Současný systém je pod vaši důstojnost

Akademická obec se považuje za základ společnosti, na kterém máme stavět, nešetřit a nezasahovat do jejího rozhodování. Jenže takových, kteří u nás razí heslo "plať a moc se neptej", tu máme dost už teď.

Tak předně už dávno nemá vysokoškolský titul takovou hodnotu, jako tomu bývalo. Devalvovali jsme ji na její úroveň, kterou dnes dosáhne pomalu každý druhý. Základní příčinou tohoto stavu není přirozená poptávka soukromých zaměstnavatelů a trhu práce, ale plány sociálních inženýrů na podle nich nezbytně nutný počet vysokoškolsky vzdělaných lidí ve společnosti, podpořený dotacemi z EU a státního rozpočtu. Je jedno na co, hlavně že se čerpá. Jak už to navíc u nás bývá, chopili se někteří dotačních příležitostí a tak tu máme zdaleka nejhustší síť vysokých škol na počet obyvatel v porovnání s ostatními státy v Evropě. Akademická obec, složená z pedagogů a studentů, pak nemá ve své podstatě skutečnou vnitřní opozici a táhne za jeden provaz. Co nejvíce vlastního prospěchu za peníze ze společné kasy, přičemž ti, co tu kasu plní, do toho mají kecat co nejméně. Říkají tomu akademická nezávislost a svoboda.

Že nejde o vlastní prospěch jednotlivců, ale o blaho všech? Kolik je mladých lidí, kteří jdou na přelomu dospělosti studovat vysokou školu proto, aby pomohli všem? Jak si vybírají obor, který budou studovat? Tráví dlouhé hodiny diskusemi mezi sebou nebo se svými rodiči, aby zjistili, co by tento stát asi tak potřeboval, a co by bylo nejlepší studovat nikoli kvůli nim samotným, ale kvůli tomu, aby celá společnost vzkvétala? Aby byl ve světě mír, všichni lidi se měli rádi, pomáhali si navzájem a ku prospěchu všech budovali světlé zítřky…? Myslím, že ne. Já vidím jedince, ne společnost (!), kteří ví, že k tomu, aby jednou dostali dobré místo, potřebují školu. Ne jen znalosti a dovednosti, ale absolvování - titul a papír s razítkem, protože dnes už je normální požadovat vysokoškolské vzdělání pomalu i na pozici sekretářky, které se tak vznosně mnohdy říká office manager. Vidím jedince, kteří chtějí uspět (a to je zatraceně dobře a tak to má být), vydělat si jednou po škole peníze, uživit svou rodinu, mít na své koníčky. Nevidím společnost studentů, kteří by se těšili na to, jak toto všechno oželí a jejich hlavní starostí se stane blaho všech a celé společnosti.

Problém je na samotném začátku a nemohou za něj studenti, ale systém. Problém je, že v současném systému sociálního inženýrství a politiky stanovených kvót vysokoškolsky vzdělaných lidí, v kombinaci s obrovským přerozdělováním, mohou uspět za peníze jiných. Jenže dosáhnout vysokoškolského vzdělání je ryze individuální zájem jednotlivce. Je to investice do vlastního života. Když investujete, musíte vždy vážit, zda se vám vaše (!) peníze a čas nejen vrátí, ale ještě vám něco vydělají. Pokud zjistíte, že vám nic nevydělají nebo se dokonce ani nevrátí, není to investice, ale uložení peněz nebo dokonce dotace. No a jsme u základu všeho. Studium vysoké školy nevnímá akademická obec jako investici jedinců do sebe. Akademická obec nechce, abychom jí my ostatní, skrze stát, kecali do jejich věcí. Nechce stav, kdy by byly skutečně měřitelné výsledky její práce, kterými statistika počtu vysokoškolsky vzdělaných lidí a report směrem k EU o tom, jak plníme plán společných politik za její dotace do školství, rozhodně nejsou. Už vůbec pak netouží po tom, aby bylo do její práce vidět jinými lidmi, než jsou oni sami. To je hlavní podstata jejich současných protestů, zakrytých do hávu vznešených slov a svobodě a nezávislosti.

Čtvrteční rezoluce (už ten termín je jak z politické příručky) akademické obce Univerzity Karlovy obsahuje mimo jiné tuto větu: "Vyzýváme také akademické obce všech vysokých škol v České republice, aby v takovém případě (pozn.: v případě přijetí reforem) učinily vše pro zastavení nebezpečné hry s budoucností české společnosti." Co ta slova znamenají? Typické braní si do úst "společnost" jako rukojmí vlastních cílů. Takový pěkný odborářský slovník.

Vážení studenti, až zase budete házet jídlo z ochozů na ulici, nebo až vás budou vyzývat představitelé škol k nějakým demonstracím, vezměte rozum do hrsti. Mohli byste v ulicích vytočit dost lidí, kteří to skrze státní rozpočet platí, aniž by z toho mnohdy sami něco měli, přičemž za vaši práci v budoucnu vám budou platit zase - nic si v době vašeho studia u vás nepředplácí. Vaše studium je vaší vlastní investicí do vašeho vlastního života. Obor, který jste se rozhodli studovat, studujete pro sebe, své budoucí rodiny a pro své vlastní budoucí uplatnění. Když se tímto realistickým pohledem podíváte na naše školství, a já věřím, že to tam ve vás někde je, musíte sami uznat, že současný systém je pokřivený a nějaké drobné novely ho od základu nezmění. Studovat obory, které vás neuživí, případně u nich už dopředu musíte počítat s tím, že vás bude živit stát, který bují a má už teď naprostý přebytek lidí, kteří jsou na veřejných zdrojích závislí, to je pod vaši důstojnost.

Studujte to, co vás v budoucnu udrží na přirozeném a dotacemi nepokřiveném trhu práce. Jestli se teď, na začátku svého života, budete spoléhat na stát a veřejné peníze, už u toho většinou také zůstanete. A to je to poslední, co by společnost, kterou se nyní zaštiťujete, potřebovala. Takových, kteří u nás razí heslo "plať a moc se neptej", tu máme dost už teď - a vy máte šanci to změnit. Děkuju.

P.S. - Obsah mého článku v žádném případě nedává příležitost myslet si, že souhlasím s tím, co předložil Dobeš. Je to polovičaté a nejde to do podstaty, která se týká i podstatně menšího zdanění práce lidí, zeštíhlení státu a přerozdělování, přenesení odpovědnosti za svůj život na lidi a ne na stát, apod.

Autor je zakládající člen Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora