Letošní dovolenou jsme vybrali někdy na počátku roku a zvolili tentokrát cestu do Slovinska. Letadlo jsme „zrušili“ a vydali se poznávat svět autem, což má také své výhody a nevýhody.

Slovinsko je malá země, která se nechá autem projet za pár hodin. Častokrát jsme jím projížděli při cestách do Chorvatska a tentokrát jsme se rozhodli podívat se právě a jenom sem. Něco jsme si přečetli v průvodcích, něco jsme pobrali v rodině a vyrazili.

Zell am See a Grossglockner

Protože jsme již „zralého věku“, cestu tam jsme rozložili do tří dnů. První den jsme vyrazili z domova do Alp v Rakousku. Dojeli jsme do Zell am See – k jezeru Zeller See – kolem něhož je možné chodit dlouhé hodiny. Výběr nebyl náhodný. Další den jsme se totiž chystali projet Grossglocknerskou silnici a Zell am See je blízko.

Zell am See je mimo jiné pozoruhodné tím, že leží na železniční trati, která toto místo spojuje s řadou měst Rakouska a vlaky jím projíždí co deset minut jeden.

Druhý den jsme využili příznivého počasí – ráno bylo skoro jasno – a vydali se na Grossglocknerskou silnici. Je to cesta, kterou se dostanete do nadmořské výšky přes 2500 m.n.m. – vrchol Edelweissspitze – a to autem. Pohled na okolní vrcholky hor stojí za to. Cestou jsme museli dávat pozor hlavně na cyklisty, kterých tu do kopců mířili desítky. Autem se na cestu dostanete po zaplacení mýta kolem 40 EUR za osobní auto. Pak sjedete o pár set metrů níž a vyjedete do blízkosti hory Grossglockner. My měli to štěstí, že jsme i přes zvětšující se oblačnost zahlédli alespoň na chvilku vrchol.

Přejezd do Slovinska k jezeru Bohinj

Po sjezdu z Grossglocknerské silnice jsme zamířili do Slovinska. Mezi Rakouskem a Slovinskem byl otevřen tunel Karavanky, který je téměř 8 km dlouhý a jeho projetí je zážitek sám o sobě. My ho projeli oběma směry v pohodě a bez front za mýtné 9 EUR, ale při cestě tam byla kolona aut ze Slovinska do Rakouska proti nám bezmála 5 km dlouhá, takže to někdy chce výdrž. Ve Slovinsku jsme zamířili do ubytování u jezera Bohinj . To leží v Julských Alpách Slovinska asi 30 km od mnohem známějšího jezera Bled. Bohinj má ale jednu ohromnou výhodu. Hned kousek od jezera je totiž lanovka na Vogel, která vás doveze do nadmořské výšky přes 1500 m.n.m. a odtud máte za příznivého počasí nádherný rozhled po Julských Alpách s nejvyšším vrcholem Triglav. Jízdenka na Vogel stojí 34 EUR, senioři jako my jsme dostali slevu 5 EUR.

Po výstupu z kabinové lanovky ve výšce1535 m.n.m. se můžete vydat po cestách v okolí nebo vyjet sedačkovou lanovku ještě o pár set metrů výš až na vrch Vogel 1922 m.n.m. Můžete tu strávit celý den, my jsme byli vázáni na ubytování u moře a pobyli několik hodin.

Pobřeží Slovinska

K moři jsme dojeli v neděli odpoledne. Ubytováni jsme byli v krásném a klidném hotelu ve Strunjanu (součást města Portorož). Moře tu bylo krásně čisté, vstup do moře kamenitý, takže boty na plavání se hodí. Po snídani jsme se vydali k moři, tam pobyli tak do dvou až tří hodin odpoledne. Výhodou byla doba pobytu – mimo hlavní letní sezónu – takže lidí málo. Moře bylo už teplé – 22 až 25 stupňů.

Po koupání a krátkém odpočinku jsme zajeli do blízkých měst. Délka slovinského pobřeží není velká, několik desítek kilometrů, ale města jako Piran či Izola stojí za prohlídku.

Guiseppe Tartini byl významný benátský violoncellista a skladatel 18. století a narodil se v Piranu. Jak v Izole, tak i Piranu jsou úzké uličky, protože místa bylo málo.

Postojnska jama

Pokud jste ve Slovinsku, bylo by neodpustitelným hříchem minout nádherný skvost přírody – krasové jeskyně v Postojne. Je to ohromný krasový útvar, který nemá ve světě velkou konkurenci. Naše Macocha a Punkva jsou ohromné a vynásobte to tak deseti a máte představu o tom, jak vypadá jeskyně tady. Uvnitř jeskyní jezdí úzkokolejný vláček, který vás asi po třech kilometrech v podzemí doveze k prohlídce pěšmo. Ta trvá asi jednu hodinu a uvidíte divy světa. Ať už jste na pobřeží kdekoli, cesta do Postojne zabere autem necelou hodinku. Vlastní prohlídka pak trvá asi hodinu a půl a pokud ještě zavítáte na další památky regionu, může to být celodenní výlet. Musíte se samozřejmě připravit na to, že je tu plno lidí z celého světa. Ročně totiž navštíví tuto jeskyni bezmála milion návštěvníků, a i v červnu mimo hlavní sezonu jsme tu zažili „bzukot“. Doporučuji si koupit lístky na přesnou hodinu vstupu online a být tu alespoň o hodinku dřív.

Závěr

Na týden, který jsme strávili ve Slovinsku, budeme dlouho vzpomínat. Cestou autem můžete vidět krajinu a přírodu, která vás doslova omráčí. Pokud projedete i rakouské Alpy v okolí Grossglockneru, budete mít za krásného počasí kulisu hor stále na dosah. Slovinsko má kromě jezer, která jsou i v Rakousku, samozřejmě ohromnou výhodu v tom, že má kousíček moře. I tady je stále co pozorovat a slovinská pobřežní města stojí za návštěvu. Blízko je i do Terstu v Itálii, který také stojí za návštěvu.

Samostatnou kapitolou je slovinština. V psané formě lze pozorovat výraznou shodu u některých slov s češtinou, jindy je třeba zapojit trochu fantazie a některá slova jsou prostě nesrozumitelná. Domluvíte se anglicky, německy a i česky, pokud potkáte chápavý protějšek.

A ještě jeden závěr z cesty autem se hodí zmínit. Zatímco v Rakousku se obecně dopravní předpisy dodržují a rychlost se nepřekračuje, ve Slovinsku místní i většina zahraničních řidičů omezení rychlosti na dálnici nerespektují a jezdí se velmi rychle – na osmdesátce klidně 110. Takže při cestě autem je nutné být přiměřeně ostražitý. A to i na našich dálnicích a silnicích.