"Když uslyší slovo sex, je to jako byste před nimi zamávali červeným muletem a hned sepisují petice," pravil Uzel a pokračoval: "Sesbírali pět tisíc podpisů, no, já se divím, že jich nezískali pět milionů, vždyť i já bych podepsal, protože si nepřeji, aby se mé dítě učilo na škole souložit." Nu, zvláštní rozpor. Právě o to souložení v celé příručce Sexuální výchova - vybraná témata jde. O nic jiného. Pan Uzel má upřímný zájem naše děti sexu učit a tvrdí nám, že rodiče to nezvládnou, protože mají před svými dětmi ostych. Pak je tady škola, která má Uzlovou Společností pro plánování rodičovství a sexuální výchovu vyškolené učitele, aby spolehlivě naučila děti bezpečnému sexuálnímu chování.

A jsme u jádra pudla. Bezpečné sexuální chování. To je cílem našeho školního vzdělávání. Co si pod tím máme představit? Jak už naznačuje název Uzlovy společnosti, jde především o Labestru (Lásku beze strachu), Rozkoš bez rizika a podobná hezky znějící hesla. Vše je to o antikoncepci. Předpokládá se, že děti na základní škole už běžně praktikují sex. Proto je nutné je ochránit před nákazou pohlavně šiřitelnými chorobami a otěhotněním. Autoři příručky nám shodně tvrdí, že sexuální výchova děti vede k odpovědnosti a k oddálení prvního sexuálního styku. Jenže to není pravda. Sexuální výchova způsobí v dětech pocit bezpečného sexu, vždyť když dítě naučíme navlékat kondom před devátým rokem, jak nás Uzel vyzývá (protože v tom věku se začíná probouzet stud - a ten je přece škodlivý), bude mít pocit bezpečného sexuálního chování a může si to vyzkoušet v praxi.

Navlékání kondomu na násadu od koštěte v abecedním pořádku se na některých školách aplikuje. Bez ohledu na to, zda děti v daném věku vůbec rozumí tomu, o co se jedná. Hlavně, aby tu gumu navlékly správně. V Rámcovém vzdělávacím programu RVP ZV se dozvíme o tom, že cílem výuky je, aby se dítě na konci 4. a 5. ročníku ZŠ orientovalo v bezpečných způsobech sexuálního chování. V praxi to znamená, děti musí v deseti letech vědět vše o antikoncepci. Podle RVP mají školy vypracovány své Školské vzdělávací programy - ŠVP.

V pořadu vystoupil také poradce ministra školství Jindřich Kitzberger. Ten se neostýchal prohlásit, že v metodické příručce se nepíše jen o sexuální výchově, ale také o vztazích mezi chlapci a děvčaty. Pan Kitzberger pravděpodobně materiál vůbec nečetl, protože v dokumentu o vztazích není nic. Jde jen o sex, a to o bezpečný sex. Vyučující mají seznámit žáky s koitálními a nekoitálními způsoby sexu a tyto praktiky mají nazývat správnými termíny - netting, petting, orální sex - felace, cunilingus. Učitel sestaví s žáky slovník těchto pojmů, aby se v této látce vyjadřovali odborně. Nevím, kdy Nova pořad natáčela, ale vím jistě, že Kitzberger se stal za ministra Lišky náměstkem, ale Kopicová ho letos na jaře odvolala z důvodu korupční aféry. Poté byl poradcem ministryně a v té pozici zůstal i po nástupu Dobeše až do září, kdy byl úplně odvolán z postu poradce a odešel z ministerstva. Takže nyní už na ministerstvu nepracuje.

Čím dál více je zřejmé, že autoři publikace hodně přestřelili a nyní se to snaží zachránit tím, že zdůrazňují, že materiál je určený učitelům, ne žákům. To však Výbor nikdy netvrdil, ale přece jen je to metodická pomůcka pro učitele, aby se tím inspirovali při výuce. K čemu bude našim dětem na základní škole znát sexuální dysfunkce? Potřebují naše dcery v deseti letech vědět, co mají dělat, když nemohou dosáhnout orgasmu, a kam se mají obrátit naši synové při absenci ejakulace? Toť například kapitolka od MUDr. Fifkové. Nebo příspěvek Mgr. Jarkovské o genderových aspektech sexuální výchovy, kde spekuluje, zda ta mužská aktivita není stereotypem, který musíme rozbořit, protože kdo ví, zda to není právě vajíčko, které si vybírá spermii, ne že aktivní mužský prvek dobývá vajíčko. Nebo takové sexuální deviace paní Fifkové. My musíme upozornit děti na pedofily, vždyť jsou na každém kroku a číhají na naše děti. Ale ano, to už nám učitelé říkali, že nemáme nikam chodit s neznámými lidmi, a nepotřebovali k tomu sexuální výchovu. Stejně tak dobře by to zvládli normální rodiče, kteří mají své děti rádi. Jenže dnes potřebujeme v několika učebních hodinách podrobně popisovat všechny možné úchylky a jejich projevy. Nejsem si jistý, zda spíše toto neznechutí našim potomkům sexuální život a nevytvoří v nich odpor vůči sexu samému.

Přemýšlím o tom, co vede některé naše sexuology k tomu, aby tak urputně hájili povinnou sexuální výchovu. Z čeho mají strach? Že by snad naši potomci nevěděli, jak na to, a přineslo by jim to trvalé následky? Proč tolik vnucují povinnou výuku v tak citlivé oblasti, jakou sex je. Proč nechtějí dovolit některým rodičům, aby sami podle svého přesvědčení vychovávali své děti k manželství a rodičovství (o čemž není v příručce ani slovo)? Vždyť Listina základních práv a svobod rodičům zajišťuje právo na výchovu podle vlastního přesvědčení: Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. (Čl. 32, odst. 4) Podobně i v mezinárodní Úmluvě o právech dítěte je zajištěno svrchované právo rodičů na výchovu dětí: Rodiče mají prvotní odpovědnost za výchovu svých dětí...Státy poskytují rodičům potřebnou pomoc při plnění jejich úkolu výchovy dětí. (Čl. 18) Výbor na obranu rodičovských práv pouze požaduje, aby stát tato práva rodičům garantoval a nevnucovat všem jediný správný pohled na sexuální morálku.

Tuším, že zakopaný pes bude v nějaké nekalé struktuře temnoty. Panu Uzlovi nezáleží na dětech, ale na své popularitě a zisku. Za jednu přednášku na škole vybírá značné částky, přestože na jeho přednáškovou činnost studenti vybírali peníze v rámci projektu Červená stužka. Propagování hormonální antikoncepce bez upozornění na rizika po něm žádají výrobci, protože si umíte představit, co by se stalo, kdyby naše děti začaly praktikovat sexuální zdrženlivost a po svatbě by chtěly děti a pro regulaci početí používaly výhradně přirozené plánování nebo kondom. To je z hlediska výrobců hormonální antikoncepce smrtelná pohroma. Oni potřebují naučit děti bezpečným způsobům sexuálního chování, protože z toho oni žijí! Uzel je jejich pionýrem. A neriskuje zadarmo. Můj známý mi vyprávěl, jak na jednom setkání lidí zabývající se prevencí AIDS MUDr. Uzel nabízel distribuci hormonální antikoncepce pro děvčata na školách zdarma. Balení stojí kolem 500 Kč a výrobce by každé žákyni štědře daroval tři balíčky. Uzel si pod vousy počítal, kolik holky ušetří a pak s úsměvem dodal: "Nebojte se, výrobci na tom škodní nebudou, ony holky si na to zvyknou, no a pak si to nechají předpisovat a budou si to kupovat samy."

Kdybychom raději nechali věcem přirozený vývoj a podpořili rodiče v odpovědnosti za výchovu dětí. Zdá se mi, že to stát lépe neumí.