Mohlo to být úžasné století, tedy alespoň jeho druhá polovina. Mohlo se to tu hemžit zásadními objevy tak, jako v antickém Řecku nebo Egyptě, tak jako v Evropě a USA devatenáctého a dvacátého století. Nebude. Alespoň u nás ne. Naše školství se nejspíše vydá docela jiným směrem. Ke kultu individualismu a sebezpytu.

Občas říkám, že každý národ dostal od pánaboha určitou dávku pedagogického a didaktického nadání, ale my Češi už jsme si všechno vyčerpali osobou Jana Ámose. A tak si hrajeme se zaváděním a rušením jedenáctiletek, devítiletek nebo osmiletek pořád dokolečka dokola. Za připomínku stojí i prosazení a opětovné zavržení množin do matematiky na základních školách - matematický obor moderní a užitečný, ale implementovaný nešikovně a nedůsledně. Nedávné Rámcové vzdělávací programy (RVP) byly pedagogy zprvu odmítány i vítány, posléze spíše vítány, a ke konci víceméně brány jako něco samozřejmého, ale nepříliš důležitého.

I přišel čas na reformu. Postavme RVP opět na piedestal a v záři reflektorů je oprašme a revolučními metodami inovujme! Nového člověka chtěla vytvořit Velká francouzská revoluce, Lenin, Hitler, Mao i Gottwald (“My jsme mládež nová, mládež Gottwaldova!“). Nyní jej budeme tvořit my s využitím převratu ve školství. Chceme člověka pečujícího o potřeby naší planety, jako by planeta mohla mít nějaké potřeby a jako bychom - i kdyby je měla - jí je mohli a měli splnit. Vytvoříme zároveň člověka zahloubaného do své jedinečné osobnosti, své důstojnosti, svého genderu. Člověka usilujícího o společenské vztahy odpovídající Marťanům ovládaným ušlechtilým Agirem v románu J. M. Trosky Zápas s nebem (normální pozemšťan tamní předokonalou a přehumanistickou civilizaci označil slovem „nuda“). To byla ovšem sci-fi či spíše jen „-fi“.

Mohli jsme se vrhnout na podporu matematických talentů - vzpomeňme, jak se lidstvu hodil Adam Bernau v seriálu Návštěvníci! Mohli jsme v dětech posilovat touhu po pravdě a po objevování objektivně existujícího okolního světa, který neodpovídá a nebude odpovídat něčím ideálům. My půjdeme cestou hledání důstojnosti a wellbeingu.

Naše školství, zdá se, se do budoucna zaměří na to, aby byli žáci spokojení. Pochopí, že určitý občasný diskomfort je normální, a navíc je hnací silou lidského usilování? Pochopí, že člověk je jediný sociálně žijící živočich, který může a má být svou prací prospěšný i lidem, které nikdy v životě nepozná? Že člověk do nekonečna řešící pocity své a svých přátel už prostě nemá dost času být ještě užitečný ostatním? Dozvědí se žáci podle nových RVP, že někdo prostě musí upéct chleba, těžit písek, zkoumat přírodní vědy, zboží nejen rozvážet, ale především umět vyrábět? Kéž by...

Z autorova webu Paleta názorů a ptákovin