Proč u nás tolik věcí musí řešit politici? Proč se média zabývají panem Putnou? Proč svěřujeme udělování profesorského titulu prezidentovi republiky?

Jde to i bez státu

Třeba v USA také neuděluje profesorský titul prezident ani jiný politik. Je to věcí škol. Jeden příklad od nás, než mi začnete nadávat do extrémního liberála, který by vše vymanil z kontroly státu: Vysokoškolské docenty v České republice také nejmenuje žádný politik, udělení docentury je věcí škol (byť jen pár státem vyvolených škol smí povyšovat učitele na docenty).

Kdyby i povýšení na profesora bylo věcí škol, nemuseli bychom řešit, jestli se Zemanovi líbí nebo nelíbí Putna. V politice bychom pak mohli místo pseudoproblémů řešit důležitější věci, třeba jaká má být výše daní, jestli máme nebo nemáme být členem EU, jestli má mít vláda právo hospodařit na dluh apod.

Problém jsou státní tituly Bc. a Mgr.

Proč vlastně vůbec v České republice řešíme profesory skrze politiku, dokonce skrze prezidenta?

V našem polostátním systému vysokého školství je státní – prezidentem jmenovaný – profesor podmínkou akreditace studijního programu, který uděluje státní bakalářské a magisterské tituly. Žádná škola nemůže poskytovat bakalářský nebo magisterský program, když nemá od státu (ministerstva) schválenou akreditaci a ta nebude schválena, když škola nebude zaměstnávat dost státních profesorů.

Nařízení vlády stanoví státní bakalářské a magisterské tituly jako podmínku zařazení do vyšší platové třídy (platy ve státní správě se řídí tabulkami a platovými třídami podle vzdělání a délky praxe). I proto mnoho studentů studuje vysokou školu méně kvůli nabývaným znalostem a více kvůli titulu.

Existence státních titulů pokřivuje vzdělávací trh. Kdyby školy udělovaly své vlastní tituly, lidé by více studovali kvůli znalostem a méně kvůli titulům. Než mi vynadáte za anarchistické sklony: Takto to funguje třeba v jazykovém vzdělání. Jazykové školy nepotřebují k výuce jazyka akreditace, lidé je studují kvůli znalostem a ne kvůli titulu. Školy mohou vyučovat i bez státní akreditace a poskytovat nějaký soukromý titul (např. MBA) nebo vlastní osvědčení – pak se ale nesmí jmenovat "vysoká škola".

Kdyby stát zaměstnával méně lidí, více mezd by se určovalo na trhu dohodou zaměstnance a zaměstnavatele namísto tabulek. Více by záleželo na schopnostech a znalostech, méně na titulu. Školy by byly motivované budovat svoji dlouhodobou reputaci.

Potřebujeme vysoké školství, kde by více šlo o znalosti, a méně o titul. Nepotřebujeme, aby půl populace mělo vysokoškolský titul. Potřebujeme, aby studovali ti, kteří budou přesvědčeni, že se jim vysoká škola vyplatí pro nabyté znalosti.

Jak zbavit vysoké školství chronických problémů

Do českého vysokého školství příliš zasahuje stát. Nad školami má absolutní moc všemocná státní "Akreditační komise".

Vezměme prezidentovi republiky pravomoc udělovat titul profesora. Tuto pravomoc můžeme prezidentovi snadno vzít i bez změny Ústavy, protože mu ji nedává ústava, ale běžný zákon (o vysokých školách). Dnešní systém, který ukládá počet státních profesorů jako podmínku akreditace, vede k zaměstnávání stařičkých profesorů, kteří nejsou dávno pro školu cenní schopnostmi, ale jen doživotním titulem. Zrušme požadavky na profesory. Větší roli musí hrát prestiž školy, kvalita výuky a zájem studentů a menší roli musí hrát přízeň dnes všemocné akreditační komise a počet profesorů.