Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Stále na stejnou notu, i já

Domnívám se, že ti, jimž je svěřeno koncepční řešení současnosti a budoucnosti našeho školství by se měli intenzivně zabývat způsoby, jak zabezpečit jeho fungování a nepřesouvat tyto úkoly na školy a učitele. Zatím zjišťuji jen to, jak se bývalá ministryně školství tvářila jakoby měla dostatek znalostí. Ty nemá. Kde by je mohla získat. Při účasti na protestech proti Temelínu? Do současnosti(je to tristní 17 let po listopadu) jsme se mohli spoléhat na setrvačnost systému založeném v minulosti. Tento systém byl postaven na výkonnosti, byť v mnoha aspektech deformované. Dnes je výkon považován za málem nepatřičnou kategorii. Zážitkoví pedagogové se množí už i mezi řediteli škol, těmi manažery výskytu.  Spoléhat se však na tuto setrvačnost mi připomíná myšlenku Jeana Lavacheryho, pedagoga tuším z 19. století  o tom, že „pohřební a školské zvyky se ve vývoji civilizace nejméně mění. To proto, že jedny i druhé vedou ke hrobu. První pohřbívají tělo a druhé ducha“. Tato setrvačnost zdá se, pomalu končí. V systému roste entropie, když jsou oslabeny regulativní zpětné vazby. Těmito vazbami jsou především inspekce a hospitace. To je v dnešní době nedostatkové zboží. Jsou nahrazovány pedagogickou "kreativitou", což je jen náš název pro anarchii. To vše pod praporem něčeho tak pozitivního, jako jsou práva dítěte. Škola,  to není ostrov v moři. Je spojena a mravním klimatem celé země. I když je nejistota základním atributem tržního hospodářství a její přijetí známkou dospělosti, myslím si, že jistý druh jistoty pro školu musí existovat. Nejistota děti neurotizuje, a děti přece do školy chodí. Jenom při zaručené existenční jistotě budou moci učitelé zastávat ve škole funkci herce, policajta, učence, žalářníka, rodiče, inspektora, rádce, přítele, psychiatra,.....  jak nám to ve své moudré a úsměvné knížce „Nahoru po schodišti dolů“ sdělila Bel Kaufmanová. To vše dělat efektivně, jak to doporučuje zástup čtenářů, kteří by se měli raději podívat do čeho šlápli, když tak "zapáchají".