Soudruh Husák by byl na naše studenty humanitních oborů pyšný

Závěry XIV. sjezdu KSČ z roku 1971 v oblasti školství plníme. Soudruh Husák tehdy radil, abychom postupovali obezřetně a uvážlivě. A to se nám podařilo. Absolventů humanitních oborů sice máme víc, než by nechala příroda bez umělého zásahu člověka přežít, zato jsou ovšem konečně dostatečně ideově ukotvení, což lze snadno vyčíst z jejich veřejných projevů na různá aktuální politická, společenská, kulturní a ekonomická témata. V kombinaci s tzv. neziskovými organizacemi excelují například v oblastech environmentalismu, feminismu, genderu, nebo multikulturalismu. Po čuchu pak poznají všechny požírače žab, bijce motýlů, šovinisty, rasisty, xenofoby a jinou společenskou škodnou.

Devalvace vysokoškolského vzdělání a stále horší uplatnění mladých lidí po studiu není zdaleka jen náš problém. Rozvoj humanitních oborů na většině starého kontinentu jde ruku v ruce s přetrvávajícím socialistickým školstvím, jehož hlavní úlohou je vymezit mantinely a držet uzdu už od mládí. Jedním z důsledků je následná neuplatnitelnost absolventů. Nejnověji proto přišla Evropská komise s návrhem, aby z prostředků Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí byla již letos uvolněna jedna miliarda eur. Prý by díky tomu mohlo až 650.000 z nich získat rychleji práci. „Mladí lidé v Evropě potřebují zaměstnání a potřebují je hned. Nemůžeme akceptovat skutečnost, že v současné době více než každý pátý mladý člověk nemůže nalézt uplatnění na trhu práce,“ říká Marianne Thyssenová, komisařka pro zaměstnanost, sociální věci, dovednosti a pracovní mobilitu. V Řecku či Španělsku je to dokonce každý druhý, v Portugalsku nebo Itálii každý třetí. Ani nevím proč, ale vzpomněl jsem si v souvislosti s navrhovaným opatřením soudruhů z Bruselu na slavnou hlášku „jedeme zkratkou pánové, je to sice dál, ale zato horší cesta“.

Pokud se člověk nepoučí z historie, je odsouzen ji opakovat. Současně s tím sice zní heslo o matce moudrosti v podobě opakování téměř jako kvadratura kruhu, ale pojďme do toho. Vynechme EU a zaměřme se jen na náš stát. „Socialistický výchovně vzdělávací systém, který se má v naší socialistické zemi v údobí vědeckotechnické revoluce a v podmínkách třídně rozděleného světa rozvíjet, vychází z cíle komunistické výchovy a je v předložených podkladech charakterizován jako systém celoživotní výchovy a vzdělávání socialistického člověka. Jednou z důležitých funkcí tohoto systému je utvářet člověka tak, aby měl trvalý zájem o své vzdělávání, o svůj vlastní růst - a to v souladu s úsilím o poznání světa a rozvíjení socialistické společnosti - a aby byl na toto úsilí všestranně připravován. Jestliže konfrontujeme tento předpokládaný výchovně vzdělávací systém se systémem současným, zjišťujeme, že budeme musit věnovat pozornost celému systému a zvláště pak jeho počátečním a koncovým článkům.“ Tolik citace z hodnocení XIV. sjezdu KSČ, který nám v roce 1971 tak pěkně „uzavřel etapu krizového vývoje ve straně a ve společnosti a schválil plán dalšího rozvoje socialistické výstavby v naší zemi a plně obhájil platnost a prospěšnost marxismu-leninismu v této výstavbě a stál se manifestací socialistického vlastenectví a proletářského internacionalismu“.

Máme rok 2015 a můžeme být se sebou spokojeni. Věnovali jsme více než čtyřicet let pozornost celému systému, zvláště pak jeho počátečním a koncovým článkům. Na tom počátečním článku platíme z veřejných peněz studium humanitních oborů stále většímu počtu uchazečů a na tom koncovém článku platíme z veřejných peněz vznik umělých pracovních míst pro absolventy. Za posledních cca třináct let nám pak vzrostl jejich počet 2,5krát. Obezřetně a uvážlivě, jak to navrhoval Gustáv Husák. Na trhu práce o ně není zájem, ten je především o absolventy oborů technických, ale ty už skoro nikdo studovat nechce. V porovnání s těmi humanitními jsou totiž náročnější a jejich studenti nemají tolik času na volnočasové aktivity a zapojení se do budování světlých zítřků celé společnosti.

V prohlášení uvozujícím Ústavu Československé socialistické republiky, bylo napsáno:„Socialismus v naší vlasti zvítězil!“ A já v roce 2015 dodávám, že na plné čáře a nejen v naší vlasti. Vím to, patřím mezi Husákovy děti (*1970) a dobře si to, na rozdíl od dnešních studentů humanitních oborů, kteří nemají s čím srovnávat, pamatuju.

Převzato z blogu se souhlasem autora