Maďaři zazlobili, nechtějí do sexuální výchovy některá témata, pro vedení EU téměř posvátná. Jak tedy k tomuto „lechtivému“ předmětu na školách přistupovat? A patří tam vůbec?

Sexuální výchova do základních škol v nějaké podobě patří, byť rozhodně ne jako samostatný předmět. Pan prezident ji evidentně nezažil, a hle, jak se nedávno vyjádřil o transgender lidech. Na rozdíl od něj znám tři mladé transgender lidi, dva z nich jsem ještě zažil v jejich původní identitě, a nejenže nejsou odporní, pane prezidente, ale v nové identitě jsou očividně spokojenější a vyrovnanější, než v té bývalé. Sexuální výchova plus psychologické poradny by tu pro školáky měly být především proto, aby se sami v sobě i v jiných lidech obou pohlaví (na tom trvám - obou, ne více) vyznali. Aby nebyli odkázáni na názorovou džungli sociálních sítí, na módní trendy, fanatické ideology a dezinformace. A měla by vždy existovat kooperace škola - psycholog - rodina, jinak je to celé špatně.

Bohužel, jako ve všem, i v sexuální výchově záleží na tom, kdo je na ministerstvu nebo v EU právě u vesla. To je také nejspíše meritum sporu mezi Orbánovým Maďarskem a EU, zatímco odbornost problému tu stojí stranou.

Pokud někomu z vás, vy šťastlivci, informace o celém sporu unikly: jde o to, jak moc - a jestli vůbec - oficiálně na maďarských školách informovat žactvo o homosexualitě, transsexualitě a vůbec o všech těch písmenkách, která si asi nikdy kompletně nezapamatuji. Začíná to LGBT a pak je tam ještě pár písmenek, o kterých netuším, co znamenají. Ono už to „B“, pokud má znamenat bisexualitu, je pěkná konina nestojící za samostatnou kategorii.

Pane Orbáne, jestli tohle čtete, zkusím vám tu zdarma nabídnout pár myšlenek pro sexuální výchovu na školách.

Žáci by rozhodně nejpozději s nástupem puberty měli mít jasno, v čem se tělesně kluci a holčičky liší. Nicméně tohle nebývá problém. Vlivem vyprávění vrstevníků nebo vlivem sledování porna obvykle alespoň matně tuší, co a kam patří. Pohlavní styk tedy nemá být hlavním a jediným předmětem sexuální výchovy - byť taková schránka důvěry školního psychologa může řešit i tohle.

Daleko důležitější je, jak jsem již napsal, vyznat se sám v sobě a ve vztazích mezi pohlavími. Kluk z filmu Účastníci zájezdu je ukázkovým případem. Jak se chovat k objektu svého erotického zájmu a jak ne? Kdo vlastně je objektem jejich zájmu a kdo ne? Jak se chovat sám k sobě? To je, oč tu běží, tady tápou, dnes vlivem přemíry informačního šumu více než před desítkami let, a podaná ruka jim může usnadnit život a předejít možným trapasům až traumatům.

Například je vhodné rozlišovat sexuální zaměření osobnosti od momentálního sexuálního chování.

Každé chování je určeno hormonálním vyladěním a typem vrozených spouštěcích neboli klíčových podnětů. Při výběru typologie a pohlaví objektu sexuálního zájmu jde o víceméně neměnnou záležitost „upečenou“ ještě v prenatálním období. Takže homosexuálem se člověk rodí, nestává se jím ani vlivem výchovy ani vlastní volbou, a jde o komplexní stavbu celé osobnosti (např. obecně vyšší empatie a kreativita homosexuálů). Naproti tomu homosexuální prvky chování se v pubertě mohou vyskytovat tak často, až to zaráží. Jde ale jen o experimenty, formu protestu nebo o hormonální „přetlak“ při nedostatku příležitostí k heterosexuálním kontaktům (takzvané náhradní chování). Zažili jsme před lety v prvním ročníku dvě dívčiny, které po sobě o přestávkách doslova lezly a „francouzáky“ lítaly sem a tam. Stačily první prázdniny, první letní lásky, a bylo nadobro po projevech homosexuality. Jedna z nich se mi neztratila z očí, je řadu let vdaná a má dvě děti.

Právě tady by měly být po ruce fundované informace, aby těm zmateným puberťákům pomohly vyjasnit, kdo jsou a kdo ne. Pane Orbáne, plně chápu vaše obavy ohledně duhových euroaktivistů, kteří by se mohli do sexuální výchovy na školách infiltrovat. Jejich podvědomá motivace „Juchů, další náš člověk!“ by opravdu mohla vést k situacím, kdy heterosexuálně orientovaný, ale momentálně zmatený chlapec/dívka uslyší něco jako: „Neboj, jsi gay/lesba/trans, ale to je OK, takových je nás spousta. Tady máš letáky, tady odkaz na webovky a přijď mezi nás, patříš k nám. Buď hrdý/hrdá!“

Moje zkušenosti se středoškoláky jsou takové, že se obvykle chovají k lidem s odlišnou sexuální orientací naprosto bez odsudků. Ale tak je tomu už od prvního ročníku, tudíž se tito žáci museli stejně chovat i na základní škole (pochopitelně u těch, kteří na střední školu nemají mozkové fondy, tomu tak nemusí být). Neklamné znamení, že u nás sexuální výchova ve vztahu k menšinám funguje v obecném měřítku dobře (zato někteří rodiče ne). A nemyslím si, že by mladí Maďaři mohli být natolik odlišní od těch našich. Vždyť přece „Jeden internet vládne všem“! Nevidím hlouběji do podstaty sporu mezi Maďarskem a EU, jen tuším, že Maďaři chtějí bránit své děti před ideologickou masáží evropského svatého nadšení nad něčí jinakostí. Svatého nadšení nad něčí jinakostí, které tuto jinakost zbožšťuje, zviditelňuje, klade na piedestal - a tím ji teprve náležitě vzdálí od normálu, tím ji ostatním hezky v ostrém světle ukáže a zprotiví většině lidí.

Paní Ursulo a vy ostatní, opatrně našlapovat, nelámat přes koleno, neindoktrinovat ideologiemi! Jde o děti, a to nejsou pouze budoucí voliči, to jsou také lidi!

Převzato z autorovy Palety názorů a ptákovin