(dříve Žádný učený z nebe nespadl)
Trpělivost růže přináší, ale od minulého týdne přináší růže také čas. Tak alespoň rozhodl CERMAT poté, co se část studentů odvolala proti výsledku didaktického testu z českého jazyka. Nedosti na tom, hromadný neúspěch v matematice (ale i v češtině) vedl řadu lidí k tomu, aby se vyjádřili k výsledkům a podobě současných maturit. Přidám se také a omlouvám se čtenářům předem za delší rozsah textu.
Současný stav maturit, ale i cest k ní, vypadá zhruba následovně. Každá škola si vytvořila svůj vlastní školní vzdělávací program (ŠVP), který nahrazuje zrušené školní osnovy. ŠVP pak musí splňovat tzv. vzdělávací kompetence (cíle) vzdělávání, jak je zase definují rámcové vzdělávací programy (RVP) vydané a schválené Ministerstvem školství. Každá škola si tak vytváří své vlastní „osnovy“, podle kterých učí.
Od loňského roku navíc musí každá střední škola konat přijímací zkoušky z češtiny a matematiky, jejichž podobu opět definuje CERMAT. Jednotlivé školy si sice můžou vytvořit vlastní přijímací testy, ale jejich výsledky mohou při výběru studentů zohlednit pouze (a tady si nejsem jistý) ze čtyřiceti procent.
U maturitních oborů mají ŠVP směřovat k tomu, aby studenti po čtyřech, šesti nebo osmi letech splnili maturitu. K samotné podobě maturitních zkoušek se vyjádřím později, prozatím stačí říct, že poté, co školy učí každá jinak (ale tak trochu stejně), přijde CERMAT, který výsledky vzdělávání ověří sérií testů. U češtiny a cizích jazyků je to písemná práce a didaktický test, u matematiky test s příklady. Vyplněné testy se pak skenují a posílají do CERMATu, který se cca po měsíci vyjádří, zda ten který student splnil nebo nesplnil jednotlivé testy. Následuje ústní část maturitní zkoušky (u češtiny a cizích jazyků), která se opět odehrává podle přesně stanovených kritérií CERMATu. Výsledky se zase odesílají a teprve po několika dnech dostane student od zřizovatele školy maturitní vysvědčení - za předpokladu, že splnil jednak všechny testy, jednak tzv. profilovou část maturity, což jsou odborné předměty na odborných školách, nebo jiné předměty na gymnáziích a jiných typech středních škol. Taková je tedy současná situace.
Samotné testy (ať už maturitní, nebo přijímací) jsou centrálně distribuované (vytisknuté a zabalené v bednách) a jsou pro všechny školy stejné. A tím se po delším úvodu dostávám k první části dané problematiky.
Testy
Testy jako takové mají sloužit k ověřování znalostí. Dejme tomu, když budu jako učitel v dějepise probírat národní obrození, budou v testu otázky na národní obrození, jeho příčiny, průběh, důsledky a na osobnosti. Když budu totéž probírat v literatuře, budu se jako učitel zajímat spíše o umělecké pozadí jednotlivých děl, budu chtít znát literární kontext a nejvýznamnější texty. V sociologii se naopak zaměřím na procesy, které národní obrození umožnily, a budu chtít po studentech, aby je dokázali popsat. Ovšem CERMAT testy připravuje jinak. Zejména u didaktických testů se dá skutečně jen odhadovat, co budou „ostré“ verze obsahovat, neboť CERMAT poskytuje jednak svoje staré testy, jednak vydává různé přípravy k maturitě, ale neexistuje jasně dané minimum toho, co se bude ověřovat. Jistě, některé otázky se v principu opakují a lze s tím při přípravě studentů počítat, ale nikdo nemá jistotu, že se podobná otázka v testu vůbec objeví.
Samotná podoba didaktických testů vypadá tak, že student musí během hodiny zodpovědět 32 úloh, zpravidla zatržením správné odpovědi nebo vypsáním nějakého jevu. To nevypadá tak hrozivě, ale jednotlivé otázky se vážou k výchozím textům, které mají rozsah cca půl stránky. V té samé ukázce tak student hledá třeba pět pravopisných chyb, pak souvětí souřadné se dvěma větami vedlejšími, vypisuje tři vztažná zájmena, doplňuje vytečkovaný frazém a na závěr rozhodne, jaký literární druh byl textem ztělesněn a které ze čtyř uvedených slov je archaismus. Zkoušel jsem si to a měl jsem s tím během avizované hodiny co dělat...
Maturita
Samotná maturita dnes prochází nesmyslnou inflací. Z původně poměrně prestižní záležitosti se po zásazích státu stala „formalita“, bez které takřka nelze ukončit střední vzdělání. Proč mají mít maturitu například skladníci, kosmetičky, pošťáci, kuchaři nebo číšníci? Od kuchaře očekávám, že bude umět vařit, ne že s ním budu klábosit o literatuře nebo o kružnicích. To samé třeba pošťáci - proč má mít doručovatelka maturitu? To by bez ní nepřečetla jméno ulice?
A tím jsme u druhého zásadního problému. Na maturitní obory, zejména pak na střední odborné školy, tak dnes chodí studenti, kteří maturitu nevnímají jako bránu k vysoké škole, ale jen jako cílovou pásku, aby potom mohli nastoupit do nějaké práce. Tomu pak pochopitelně odpovídá i jejich studijní nasazení a zájem o jednotlivé předměty, který bývá často nevalný. Psycholog Robert Čapek např. tvrdí, že učitelé učí špatně (video zde). Rád bych si od něj nechal poradit, jak třeba namotivovat bandu sedmnáctiletých sportovců ke studiu Vančurova jazyka nebo nedej bože k četbě nějaké knihy (samozřejmě to jde, ale podle pana Čapka to dělám špatně). Problém je totiž v tom, že většina studentů středních odborných škol nebere vzdělání jako nějakou výsadu, ale jako povinnost a podle toho k němu přistupuje. A dle toho pak také vypadají jejich výsledky. Škola ale nemá žádnou možnost, jak si maturitu upravit tak, aby i tito „experti“ prospěli, protože neudělají státní část zkoušky. A na tu je velmi obtížné, v některých případech takřka nemožné je připravit, protože je to prostě nezajímá a ještě se pokoušejí držkovat, že je toho moc. Kvadratura kruhu.
Kam dál?
Když jsem před dvaceti lety maturoval na gymnáziu, šlo ke zkoušce asi osmdesát lidí. Jeden to celé prospal, protože si vzal ve tři ráno prášky na spaní, a druhý vyletěl z jednoho předmětu. Současné výsledky maturit jsou takové, že se (celková) neúspěšnost pohybuje kolem dvaceti procent. Kde je chyba? Učitelé přestali učit, přibyli studenti, kteří nestudují, nebo jsou testovány nesmysly?
Dnešní podoba středního vzdělávání je naprostý a nicneříkající paskvil, jenž je řešen dalšími a dalšími komplikacemi. Zaprvé je třeba jasně definovat, co vlastně maturita znamená a jaká je její úloha v dnešní společnosti a v dnešním vzdělávání. Důvodem je to, že může být buďto zárukou jisté kvality (teď nemluvím o maturitě v současné podobě), nebo může být „pro všechny“. Snažit se o to, aby měla nějakou vypovídací hodnotu, a zároveň chtít, aby ji měli lidé, kteří běžně píšou „výtr“, nedokážou v angličtině sesmolit větu a nedovedou spočítat procenta, je nesmysl. A to je právě to, o co se snaží CERMAT.
Zadruhé je nezbytné stanovit, co má maturant znát, a to tak, aby to bylo jasně měřitelné. Nelze se nekonečně schovávat za „klíčové kompetence“ nebo „čtenářskou gramotnost“. To jsou fráze s nulovým obsahem a jsou dobré jenom k tomu, aby si na jejich „rozvíjení“ mastily kapsu různé agentury, které donekonečna nabízejí pedagogům školení. Školení, na kterých se ovšem učitelé nedozví, jak naučit matematiku lidi, kteří neznají zlomky, nebo češtinu, když nepoznají kondicionál, ale dozví se, jak se jacísi ideální studenti kurzy„zajímají“, „interpretují“ a „rozumí“ problematice...
Závěr
Pomyslná čára dělící úspěšné od neúspěšných někudy vést musí a je falešné tvrdit, že neúspěšní maturanti jsou jakýmisi „oběťmi“. Je to stejné, jako když neudělám padesátku, řidičák nebo nedostanu hypotéku. Jinou věcí pak samozřejmě je, jak tuto čáru stanovit. Maturitu na její prvorepublikovou úroveň už určitě nevrátíme.
Pokud už stát chce nějak kontrolovat úroveň znalostí středoškoláků, měl by jasně definovat, co se bude zkoušet, a na tom trvat. Také by určitě prospělo ponechat školám větší volnost - třeba formou, kdy by část didaktického testu vytvářela škola sama výběrem ze schválených otázek, ale spíš by bylo lepší didaktický test zrušit, protože o ničem nevypovídá.
Velmi úsměvně na mě pak tváří v tvář střednímu odbornému školství působí lidé jako pan Čapek, kteří horují pro to, aby se studenti nehodnotili a aby si sami určovali cestu. Při současné podobě maturit (a částečně i studentů o ni usilující) je to cesta do pekel.