovou clonu, shodil trepky, shodil župan ve spěchu i s kabátkem od pyžama, ten si pak ve stresu oblékl naruby, a snažil se otevřít okno. K tomu ale zřejmě musel odsunout lavici stojící pod oknem. Okno však bylo zatuhlé a jeho otevření se neobešlo bez hluku. Vetřelci pochopili, že se děje něco nepatřičného a snažili se proniknout dovnitř. Jan Masaryk v té chvíli už lezl do okna. Možná chtěl utéct po římse, ale když otevřel okno, uvědomil si, že to nedokáže. Venku byla tma a zima a pod oknem propast.

Když se vetřelci dobývali do koupelny, byl už Jan Masaryk pološílený strachy, věděl, že je v bezprostředním ohrožení života, a přitom nemá jak utéct. Proto neudržel stolici, která umazala pyžamo i rám okna. Postavil se v sebeobraně v okně a otočil se proti svým pronásledovatelům. Zde je nutné připomenout, že okno mělo v polovině vodorovnou příčku, takže použitelná výška okna byla přibližně 100 cm. Masaryk tedy mohl stát buď před příčkou (uvnitř) nebo za příčkou (venku) a držet se rámu okna a omítky. Chtěl uniknout, proto myslím, že stál na parapetu vně okna. Tím byl od útočníků aspoň zčásti oddělen, ale zato se musel usilovně držet zdi. Proto mu po smrti našli zbytky omítky a laku za nehty. Pravděpodobně křičel o pomoc a vetřelci se báli prozrazení, takže ani oni neměli čas na rozmyšlenou, museli jednat rychle. V koupelně bylo málo místa, proti Masarykovi mohl stát vždy jen jediný muž. Masaryk stál na okenním parapetu a mohl proti dotírajícímu útočníkovi kopat.

Představuji si, že jeden z útočníků se vrátil do ložnice a přinesl odtud polštář jako štít, ale později ho jako nepotřebný odhodil do vany. Mezitím totiž jiný útočník dostal lepší nápad: popadl židli a použil ji jako štít i zbraň, jak se to dělá při hospodských rvačkách. Tou židlí vší silou vyrazil proti Masarykovi, zasáhl ho do břicha (kde pak byly nalezeny oděrky) a doslova ho tak odhodil od okna. Úder do oblasti břicha byl logický, protože Masaryk v okně byl přibližně metr nad zemí a horní polovinu těla měl krytou horní částí okna, která zůstala zavřená.

Způsob pádu pak závisí na tom, jak se Jan Masaryk držel rámu okna. Podle umístění odřenin je zřejmé, že tělo bylo zasaženo v oblasti pupku, čili přibližně v místě těžiště. Úder byl zřejmě veden ze šikma, z prostoru, kde je na plánku zakresleno umyvadlo. Proto tělo neleželo přímo v ose okna, ale trochu stranou, a proto se také mohlo při pádu stočit a dopadnout částečně na bok. Hlavním místem dopadu ale nepochybně byly nohy, které měly pádem rozdrcené paty i kosti nártů.

Známá fotografie mrtvého těla byla s největší pravděpodobností dodatečně naaranžovaná; svědčí o tom rozbor stínů, které neodpovídají ranní hodině, jak si povšimla publicistka Václava Jandečková. Umístění těla vzhledem k budově Černínského paláce však bylo zachováno, přinejmenším jeho vzdálenost od okna koupelny žádný svědek nezpochybnil.

Bylo jen náhoda, že Jan Masaryk nedopadl na obličej, takže ten nebyl znetvořen. To, že v okolí pádu nebyly kaluže krve, lze dostatečně vysvětlit tím, že při pádu prasklo srdce a aorta, a to vedlo k okamžitému poklesu krevního tlaku. Pitevní protokol potvrdil masivní krvácení do hrudní a břišní dutiny. Drobné poranění na pravém spánku mohlo vzniknout při dopadu hlavy na zem.

Protože Masaryk před smrtí křičel a vetřelci se báli prozrazení, neměli čas. Rychle proto vyklidili byt a zanechali v něm nepořádek. A pak neprodleně informovali své nadřízené. Kdo konkrétně noční návštěvu nařídil a zinscenoval, nevíme, lze jen tušit, že stopy směřují k STB a k ministerstvu vnitra.

Všechny stopy byly nicméně velmi rychle zametány. Vyšetřování případu bylo neprodleně odebráno kriminalistům a svěřeno pracovníkům ministerstva vnitra. Ministr vnitra Václav Nosek již v odpoledních hodinách vytyčil oficiální narativ, když sdělil šokovanému národu, že Jan Masaryk spáchal sebevraždu – přestože vyšetřování sotva začalo a nebyla ani provedena pitva. Později byli všichni Masarykovi blízcí spolupracovníci přeřazeni na jinou práci a současně byl vyvíjen nátlak na všechny osoby v jeho okolí, aby podporovaly oficiální stanovisko. Kombinací tohoto nátlaku, cenzury i autocenzury bylo dosaženo žádoucího stavu: nejistota o příčinách Masarykovy smrti trvala desítky let a pro mnohé zůstává dodnes.

Závěrečné slovo

Jsem si vědom, že předložená rekonstrukce smrti Jana Masaryka je jen jednou z řady hypotéz. Nemám žádný důkaz, že se události odehrály právě takto. Nicméně myslím si, že moje vysvětlení je v souladu se známými fakty a vcelku věrohodně odpovídá na většinu nevyjasněných otázek.

Podle mého názoru nebyla smrt Jana Masaryka způsobena sebevraždou, ale nešlo ani o předem plánovanou vraždu. Dalo by se říci, že šlo o nešťastné završení marného boje Jana Masaryka, původně o zachování demokracie, a nakonec už jen o zachování osobní integrity, navzdory nelítostné mocenské zvůli provázející tuto fázi boje o charakter poválečného státního uspořádání. Domnívám se, že Jan Masaryk zaplatil životem za věrnost svým ideálům a jeho smrt lze připsat do seznamu násilností a křivd, které byly s nástupem komunistické diktatury v naší zemi spojeny.

Hlavní zdroje dat:

P. Kettner, I. M. Jedlička: Proč zemřel Jan Masaryk? Horizont, Praha, 1990.

A. Sum, E. Vlček: Poselství Jana Masaryka. Vesmír 1994; 73(9): 490.

J. Havel: Smrt Jana Masaryka očima kriminalisty. Lípa, Zlín, 1998.

V. Jandečková: Svědectví o smrti Jana Masaryka. Academia, Praha, 2021.

Fotografie:

https://radiozurnal.rozhlas.cz/pad-jana-masaryka-byl-iniciovan-vnejsi-silou-vychazime-z-exaktnich-experimentu-7180754

https://cesky.radio.cz/kde-zemrel-jan-masaryk-8166763

https://www.minulost.cz/?q=cs/fotografie-ke-smrti-jana-masaryka

chybí ještě nákres Masarykova bytu, uveřejněný např. v knize V. Jandečkové na str. 177.

tt
Ondřej Neff
11. 2. 2025

Janě Maláčové se nepodařilo zvrátit situaci SOCDEM.

Tomáš Vodvářka
11. 2. 2025

Budu bit, haněn, osočován, skandalizován jako zastydlý boomer.

Jan Bartoň
11. 2. 2025

Předčasné volby do německého parlamentu se blíží.

Tomáš Břicháček
11. 2. 2025

Nedávné krize pomohly zelené plány posílit a urychlit.

čtenáře Ohlas
11. 2. 2025

Mendel poprvé prezentoval výsledky bádání na poli dědičnosti.

Aston Ondřej Neff
10. 2. 2025

Babišovi se můžeme smát, že prohlašuje „Green Deal je mrtvý“.

Aston Ondřej Neff
8. 2. 2025

Třeba mě zažalujou, kéž by mě zažalovali, Okamurovi to vyšlo.

Chechtavej tygr
8. 2. 2025

Stojí nervózní chlap na mostě, na krku má provaz...

bigben Benjamin Kuras
8. 2. 2025

Vlády nemají jiné peníze než ty, které sebraly občanům.

Ondřej Neff
11. 2. 2025

Janě Maláčové se nepodařilo zvrátit situaci SOCDEM.

Lidovky.cz, ČTK
11. 2. 2025

Už ne papírová brčka, vrátíme se k plastovým, prohlásil americký prezident Donald Trump a podepsal...

Lidovky.cz, ČTK
11. 2. 2025

Většina německých voličů by si po spolkových volbách přála vládu velké koalice konzervativní unie...

ČTK, Lidovky.cz
11. 2. 2025

Americký prezident Donald Trump oznámil zavedení 25procentního cla na dovoz oceli a hliníku do USA,...

Lidovky.cz, ČTK
11. 2. 2025

Ptákem roku 2025 je konipas horský. Lidově se označuje jako třasořitka, třasolka nebo cacorka, což...

Lidovky.cz, ČTK
11. 2. 2025

Někdejší hokejový reprezentant a bývalý asistent českého národního týmu Martin Erat byl v USA...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz