Ministr školství po nepříjemné audienci u premiéra, který mu uložil bezpodmínečné prosazení a zavedení státních maturit v roce 2012, zíral zasmušile na desku svého stolu. Najednou si vzpomněl na svoji babičku, která říkala, že všechno špatné musí přinášet i něco dobrého, a osvítila ho spásná myšlenka. Pověří tímto sebevražedným úkolem svého odbojného náměstka, a tak se ho pohodlně zbaví.
Povolaný náměstek pod tímto ortelem na okamžik zkoprněl, nicméně stačil si uspořádat odpověď, že pokud ministr toto jeho pověření neodvolá, bude náměstkova strana vážně uvažovat o vystoupení z vládní koalice a to ve svém důsledku povede k pádu vlády.
Právě v okamžiku, kdy se nadechoval k proslovení této odpovědi, přihodilo se něco zcela mimořádného. Při nádechu do něho inkarnoval duch vrchního zemského školního rady Jarolímka, který se právě potloukal po svém milovaném ministerstvu. K úžasu pana ministra se náměstek z čista jasna zdvořile uklonil a projevil mu dojatě svůj vděk za důvěru, kterou byl právě poctěn, a slíbil, že učiní vše, aby jeho důvěru nezklamal.
Pan vrchní rada Jarolímek zastával svou funkci skoro po celou dobu první republiky, před tím byl profesorem matematiky a deskriptivní geometrie, později ředitelem gymnasia. Byl ukázkovým prototypem vysokého prvorepublikového úředníka. Věděl o svém oboru všechno a znal téměř všechno, co se dalo zahrnout pod společného jmenovatele všeobecné vzdělanosti. Bydlel na Letné v Kamenické ulici ve velkém bytě, dokonale vyplněném obrovskou knihovnou, a těšil se tam, stejně jako v úřadě, všeobecné úctě.
V novém těle začal tím, že svolal všechny své podřízené a k jejich úžasu jim objasnil, že úředník, který si na svou práci musí sjednávat externí spolupráce, je evidentně neschopný a musí z ministerstva odejít. Proto budou okamžitě zrušeny všechny smlouvy s externími ústavy, instituty, úřady, školami, institucemi, podniky i jednotlivci, kteří se kdy podíleli na přípravách odvolaných státních maturit.
Jeho dalším krokem bylo, že obeslal všechny vysoké školy, odborné svazy, svazy podnikatelů a podobné instituce, které potřebují maturanty, s žádostí, aby oznámily, které schopnosti a znalosti u maturantů nejvíce postrádají. Samozřejmě požadoval odpovědi obratem a gratis, protože zvýšení kvality maturantů je v jejich výsostném zájmu.
Mezitím porovnal dokumentace posledních uskutečněných státních maturit s odvolaným novým návrhem a okamžitě zavrhl nápad jednotného obsahu pro všechny střední školy, včetně dvojstupňového volitelného zadání.
I z vyhodnocení požadavků na kvalitu maturantů jasně vyplynulo, že je cíle vzdělání, a tedy i obsah maturit, je nutno diferencovat pro gymnasia, střední školy jednotlivých oborů a učňovské školy s maturitou. Navrhl skoncování s liberálním přístupem k samoobslužnému výběru náplně vyučování a naopak hodlal ponechat školám iniciativu ve výběru metod, jak zadané cíle dosáhnout. Na definicích cílů vzdělání pracovali všichni jeho podřízení a postupně je projednávali s těmi, kdo zaslali podnětné připomínky. Připomínky mu plně potvrdily to, co sám předpokládal - nedostatečné matematické schopnosti studentů a absenci schopnosti samostatných úsudků. Navíc byl jako nábožensky věřící matematik nezvratně přesvědčen o tom, že Bůh daroval lidem matematiku proto, aby jim usnadnil pochopení svých zákonů a mechanizmů tvoření..
Prosadil názor, že primární je role ministerstva ve stanovení cílů vzdělání a definování studijních plánů. Maturity viděl jako problém víceméně technický. Zavrhl hromadné strojní zpracování vyplněných formulářů, protože se mu zajídala představa, že při čtyřech volitelných variantách odpovědí má i šimpanz 25% pravděpodobnost správných odpovědí. Dospěl k představě, že maturitní otázky a příklady by mělo připravovat ministerstvo, vyhodnocení a klasifikaci jednotlivé školy. Kontrolu hodnocení by provedla jiná škola téhož zaměření vybraná generátorem náhodných čísel. Ministerstvo by pak do ústních zkoušek řešilo jen stížnosti a příliš velké rozdíly v klasifikaci. Po skončení maturit by bylo dost času na analýzu výsledků.
Tyto představy sepsal na jeden papír formátu A4 a vydal se s ním do blízké Strakovy akademie. Cestou se stavil v jednom krámu, z něhož vyšel s nějakou lahví. Jaký byl její obsah, se nedalo poznat, protože byla pečlivě zabalena. Na předsednictvu vlády vyhledal tamní špičkové odborníky v informatice, kteří se tam zjevně nudili, a požádal je, aby posoudili, jak by se popsaný postup mohl realizovat s využitím současných technických možností přenosů a utajení. Problém pány okamžitě zaujal a za dva dny mu zaslali své návrhy.
Od počátku školního roku 2011-2012 bylo pro nejvyšší třídy škol doporučeno zvýšení vyučovacích hodin matematiky na úkor předmětů, pro které stanovené cíle požadovaly hlavně chápání souvislostí, vzbuzení zájmu o předmět i úcty k majestátu přírody a k výsledkům lidské práce a lidského myšlení. Tím mohly být redukovány nároky na encyklopedické znalosti, které si může každý „vygůglovat“. Jisté problémy s učňovskými školami byly vyřešeny tím, že všude, kde to bylo možné, měli studenti u maturity předložit k posouzení svůj „majstrštyk“ a do jejich hodin matematiky byly zařazeny základy ekonomické gramotnosti, zaměřené na to, aby se ze současných maturantů jednou mohli stát samostatní živnostníci.
Jak to s těmi maturitami dopadlo, to se dozvíme až v roce 2012. Jak to dopadlo s duchem pana rady v těle pana náměstka se asi nikdy nedozvíme, nicméně mě by to také zajímalo. Stejně jako to, nač byly vynaloženy uspořené finanční náklady.
7.11.2010