Pamatuji si, jak moje maminka vyprávěla, že měli v základní škole šíleného učitele kreslení, který zřejmě trpěl tím, že se nestal oblíbeným malířem. Ovšem protože se mu nepovedlo státi se diktátorem, jako jiný neúspěšný malíř, vyžíval se na dětech. Žákům dával denně za domácí úkol kreslit výkresy. A protože byl dobře s těmi nahoře, nikdo, ani ředitel si mu netroufl říci, že je pošahaný. A tak všichni, rodiče, děti, prarodiče, všichni kreslili každý den výkresy do úplného zblbnutí.

Na tuto historku jsme si vzpomněl, když jsem četl diskuze o povinné maturitě, tak propagované salonními pedagogy a ministerskými úředníky. A abych věděl, o čem je řeč, podíval jsem se do přílohy vzdělávání v MfD ze dne 27. 2. 2007 na testy z jazyka českého pro pátou třídu. A zděsil jsem se. Předesílám, že jsem absolvoval pedagogickou fakultu UK s kvalifikací učitel odborných předmětů. A také jsem je učil. Dále jsem absolvoval ještě další vysokoškolské studium, též úspěšně. A kdo chce, jistě si najde na internetu že jsem autorem více než sedmnácti knih, které vyšly v několika jazycích a prodaly se v mnoha stech tisících výtisků. To neříkám proto, abych se chlubil. Ale pro informaci, že asi vím, o čem mluvím. Jsem dyslektik a dysgrafik, který nedokázal ve škole nikdy napsat správně gramaticky žádný diktát, ve kterém byly věty "Víly vily věnce u vily a psi na ně z vily vyli", což je idiotská věta a byla ještě idiotštější v době, kdy každou "vilu" zabavili bolševici. Také ono slavné "pan Bílý bílí bílý dům", což je věta snad ještě imbecilnější, ale kterou s nebývalou rozkoší používali všichni češtináři.

Suverénně jsem mněl pětku z každého diktátu, než mi paní učitelka Davidová, "dej jí Pánbůh lehký nebe", prozradila, že všechny záhady, kdy je "Fantíkovi bratři" a proč je "Frantovy ponožky" a podobné lahůdky, na kterých se dodnes kdejaký pedagog vyžívá.

Naučila mne, že když se někde dá říci "ty ženy", tak se píše tvrdé "y", když jsou to "ti muži" tak jsou vždycky na konci měkký. tedy s měkkým "i"", "my všichni" že je také měkké "i", protože jsme to "všichni", a další obyčejné zásady. Jak jsem zjistil, tyhle jednoduché zásady přiváděly k běsnění češtináře mých dětí, právě proto, že fungovaly. Ne na všechno, ale na většinu "gramatických záhad" ano.

Vzhledem k tomu, kolik desítek tisíc normostran jsem napsal, které vydavatelé vydali a čtenáři četli, vím, že k tomu nepotřebuji a nikdy jsem nepotřeboval vědět, která věta je hlavní a která vedlejší a která souvztažná, či jak se to jmenuje, a zda je něco "příčestí minulé trpné" a nebo "činné" a podobné informace, nad kterými tráví naše děti a vnuci miliony hodin, ačkoliv jsou potřeba skutečně jen pro jazykové korektory. A pak vědce zabývající se jazykem. Jo a pak pro češtináře a jejich nadřízené úředníky. Pro nikoho jiného. Učit jazyk se musíme. Ale skutečnost, že podstatné jméno Láďovi může být i přivlastňovací, ví každý, kdo mluví. Jinak by věty nedávaly smysl. Ale zda a kdy se to jmenuje podstatné jméno a kdy přivlastňovací, to skutečně nemusí dítě z páté třídy znát!

Podívejme se na ukázku testu :

Udělejte rozbor:

Snad nám tento týden na lyžích vyjde a nikdo z nás neskončí v sádře, jako se to vloni stalo Láďovi.

A) Řešte na základě zadaného souvětí:
1. Co vyjadřuje souvětí z hlediska obsahu ?
2. Vypiš z věty podměty a urči jejich druh.
3. Napiš, jakými slovními druhy jsou slova
a) jako
b) z

Dle přiloženého "Řešení" jsou správné odpovědi
1) (0,5 bodu) Věta vyjadřuje přání, aby s nikomu na lyžích nic nestalo.
2) (3,0 bodu) Za každý správně určený podmět je 0,5 bodu.
Týden - vyjádřený
Nikdo - vyjádřený
To - vyjádřený
3) (1 bod za každý správně určený slovní druh.)
a) spojka
b) předložka

Já osobně musím konstatovat, že už údajně správné řešení u první části je naprostý nesmysl. Uvedená věta totiž může stejně dobře tak vyjadřovat místo "správné odpovědi" uspokojení, že letos s nimi nepojede pitomec Láďa, který na lyžích neumí a vytahuje se.

Případně může jít o konstatování, že se na lyžích nemůže nikomu nic stát, protože letos budou všichni jezdit na "prknech" (co je to "prkno", většina jazykových pedagogů zřejmě netuší, stejně jako to, že na nich jezdí většina mládeže). Také může věta pokračovat konstatováním, že "sádru už nikdo nedostane, protože ji místní nemocnice nepoužívá a na zlomeniny se dávají ortézy. A mnoho jiných variant.

Takže správných výkladů, co tato věta může znamenat, existuje milion a jeden. Proč má tedy dostat započtený bod jen ten šprt, co si testy zakoupil a odpověď nabifloval nazpaměť?

Co se týče dalších "problémů" uvedených v testu, většina lidí v životě neřeší, co je to "podmět", a ani já netuším a je mi fuk, co znamená tvrzení, že něco je "vyjádřený podmět". Osobně tedy konstatuji, že takováto informace je v praxi zbytečná informace, která může zajímat jen specialisty, ale rozhodně ne 95% běžné populace. A aby se špatně gramaticky nepsalo v knížkách a novinách, na to, mají být vychováni specialisté.

Je tedy nesmysl pokoušet se udělat z celého národa "jazykozpytce". Copak jsme v období národního buditelství? Místo výjimek z výjimek, bádání a "vědeckého" měnění (a pak zkoušení), zda se správně píše "president" nebo "prezident", když se to vyslovuje stejně, bychom měli děti učit, aby se uměly vyjadřovat. Když dneska slyšíte i politiky, umělce a vědce veřejně hovořit, často nejsou schopni dát dohromady větu, která by měla hlavu a patu. Slyší-li člověk slovní zásobu Paroubka anebo Topolánka, vypadá to, jako by neměli češtinu ve škole nikdy! Což je právě důsledek toho, že se trvá bezmyšlenkovitě na formalitách a ne na obsahu.

Jednoduchým pohledem do dalších ukázek testů, které uvedla MfD, je nutno konstatovat, že česká škola opět a stále vyučuje jazyky způsobem, který používají mulláhové při výuce Koránu. Nemyslet a všechno nazpaměť! O tom svědčí třeba otázka, zda pohádky "Princezna na hrášku", "Ošklivé káčátko" a "Slavík" napsal Andersen nebo Erben anebo bratři Grimmové. Proč se proboha nechce,. aby děti pochopily, o co v těch pohádkách jde, ale místo toho se učily nazpaměť "telefonní seznamy" autorů všemožných pohádek? Ostatně, velká většina evropských pohádek jsou pohádky na společném kulturním základu a je sice dobře vědět, že Andersen byl pohádkář, ale proč se má někdo učit nazpaměť, co všechno napsal? A nebo se má učit jen to, co sestavovatelé testů dají do textů, které budou jako perfektní kšeft prodávat viz www.zkousky-nanecisto.cz? Jistě se souhlasem pověřených úředníků a spolupracujících ředitelů a učitelů!

Místo o školu hrou jde u nás o školu šprtáním. Místo vědomostí nutíme děti, aby opakovaly jako papoušek nabiflované nesmysly!

Tak bohužel vypadá dnešní škola. Stejní dovedové, kteří nikdy nedokázali naučit většinu národa srozumitelně se vyjadřovat, pilují s dětmi věty souřadné a skloňování sloves a jejich výjimky z výjimek a požadují, aby děti znaly tlusté přehledy jmen autorů a jejich výtvorů nazpaměť. Ti, co naši generaci nedokázali naučit za 40 let rusky ani česky, pokračují ve svém nebohulibém díle.

Myslím si, a z praxe to vím, že není maturita jako maturita a že je to dobře. Maturita na ekonomické škole je o něčem jiném na chemické průmyslovce. Ekonom by měl znát, že se nepíše "Mylí zákasníku". Ale chemikovi je na nic, když bude vědět, které zájmeno je vztažné a které zájmeno ukazovací. A zda "se stolu" je stejné jako "ze stolu", protože on musí vědět, jak se vyrobí přípravek, kterým se "ze stolu" ale i "se stolu" dostane špína.

A věty hlavní a věty vedlejší? A čárky mezi nimi? Co na nich tak bazírují ministerští úředníci, jazykovědci bojující za koncovku -ová a vymýšlející chytáky, místo aby hledali, jak naučit něco smysluplného děti.

Jazyk je nástroj, kterým se dorozumíváme. To není a nesmí být mučidlo, kterým se budou strašit a mučit děti. Učitelé a ministerstvo školství tu není proto, aby si část jazykovědců dělala z národa svůj soukromý kšeft. Ostatně sami spisovatelé nestojí o to, aby se děti seznamy jejich děl učily nazpaměť. Spisovatelé chtějí, aby lidi jejich knihy četli a ne aby z nich jazykovědci, kteří se zapomněli v devatenáctém století, a parta jejich učitelských a úřednických pomocníků dělali trauma pro dětskou duši.

Upoutala mne v oné ukázce z testu ještě část 7. Zde se říká : Obohať následující holou větu tak, abys mohl odpovědět na otázky: "koho, o co, kdy". Věta zní : "Madla prosí."

Správná odpověď je prý : Madla prosí ráno matku o radu. "

Já mám daleko lepší rozvitou větu: Madla prosí všechny tyhle šibaly, aby přestali otravovat mládež pro svoje kšefty s testy a státními maturitami, křesla a prebendy z toho vyplývající a raději koukali zajistit, aby se mohla ona a vůbec všechny děti co nejvíce, co nejlépe a co nejdřív naučit.

Já se k ní připojuji.

P. S. - Podle rozhovorů s učiteli základních škol a středních škol na toto téma mám jeden vážný návrh. Chtějí-li takzvaní odborníci zavést státní maturity a trvají-li na testech, podle kterých se zkouší zájemci o studia na gymnáziích i vysokých školách, musí každý učitel a ministerský úředník, zaměstnance výzkumných ústavů i pedagogických fakult nevyjímaje, složit sám a osobně zkoušky, které požaduje po svých žácích. Ti, kteří pod jeho vedením nějakou školu absolvovali, i ti, kteří se na ni ke studiu hlásí. Bez pardonu. A ze všech předmětů. Ovšem s výjimkou toho, který vyučuje. A kdo nesloží testy, přijde o práci. Když musí být přísnost na žáky, musí být ještě vetší přísnost na jejich učitele a nadřízené učitelů. Zákon a předpisy přeci platí pro všechny, ne?