Kanuk 23.11.2007 19:56

Pár poznámek

1) Představa, že žák má nějak pracovat, aby se něco naučil, je iluzorní. Já (a moji spolužáci) jsme chodili do školy, protože jsme museli (raději bychom byli hráli kuličky nebo kopanou), při vyučování jsme hráli "námořní bitvu" nebo "moře, kuře, znamení" a přesto nám v kebulích něco zůstalo. A to proto, že páni profesoři něco vyložili, a pak to "zkoušeli". Za celé moje studium mi žádný profesor neřekl, abych se něco naučil z učebnice. Ty byly jenom pro šprty. Jedna z mála skutečných prací ve škole byla, že jsme při matice počítali současně s tím, kdo počítal u tabule. Protože ten musel myslet nahlas, my jsme byli rychlejší, a zbylý čas jsme věnovali nějaké "užitečné" zábavě, viz výše. Další skutečné práce byly psaní, kreslení a rýsování. Matiku jsme skoro všichni zvládli aspoň na "dobrou" (3), s pravopisem jsme problémy neměli, ten nám natloukli do hlavy už na obecné škole (1-5). Závěr: úkolem školy je natlouct žákům do hlavy určité vědomosti, ať chtějí, nebo nechtějí. Ovšem, "získání vědomostí" je pouze prostředek, nikoliv cíl. To je trochu složitější.

2) Kázeň veškole. Na obecné škole jsem občas od jednoho učitele dostal pravítkem přes dlaň, na střední škole jsem dostal jeden pohlavek, který jsem si zasloužil. Nevím, zda jsem se tím pochlubil doma, protože bych dostal jen přidáno. Kdyby se takový případ stal dnes, druhý den by přilítla rozzuřená saň, jakto že nějaký kantůrek si dovolil ohrozit budoucnost jejího nastávajícího  Einsteina tím, že mu vrazil jednu za ucho. Všeobecně, na střední škole se trestalo zápisem do třídní knihy, obvykle dvojka z mravů a mazec doma. Dnes by za to trpitel asi dostal mobila nebo aspoň kartu nebo DVDčko, protože to aspoň nebyla trojka.

• reagovat
• nahlásit příspěvek